NÁZORY K FILMU
...
Kola. Děti. Nezaměstnanost.
De Sicovi Zloději kol jsou, stejně jako další neorealistické počiny, výrazným svědectvím doby. Zoufalství nezaměstnanosti a chudoby v poválečné Itálii se promítá v příběhu muže a chlapce, jejichž budoucnost závisí na ukradeném kole. Jiní autoři této doby mě svým vyprávěním umí zaujmout více, tohle ovšem říká přesně to, co chce říct. Nemám výhrady ale unešená nejsem.
...
Neorealismus
Před pár dny jsem viděla klasiku Řím, otevřené město, jiný film z řad italského neorealismu. Chtěla jsem proto zhlédnout i dalšího zástupce tohoto stylu a udělat si lepší obrázek. A taky jsem si chtěla odškrtnout další klasiku ze seznamu. Musím říct, že Zloději kol mě nebavili tolik jako právě Řím. Opět chválím styl, realističnost, možnost vidět chudobu poválečné Itálie a dopad oné chudoby na obyčejné lidi. Ovšem příběh mě nezaujal tolik, jak jsem si myslela. Někdy od poloviny filmu mi navíc začal lézt na nervy hlavní hrdina, což výslednému dojmu taky moc nepomůže. Neříkám, že je to špatný film, to rozhodně ne, naopak, je to pravověrný zástupce neorealismu se všemi klady, které se k němu váží, ale když vám film neodsýpá, nelze dát větší hodnocení, byť je to klasika jak se patří.
...
Tak to vidím já...
Působivý dobový film, který krásně přibližuje atmosféru Itálie. Nedostal mě sice na naprostou podívanou, kterou bych si musel zopakovat, ale povedený snímek je to určitě.