RECENZE FILMU

Když jsem po zhlédnutí Zrůdy v kině procházela ulicí, měla jsem v sobě jakýsi záhadný pocit provinilosti. Jakoby ony muže nezabila Aileen Wuornosová, ale já. Co to značí? Asi jedině to, že režisérce a autorce scénáře Patty Jenkinsové se podařilo vytvořit hodně sugestivní atmosféru, která ve vás určitě bude ještě dlouho doznívat. A samozřejmě nejen jí – bez neuvěřitelné Charlize Theronové v hlavní roli by film nebyl, jakým je.

Otázka ovšem zní, jestli si Aileen takovou pozornost zaslouží. A tady bychom se mohli pustit do obsáhlé diskuse, a věřím, že by se určitě mnoho zamilovaných párů pro rozdílnost svých názorů krutě pohádalo.

Problém totiž je ten, že Jenkinsová se na příběh dívá z ne příliš objektivního pohledu. Tj. z pohledu Aileen, krutostí života smířené prostitutky, která pro nečekaně něžný a (zpočátku) upřímný vztah s lesbičkou Selby neváhá zabít, a tím obětovat svůj život. Ano, poprvé se pouze bránila: nebýt střelné zbraně - kterou ještě nedávno chtěla použít proti sobě -, těžko by vyšla ze zápasu s přiopilým a notně surovým zákazníkem bez vážné úhony na zdraví. Ale zabitím život nekončí: mohla vše ohlásit, přiznat se – a žít. My diváci jsme ovšem s jejím skutečným životním příběhem již obeznámeni, a víme, jak její osud pokračoval. Mrtvého policistu sice policie našla, ale po pachateli neměla žádné stopy ani žádné vodítko. Zjevně tato „jednoduchá“ cesta, jak přijít k autu a penězům, a na krátký čas si tak zajistit celkem pohodlný život, přiměla Aileen zabíjet, vlastně tentokrát už vraždit, znova. Je například to, že muž podlehne pokušení a „jde“ s prostitutkou, od které vyžaduje, aby mu říkala „tatínku“, prohřeškem, pro který musí zemřít?

Jenkinsová příběh Aileen staví na jejím vztahu se Selby, tudíž diváka nekompromisně donutí s vražedkyní soucítit a možná i chápat její pohnutky. Je to dobře? Není to dobře? Svůj film založila na různých materiálech, včetně korespondence s Wuornosovou z vězení. Co myslíte, může tedy portrét Aileen, který nám nabízí – romanticky zamilovaná obyčejná žena, z níž pouze kruté dospívání a svět kolem učinily „zrůdu“ – odpovídat skutečné realitě? Mohla se tak autorka vyhnout sympatiím ke své filmové „hrdince“? Budete-li se tedy na film dívat jako na rekonstrukci skutečných událostí, asi s ním – jak už to u většiny biografických snímků bývá – nebudete příliš souhlasit. Třeba jméno Aileeiny osudové lásky neznělo Selby, ale Tyria J. Moore. (Tento fakt není ale zas tak podstatný, a hlavně je pochopitelný: ze strany tvůrců to je prostě jen obrana proti případným nesouhlasným útokům skutečné Tyrie, která by se mohla svým filmovým ztvárněním cítit nějak dotčena. Jev velmi častý…) Nepřesnosti se týkají ovšem i klíčové otázky – kolik že mužů nakonec Aileen zabila. Ve filmu zazní že tři. Tedy pokud mě zrak a sluch neoklamal. Vy ale pochopíte, že zobrazené vraždy nebyly jediné – a můžete si to ostatně přečíst i na webových stránkách, na které vám u informací ke Zrůdě přinášíme odkazy.

Jestliže ovšem z filmu nálepku „natočeno podle skutečných událostí“ strhnete, budete jím strženi vy. Pro výkon Charlize Theronové vám možná ani nebudou vadit některé poněkud plytčejší dialogy a alespoň pro mne ne příliš adekvátní (zvláště ve srovnání s Theronovou) výkon Christiny Ricciové v roli Selby. Ale abych nechválila jen herečku samotnou – její proměna by nebyla tak úplná a dokonalá nebýt maskérky Toni G. (jež se podílela např. na Grinchovi nebo Burtonově Planetě opic), jejíž práce je rovněž hodná obdivu. Charlize sama přibrala prý kolem patnácti kilogramů – pamatujete si její sexy postavu v Celebrity? Zapomeňte na ni! – a perfektně zvládá grimasy a gestikulaci, ale bez líčidel, jejichž efekt je opravdu ohromný, by stále byla tou cukrkandlovou krasavicí. Až si po těch dvou hodinách filmu říkáte, jaká to je škoda, že jí onen make-up nemůže zůstat natrvalo. Hollywood by sice přišel o jednu (z mnoha) představitelek femme fatale a sexy koček od vedle, ale možná by tím získal jednu skvostnou herečku vážných rolí. Ale kdoví – třeba si Charlize po této zkušenosti, která jí skutečně zaslouženě (jev nepříliš častý) vynesla Oscara, bude i nadále vybírat role podobného charakteru.

Filmu tedy dávám osmdesát procent, protože ač může mít své mouchy a negativa, stále je nutné jej právě kvůli Charlize zařadit mezi hodně vysoký nadprůměr.