GOLDIE FILM
Po dlouhé době se v sekci goldies vracíme k tematickému měsíci. Nyní jsme se rozhodli věnovat se dlouhým filmům, konkrétně pak snímkům, jejichž délka je minimálně tři hodiny. Standardní (a nejen ty hollywoodské) filmy trvají obvykle něco mezi hodinou a půl až dvěma hodinami. U mnoha diváků totiž snímky s delší stopáží vyvolávají osypky. My se budeme snažit dokázat vám, že většinou není proč se bát. Dnes si představíme dílo běžnému divákovi spíše neznámé, dílo z doby němého filmu, a to Griffithovo Zrození národa. V minulosti jsme se zabývali jeho Intolerancí, nyní uzrál čas podívat se na další zásadní mezník světové kinematografie z dílny Griffithe. Nezaručuji, že se při dívání budete celou dobu bavit, avšak je to film natolik zajímavý, že jeho historická hodnota přebije všechna negativa, která se vám při sledování, a to nepopírám, mohou zjevit.
David Wark Griffith dlouho platil za jednoho z nejdůležitějších filmových režisérů všech dob. Jeho filmy inspirovaly, vyrážely dech, fajnšmekři je dodnes vyhledávají. I když se časem zásluhou nových zkoumání přišlo na to, že Griffith nebyl až tak inovativní, ale byl spíše zdatný umělec, který dokázal všechny filmové postupy propojit ve funkční celky, nelze mu výsadní postavení úplně odepřít. Herec, režisér a scenárista Griffith natočil stovky krátkých filmů, než se pustil do těch celovečerních. Jako by si chtěl něco kompenzovat. Mnohým jeho snímkům totiž musíme přiřadit následující charakteristiku: megalomanský. A toto megalomanství se týká i délky. Vždyť sestřih Zrození národa, který známe dnes, trvá přes tři hodiny. Taková Intolerance měla původně hodin osm. Griffith, kdysi považován za zakladatele klasického hollywoodského filmu, byl rovněž ambiciózní. Na filmové plátno chtěl převádět literaturu, inspiraci hledal v evropské umělecké kinematografii, ale především neměl problém s tím, aby si zafinancoval své snímky sám, případně si pro tento účel zřídil vlastní společnost.
Zrození národa bylo natočeno v roce 1915. Je úžasné sledovat ty kontrasty. Zatímco ve spoustě zemí byla kinematografie v plenkách, Griffith za velkou louží vytváří monumentální díla, která dodnes zaslouží respekt a úctu, byť jsou jakákoliv. K historické, epické fresce jménem Zrození národa se váže zajímavý osud. Mělo tak velký rozpočet, že jeho natočení připadalo riskantní snad všem kromě Griffithe. Nakonec do něj investoval své peníze sám režisér. A nevěřící si následně mohli rvát vlasy – takový finanční úspěch a návštěvnost nečekal nikdo ani v těch nejrůžovějších snech. Na druhou stranu se na Zrození národa snesla vlna kritiky. Film byl obviněn z propagace rasismu, který ještě podporuje, a o to je to nebezpečnější, jeho vysoce umělecká forma. Snahy o zákaz promítání však nevyšly. Griffith celé dění nesl těžce. Snímek zkrátil, vystříhal dle kritiků nejzávadnější scény, ale posléze napsal rozhořčený pamflet, kde si stěžoval na americký přístup k toleranci. Jak dopadl jeho další film, Intolerance, asi víte. Griffith ve snaze všem ukázat, zač je toho loket, natočil dílo, jež v té době naprosto propadlo.
Kořeny Zrození národa hledejte hned v několika dílech i skutečném životě. V prvé řadě se Griffith opírá o rasistického autora Thomase Dixona, konkrétně pak o jeho divadelní hru Člen klanu a román Leopardí kůže. Opomenout nesmíme ani vzpomínky Griffithova otce. Griffith chtěl, aby snímek vypadal jako rekonstrukce skutečných událostí. Soustředil se na bílé rodiny a Dixonovo dílo se snažil mírnit, zřejmě si jeho povahu sám uvědomoval. Zmínit můžeme i Tolstojovu Vojnu a mír. Odtud čerpá jakýsi kolektivní sen o občanské válce.
Zrození národa, to je velká historická a epická freska, která se zabývá dějinami Američanů. Zaměřuje se na konkrétní konflikt, boj Severu proti Jihu. Ten ale přibližuje pomocí sporů mezi dvěma znesvářenými rodinami, jež se nejdříve přátelí, ale pak je rozdělí jejich politické názory. Liberální severská politika a boj za práva otroků se dostávají do sporu se založením Ku Klux Klanu a pronásledováním černochů. Ostatně celý film stojí na opozicích, toto je jen jedna z nich. Jižanský epos přibližuje kus amerických dějin – seznámíte se s válkou Severu proti Jihu, snahami o zrušení otroctví, atentátem na prezidenta Lincolna i poválečným vzestupem Ku Klux Klanu. Griffith pak stojí jednoznačně na straně bílých Jižanů. Černoši ve filmu nemají daleko k divochům. Jednají instinktivně, potřebují usměrnit. Zajímavostí je, že ve filmu vlastně žádní nehráli. Bílí herci měli namalovaný obličej, aby se na plátně objevil černoch, nebylo přípustné.
Snímek se skládá z prologu a čtyř dílů. Děj je mnohovrstevnatý, promyšlený. K tomuto vyznění přispívá střih a Griffithova přesná montážní práce. Film má spád. To ovlivňují i výše zmíněné kontrasty. Velký celek střídá detailní záběr, scénu s bitvou nějaká komornější. Napětí se časem stupňuje. Griffith se navždy rozchází s divadelním pojetím filmu. Jeho přístup inspiroval mnohé další tvůrce, jedním z nich je i sovětský mistr montáže Sergej M. Ejzenštejn. Není se čemu divit, Zrození národa, to je jedno z prvních mistrovských děl v dějinách kinematografie.