(Mike si hraje na číšníka, aby mohl mluvit s Jane. Začne ji vrchovatě plnit talíř paštikou, když v tom k němu přijde hlavní číšník.)
Mike: Chce ještě přidat, je to prej málo.

Jane: Prvotřídní machr co?
Mike: Můžu zastavit na milimetr vod kamery, když mě nebudeš znervózňovat. To tvoje žvanění mi de na nervy.
Jane: Moje žvanění? Ha, to mě teda podrž. Ale aspoň začínám vidět jasně.
Mike: Můžeš mi říct co vidíš?
Jane: Že sem se málem vdala za debila, za magora.
Mike: Ještě máte čas vzít svoje slovo zpátky drahá, přece vás nemůžu nutit, abyste si mě vzala! Smůla mohli jsme se doplňovat. Já debil, ty semetrika.

Mike (na Jane): Drahoušku pospěš si.
Bruno: UŽ JDU! Ty si se rozhod... úplně mě pobláznit... Ty, pojď.
Mike: Bruno měj rozum, neblázni, prosim tě nech toho, neblbni vopravdu. Zůstaň tam.

Mike: Jsem takový dobrák, že tě zvu něco zakousnout k Lilly.
Jane: Můžeš ji ode mne pozdravovat, protože já jsem na dnešní večer zadaná. Jdu na večeři. Večeřím totiž se Sergem. Samozřejmě, že né u něj. V Lido. A teď můžeš jít.
Mike: V Lido?!

Hyacinthe (na Mika a Jane): A jestli se přestanete hádat, můžete zejtra plout v gondole kolem Dóžecího paláce.

Fechner (na Sergia): Ty tlustej požírači špaget, tvoje poslední tři filmy byli tak špatný, že je dobročinné spolky odmítli promítat zadarmo.

Mike Gaucher: Šampaňský! Našel jsem šampaňský!

Bruno Ferrari: Filemone, můj mandlově zelený oblek a k tomu tu... růžovou košili.

Bruno Ferrari: Já a ženská? No fuj!