Ženy. Růže. Růžová.

Někdy mě Jarmuschův minimalismus zcela pohltí a pouhou atmosférou mi zajistí intenzivní zážitek. U Zlomených květin jsem ale postrádala hloubku, a i když mě bavilo sledovat Donovu cestu, nijak více mě to neoslovilo.

Tak to vidím já...

Chyběla mi tomu větší pointa. Jarmusch mě pořád dokáže zaujmout a Bill Murray utáhne cokoliv, ale přeci jen - nechtělo to trochu té přidané hodnoty? Hlavně na konci je ta okatá nezávislost spíš na škodu.

Kvalitní komorní film s vynikající režií. Herci dokáží vyslovením pár vět rozehrát scénu plnou citu. Až na pár pro mě příliš zdlouhavých meditativních scén je snímek nadprůměrný.

Nejdřív jsem nechtěl psát nic. Pak mě napadlo, že napíšu, že je to film o ničem, ale ve všem se nakonec něco najde, tak zase píšu. Osamocený, stárnoucí Don. Je sám a v anonymním dopise zjistí, že má možná 19-ti letého syna. Už tohle mně přijde ujetý. Někdo mu anonymně napíše, že má syna. Docela laciné nastartování detektivního patvaru. Je to film bez nějaké té závratné myšlenky, strhujícího děje, rozuzlení a klasického konce. I když happy-endové setkání typu: „Ahoj synu, jak se máš, já jsem tvůj táta. Zajdem na na oběd?“, bych nechtěl. Takový nicneříkajcí konec jaký je tady mě nejdřív naštval, ale nakonec jak jinak to ukončit. Tohle bylo asi nejlepší. Místo toho všeho má film v sobě trochu té nenásilné emotivnosti. Co jiného také chtít. Snad jen scéna na hřbitově trochu vybočuje vstříc kritice, ale tak beru to. Film si zakládá na soucitu nad samotou hlavního hrdiny, což mu jde docela dobře. Na takové postavy se Murray velmi hodí, což všichni víme. Dokáže to dobře zahrát, což také víme. O to víc vás pak překvapí jeho vzácný úsměv a způsob jakým dokáže bavit, či vyvolat soucit. Stačí skutečně jen jeho pohled nebo maskovaně naléhavá otázka: „Máte psací stroj?“, „Máš nějaké děti?“ Žádné komediální vylomeniny, prostě jen pohled, jedno slovo. Když se člověk zamyslí a poddá se tomu, tak to je vlastě více smutné než vtipné, to je jasné. Navenek dělá, že ho myšlenka o vlastním synovi nevzrušuje, ale přitom vidíte tu vnitřní touhu ho okamžitě najít, skoncovat se samotou a mít alespoň trochu živou domácnost jako soused Winston. K hledání syna ho nakopne právě soused Winston - zábavný detektivní amatér se schopností rozpoznat červený inkoust na růžové obálce. Ten radí Donovi, co má dělat. Donův odpor a laxní přístup k věci je maskovaná touha po nalezení syna. Don navštěvuje své bývalé přítelkyně, které ho nezajímají tak jako stopy. Psací stroj, růžová barva, děti, fotky. Nakonec se u toho skutečně zabavíte, pár věci vám přijde naprosto divných (nahá Lolita-znám film Lolita, ale udělal by tohle někdo? Nevím:)..), pár scén snažících se až moc o vtipnost (telefonování dvou lidí mobilem v jedné místnosti). Je to taková detektivní pátračka, ve které se nedojde k uspokojivému výsledku. Jak pro hlavního hrdinu, co se týče životního údělu, tak i pro diváka, co se týče filmového zážitku. Podruhé to může být ale lepší.

Pro mě zvláštní film, který se mi moc líbil. Herci, produkce všechno akorát. Děj byl zajímavý a hezký.

