RECENZE FILMU

Nenápadný snímek Moon se stává velkým překvapením minulé sezóny. Superlevné sci-fi si s ničím nezadá se svými kolegy z minulého roku a valnou většinu, včetně Districtu 9, i předčí. Film je to sice natolik levný, že má problémy s distribucí i v USA, natož pak u nás, ale přesto by neměl uniknou pozornosti žádného filmového fanouška. První, co člověka po skončení napadne, je: "Tak takhle nějak mělo vypadat nové Solaris!"

Vzhledem k tomu, že jde o naprosto neznámý film, je jakékoli přibližování děje spoilerem. A tak je to možná i nejlepší. Přestože jsem kdysi viděl trailer, nic jsem si z něj nepamatoval a vůbec mi to nevadilo - spíš jsem to ocenil. Můžu naznačit, že jde o příběh astronauta Sama, který v budoucnosti pracuje na odvrácené straně měsíce, kde se stará o těžbu jakéhosi nerostu, ze kterého se produkuje čistá energie zítřka. A jelikož je na celé základně sám jen s přátelským robotem (který má hlas úplně jako HAL-9000, ovšem ve skutečnosti patřící Kevinu Spaceymu), je to pro něj docela "haluz". Při alespoň trochu zdravé mysli ho drží jen fakt, že již za několik dnů vyrazí domů, za svou ženou a dcerou. Nedlouho před odletem se mu ale stane jistá nehoda. Po jeho probuzení na ošetřovně se všechno změní...

Když pomineme fakt, že jediný ne zrovna stabilní muž by jen velmi těžko obsluhoval celou továrnu a několik dalších méně logických věcí, o které ostatně v Moonu vůbec nejde, je to opravdu promyšlený film v tom smyslu, že sděluje vše to, co che. Spíše než o děj jde totiž o emoce hlavního hrdiny, které jsou postupně přenášeny na diváka. Krom Sama se tu nijak zásadně neprojeví jiná postava, vše tedy stojí a padá na výkonu jeho představitele. A že Sam Rockwell předvádí opravdu skvělý herecký výkon. Nevím o tm, že by měl tento herec zatím srovnatelný prostor v jakémkoli filmu a můžeme jen doufat, že mu Moon otevře cestu ke větším projektům. Nese břímě srovnávatelné s Tomem Hanksem v Trosečníkovi, že celé to divadlo musí držet při životě jen svým umem. A nedaří se mu to o nic méně. Všechny z hereckýckých póz, které musí předvést, zvládá na výbornou a my mu jeho problémy a jeho emoce dokonale věříme. To hlavně díky němu je Moon tak působivý.

Je navíc úžasné vidět, jak malý vliv na výsledné kvality filmu má nízký rozpočet. Možná tomu všemu naopak i pomohl. Ano, triky jsou příšerné a vizuální stránky někdy strádá, ale to nijak nevadí. Strohost (ovšem ne prázdnota) interiérů jen napomáhá pocitu stísněnosti a ponorkovou nemoc prožíváme spolu s hrdinou. Přepočítávání každého dolaru se rozhodně neprojevuje nějak zásadně a po této stránce bych se nebál Moon přirovnat k Sunshine (které ovšem mělo několikrát větší rozpočet). Jediné, kde se nízký rozpočet projevuje viditelně, je tedy málo využitá vizuální stránka vesmíru (v tom Sunshine jednoznačně vede), který je tak pouze velký černý flek za oknem. I to ovšem napomáhá nepříjemnému pocitu odloučení, takže třeba to není zas tak špatně.

I přes kratší stopáž se tvůrcům daří navodit veškeré pocity, které chtějí, abychom cítili. I když film využívá mnoho klišé putovních sci-fi, stejně jako před třemi lety Danny Boyle je Duncan Jones využívá velmi chytře. Robot, který hrdinu provází, videorozhovory s rodinou a s tím spojené emoce... vše už jsme to viděli, ale nevadí nám to. Je to prostě součást sci-fi budoucnosti, která už je pro nás za všechny ty filmy, kde se vyskytly, naprostou samozřejmostí. I díky tomu působí Moon naprosto reálně, civilně a uvěřitelně. My skutečně věříme, že bychom to mohli být my, kdo bude v budoucnosti obstarávat měsíční základnu, o to víc nám hrdina není lhostejný.

Moon je skutečně zajímavý snímek, který si každého fanouška komorních sci-fi může získat. Neobsahuje úchvatné záběry, ale audiovizuální stránka přesto neurazí. Je to hlavně příběh jednoho člověka, podpořený skvělým hereckým výkonem. Příjemný příběh, který nás nutí se zamyslet a zúčastnit se dění, je tu jakási samozřejmost. Moon se povedl. Mít o pár milionů víc, možná by byl přeci jen bylo o něco lepší, přesto se nemusí stydět ani před mnohem nákladnějšími a provařenějšími kolegy.