GOLDIE FILM

Jedním z nejoblíbenějších a nejznámějších muzikálů mezi diváky i kritikou dodnes zůstává hollywoodská klasika z roku 1952 – Zpívání v dešti. Pozitivní energií a optimismem hýřící snímek ale dnešnímu divákovi nenabídne jen notoricky známou píseň Singin‘ in the Rain, má toho v sobě mnohem více. Patří k tomu nejlepšímu, co nám jen muzikálový žánr může přinést, a přece to není muzikál úplně klasický. Kromě dokonalých tanečních a pěveckých čísel se stal jakýmsi svědectvím revoluce v Hollywoodu, a to přechodu na zvukový film. A aby toho nebylo málo, z tamějších poměrů si dokáže trefně utahovat.

Ač je dnes Zpívání v dešti uznávaným filmem, tuto pozici si v minulosti musel tvrdě vybojovat. V době svého uvedení se senzací rozhodně nestal. Hollywoodský producent a skladatel Arthur Freed dostal jednoho dne spásný nápad. Ze svých dřívějších muzikálů si vypůjčil ty nejlepší písně, navrch složil nějaké další a rozhodl se vše spojit v jeden celek, do něhož obsadil hvězdu Genea Kellyho. O rok mladší muzikál Američan v Paříži, rovněž s Kellym v hlavní roli, ale film zastiňoval. Na čas dokonce muselo Zpívání v dešti ustoupit z kin a ani na Oscarech neuspělo, protože neproměnilo ani jednu ze svých dvou nominací. Byť by se daly počátky tohoto muzikálu ve světě kinematografie přirovnat k porodním bolestem, špatný konec celý příběh nemá. Časem si přízeň získal a dnes je považován za klenot studia MGM.

Příběh je jednoduchý, dalo by se říci. Osvědčená romantika. Jelikož je ale Zpívání v dešti klasikou, je jasné, že tak prosté to nebude, jinak by se jen stěží mohl tento snímek zařadit po bok světových filmových klenotů. K písním bylo třeba dodat šťavnatý příběh a romantická love story je na to jako dělaná. Píše se rok 1927, revoluce ve světě kinematografie pomalu přichází. Nepotrvá to dlouho a prim nebudou hrát němé filmy, ale filmy zvukové. Kdo se nebyl této zásadní změně schopen přizpůsobit, pohořel. Filmový (a v soukromí naoko) pár Lina-Don je úspěšný. Jejich nový film The Duelling Cavalier je ale publiku při předpremiéře k smíchu, objevují se technické problémy, herectví je mírně strnulé a především vadí neskutečně pisklavý hlas Liny, nadto obarvený silným newyorským přízvukem. Přichází problém, co s tím. Don dostane nápad – Lina bude předabována mladou aspirantkou herectví Kathy a z filmu se udělá muzikál. To by ale vše nesmělo odehrávat ve světě Hollywoodu. Lina začne na mladou a krásnou Kathy žárlit, navíc se Don do Kathy bezhlavě zamiluje... Může to vůbec skončit dobře?

Velkým plus Zpívání v dešti je jeho autentičnost. Tvůrci se inspirovali u skutečných herců z doby němého filmu, důraz byl kladen na vzhled kostýmů i kulis, vše muselo dokonale odpovídat době. Navíc je tu přítomna ona skutečná doba přerodu na zvukový film. Snímek tak může být směle brán jako svědectví celé doby, jako něco, dle čeho si můžeme o dané době udělat vcelku věrný obrázek. Zpívání v dešti není prvoplánovým muzikálem s chytlavými songy, má mnohem více, zůstává nadčasovým svědkem proběhlých událostí.

Film je energický, pozitivní, možná působí trochu naivně. Barevnost, láska k životu z něj jen prýští, svým neřízeným optimismem vás ihned nakazí. Vypiplaný je do posledního detailu. Taneční čísla byla, co se týče choreografie, nesmírně náročná. Jak se říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Secvičování zabralo spoustu času a herce nesmírně vyčerpávalo, ovšem výsledek je znát. Střih je zde neviditelný, záběry jsou naopak dlouhé a často se jede v kuse. Scény stepu i scény s deštníky jsou nápadité. Choreografie je akční, taneční čísla jsou dynamická a některé scény jsou doslova ikonické. Když Don políbí Kathy a samou radostí tančí na ulici za silného deště, emoce z něj jen prýští. Tato revoluční scéna je něčím nová – vše je spontánní, následně až extrémně stylizováno a postava se ocitá v extázi a mimo realitu. Zmínit musím i humor. Ten je vkusný, vše se odehrává v lehčím tónu, je parodován styl předchozích muzikálů, gagy jsou založeny na asynchronu zvuku a obrazu.

Zpívání v dešti není průkopnickým filmem, ze kterého by inspiraci čerpalo mnoho jiných tvůrců po desítky let. Ovšem tato barevná podívaná dělající si legraci z hollywoodských manýrů je obecně považována za nejlepší muzikál své doby a přináší to nejlepší, co můžeme na filmu jako takovém obdivovat. Po zhlédnutí ve vás zůstane příjemný pocit, budete naplněni radostí a po nějakou dobu budete všude spatřovat tymolínové úsměvy a barevné deštníky.