Bill Murray

Opravdu zajímavý snímek s vynikajícím výkonem Billa Murraye v hlavní roli. Zlomené květiny pro mě patří k těm filmům, na které už se asi podruhé nepodívám, ale ne proto, že by se mi nelíbily. Spíš kvůli tísnivé náladě, která se mě po shlédnutí snímku zmocnila. Film totiž zobrazuje nudu běžného života, jeho pomalé plynutí bez větších zásahů a především jeho prázdnotu, která je nepřekonatelná. Hlavní hrdina se ji vpodstatě ani nesnaží překonat-jeho snaha nalézt matku svého údajného syna je víceméně netečná a poháněná spíš jeho vitálním sousedem než jím samým. A když už se v závěru zdá, že by chtěl svého syna opravdu nalézt, není jeho touha naplněna, ale naopak je přeměněna ve věčné hledání a nenalézání. Ostatně závěrečná scéna, kdy Bill Murray hledí na mladíka v projíždějícím autě je podle mě jednoznačným vrcholem filmu a uvrhuje hlavního hrdinu do ještě horší přítomnosti než byla ta před příchodem dopisu-před tím to byla prázdná nuda, teď je to prázdná a hlavně věčná nejistota. Mnozí uživatelé tu film kritizují za pomalé tempo a právě tento nejasný závěr-to jsou ale podle mě hlavní přednosti filmu-podle mě jde totiž o film, který nemá vyprávět nějaký děj, ale má spíš působit svou atmosférou a přes tu se pokusit sdělit ono nesdělitelné,k čemu vůbec ta naše lidská existence na tomto světě je. Tomu odpovídá i herecký projev hlavní postavy, střih, hudba atd. Krátce se ještě zastavím u jednotlivých episod s bývalými milenkami-všechny na mě působily groteskně až surreálně a vždy to bylo tragikomické jako život sám. Odpověd na otázku, kdo napsal růžové psaníčko, nebyla nalezena, tak jako nejsou v životě většinou nalezeny odpovědi na žádné důležité otázky. Právě proto se už asi příště na film nepodívám-my filmoví diváci jsme přece jenom zvyklí, že nám filmy na něco odpovídají-někdy bohužel i dost polopaticky:-) Ale stejně jsem velmi ráda, že jsem film viděla -zajímavý filmový zážitek!

Domeček pro panenky

Existuje opravdu velký počet filmařů, kteří se domnívají, že ve filmu se musí neustále něco dít. Jim Jarmush má úžasný dar vytvořit snímek, který na první pohled působí lehce nostalgicky, avšak ve skutečnosti hraje každá vteřina svou roli. J. J. nám dává prostor k úvahám a vlastní imaginaci. Využívá symbolů, vzájemné propletenosti i nevázanosti. Bill Murray, který byl velmi trefně zvolen na post hlavního hrdiny Dona, má na tváři věčně strnule neutrální výraz, který snad občas působí lehce utrápeně nebo flegmaticky. Těžko mu číst z tváře. Přesto se domníváte, že přesně víte, co prožívá. Možná si to myslí i kamarád, který sedí vedle vás na pohovce, ale vsaďte se, že se dívá na Donův svět zas trošku z jiného úhlu. Takové už je kouzlo nezávislého filmu. Představte si, že máte kamaráda, který se zcela nadchne pro plánování vašeho výletu do vaší vlastní minulosti. Dostanete od něj podrobný popis hotelů, kde budete přespávat, seznam všeh důležitých zastávek, všelijaké mapky, včetně dobré muziky na cestu....zkrátka stačí jen vyrazit. Samozřejmě, že riskujete úvahy "co by...kdyby", ale vážně se tím necháte zastrašit? A teď k té mé metafoře s domečkem pro panenky....díváte se dovnitř a pozorujete jednotlivé pokojíky. Vidíte do ložnice a skokem do koupelny, která je o několik poschodí výš. Podobně prochází Don jednotlivými zastávkami své minulosti. Není to zvláštní, jak se lidské životy mění? Don je hrdý muž, který umí přijímat život, jak přichází. Myslím, že nelituje žen, které opustil. Na svém "výletu" figuruje spíš jako pozorovatel života žen, ze své minulosti. Na myšlence, že pro Dona není ústřední, aby našel matku svého údajného syna, mě utvrdila návštěva náhrobku zesnulé Mischel. (tam přeci syna nehledal;-) J.J. je odpůrcem rušivých elementů a vůbec všeho, co by mohlo ovlivnit volný tok myšlenek diváka. Kromě toho, že Don opravdu netrpí výbuchy emocí, které by se na nás valily z televizního přijímače, učinil ještě jednu věc. Pro větší objektivitu zcela vypustil podbarvení hudbou....(vyjma darovaného CD na cestu - zkrátka žádná uměle vpašovaná muzika;). Svůj nenápadný význam má i Donova televize - skrytá symbolika jeho života. Na začátku Don sleduje film o Don Juanovi, na konci animovaný seriál. Jakoby seriál říkal: "Tvůj život je jedna velká groteska."

Výborný

film, Bill Murray jako vždy vynikající, děj trochu rozvláčný, ale film mne upoutal i svým obsazením vedlejších rolí. Vynikající režie!

Od začátku si mě příběh začal postupně a nenápadně vtahovat do sebe...Bill Murray je neuvěřitelně stoický a klidný v každé situaci. Vypadá, že ho nic nerozhodí, i přesto udělá (ne tak docela sám) velmi emociální rozhodnutí a vydá se na cestu za svými partnerkami z doby před dvaceti lety....a každá ho přijme trochu jinak. Film je udělaný tak, že z něj mám pocit, jako bychom se měli s hlavní postavou postupně sžívat, napřed bez zájmu a časem budeme chtít taky rozluštit tajemství růžověho dopisu.
Přiznám se, že jsem se přestala snažit pochopit konec filmu a smířila jsem se s myšlenkou, že přeci jen Jim Jarmush je Jim Jarmush a nejspíš se nám snažil naznačit, že poviností filmu není podat jednoznačné vysvětlení svého chování. Nakonec, je to celkem příjemný pocit, když jste na tom v podstatě jako sama hlavní postava a máte prostor pro vlastní fantazii.

20%

Dávám jen 20%, protože jsem u toho usnula, takže vlastně ani pořádně nevím, jak to skončilo.... film se mi ale moc nelíbil, protože mě nedokázal vtrhnout do děje. Jen jsem seděla a hleděla a čekala, až se v něm konečně někdo zase pohne a něco řekne...

Ten konec...žádný happyendík, ale život. Bill M. je skvělý herec, jak už mnohokrát dokázal. Docela mě překvapila Sharon Stone, i když tam neměla velkou roli, líbila se mě. A dcera Lolita, na někoho to méno sedí,no... Co ale nemám ráda, je to zatemnování(ted nevim jak ro nazvat) mezi jednotlivými scénami. Krásna hudba, zajimavý děj....asi nesedne všem ,ale mě sedl.

Exkurze po bejvalkách:-)

Já nevím, ale mi se to zdálo moc pěkné a ať si kdo chce říká co chce. Ten film mě zaujal a moc se mi líbil... Hlavně výkon Billa Murraye byl skvělý. Taky vhodná hudba všechno doplňovala. A ten příběh, k tomu snad není co dodávat. Byl silný, přitom syrový, dojemný, pravdivý...a moc oceňuju, že neskončil nějakým přeslazeným happyendem, za to bych filmaře většinou škrtila. Film mi připadal docela dost realistický a skvělý, ale uznávám, že něco takového se asi nebude líbit všem a tohle prostě není komerční film pro všechny...

Není to můj šálek kávy...

Uznávám, že film je pěkně natočený a herecký výkon hlavního hrdiny byl opravdu dobrý, ale takový film není můj šálek kávy. Celkem jsem se nudila a konec mi přišel takový "nedodělaný". Nevím, něco mi tam scházelo. Už bych se na film asi znovu nepodívala...

Velmi vydařený snimek, skvělí herecký výkon(Bill Murray) a režiserské zpracování(Jim Jarmusch). Není však určen pro všechny, ale ti co se na něj podívají určtitě nebudou litova.

ZLOMENÉ KVĚTINY - ZLEPŠENÁ NÁLADA

Opět další výborný snímek... jak jinak, když je jeho tvůrcem Jim Jarmusch. Bill Murray je herec s kamennou tváří a jemnou duší. Jeho herecký výkon = 1*. Nejlepší scéna z filmu? Asi první návštěva u dávné přítelkyně a její dcery - Lolity (výstižné jméno pro tak necudné děvčátko). Ale druhá návštěva u naškrobené paničky také byla dobrá (hlavně "společná" večeře). Nebo že by byla lepší poslední návštěva? Když dostal nakládačku? No... vlastně všechny scény se mi líbily. I když ta závěrečná mě zabolela - copak do dneška bude pátrat po svém synovi??? A je vůbec nějaký...?

Bill Murray

Bill Murray opět jen tak posedává a čeká, ale díky jeho mimice a hudbě na pozadí příběhu to není nudná podívaná. Je to klidný film s pár vtípky, ale stojí za to.

Nepotěšil !!!

Nevím jak ostatní ale film se mi jedním slovem nelíbil !!! Proč ?? Bill Murray rozhodně není špatný herec ale jeho výkon v tomto filmu se mi zdal rozpačitý a pro normálního diváka až směšný. Svým věčným sezením a nic neděláním určitě nebudil pozitivní dojem. Po filmu sem odcházel s kina zklamán také pro to že konec se mi zdal naprosto nedokončený a odfláknutý. Ani sem nevěděl zda je jeho syn či ne ! Film mě opravdu zaskočil !! Myslel sem že u něj usnu. Možná je to jen můj subjektivní názor ale filmu dávám 40% ....