Slušná podívaná, ale že by film nějak měl vybočovat co se výroby týče, se říct nedá. Mohl být rozhodně napínavější, takhle je z toho jen psychologické a citové drama.

Absolutní NEsoukromí

Na Orwellův dokonalý román a následně film 1984 to rozhodně nemá, ale i tak film nenudí a neurazí. Sonda do života úspěšného umělce, který si myslí, že zůstal skrytý před všudypřítomným vlivem strany. Snímek o hledání domnělého nepřítele pomocí odpolechu, ale i o trošce lidskosti, kterou projevil člověk, od něhož bychom to nejméně čekali...

Das Leben...

Moc dobře si pamatuji, když tenhle film přicházel do našich kin a já na něj četla pozitivní recenze. Zaujal mě už tenkrát, ale bůhví proč jsem jeho zhlédnutí o několik let odložila. Životy těch druhých mají na první pohled silný námět, který má co říct i českému publiku. Na pohled druhý se ovšem síla námětu ztrácí a rozmělňuje. Snímek mě nedokázal strhnout a patřičně zaujmout. Chyběly mi emoce, gradace děje, tísnivá atmosféra, cokoliv. Je to škoda, podle mě šlo z námětu vytěžit mnohem více.

Životy tých druhých je podľa mňa veľmi dobrý film, natočený veľmi dobrým, prirodzeným spôsobom. Nič nebolo hnané do extrémov a páčili sa mi veľmi presvedčivé výkony hercov. Oceňujem, že sa režisér vyvaroval cliché, čo podľa mňa filmu mimoriadne pomohlo. Téma je silná, ale určite existuje mnoho filmov, kde boli iné témy hnané omnoho viac, neprirodzene na city. Film sa mi páčil komplexne a keby som mal hľadať niečo, čo by som mu mal vytknúť, muselo by to byť nasilu. Je jasné, že film neprináša nejakú hlbokú myšlienku o existencii človeka, alebo neviem o čom, on len proste hodnoverne zachytáva situáciu v "demokratickom" Nemecku. Nie u každého filmu je potrebné vytvárať morálne závery, aj keď človek keby hľadal, určite by niečo našiel i tu. V konečnom dôsledku by som filmu dal 85%...

Tak to vidím já...

Další případ, kdy síla námětu táhne celý film. Tady to ale není tak jednoznačný úspěch. Chyběla mi pořádná gradace a skutečné navození atmosféry. Bylo to neustále odtažité a já se s jedinou z postav nedokázal úplně sžít. Až moc velká sázka na jistotu s tíživým tématem blízkým německému (a ostatně i našemu) národu je očividná. Takové Ucho dokázalo ve dvou lidech a přímo v roce 1968 navodit mnohem přesvědšivější atmosféru.

****

Abych řekl pravdu, tak politická dramata nemám moc v lásce a navíc, když je to natočeno téměř formou dokumentu, tak jsem ani neočekával, že z toho může vzejít něco dobrého... A skutečně průběh filmu tomu nasvědčoval, převážně nudné pasáže zde byly, ale postupem času se vyskytovaly zřídkadky, až se k mému překvapení úplně odstranily (zhruba ve třetí třetině) a tak jsem si konečně mohl film patřičně užívat! Příběh není nijak chytlavý, spíše nezáživný, ale s dokonalou přesností umí divákovi ukázat život v 80-tých letech minulého století ve Východním Německu, kde nejmocnější složkou byla tajná policie STASI, která tehdejším obyvatelům dokázala udělat ze života peklo... Je škoda, že tempo přidalo na obrátkách až téměř na konci filmu, ale o to víc, si konec užijete, protože stejně jako u Piera, tak i u mě, vyzdvihl tuto "průměrnou" podívanou! Hudba se mi taktéž líbila, stejně jako vytříbené záběry kamer! Nelze opomenout ani báječné herecké výkony Ulricha Mühe a Martiny Gedeckové! A nejen jich, ale i ostatních německých herců, kteří skutečně mají co nabídnout! Závěrem lze konstatovat, že díky skvělému konci a perfektně zahraným rolím se mé hodnocení vyšplhalo až na pěkných...

HGW XX/7

Pokud si někdo myslí, že němci nemají ve své kinematografii kvalitní film, tak po tomto filmu si tak myslet nebude. Scény s prohledáváním bytu tajnou policií vám rozbuší srdce jako byste tam byli. Intenzivní mražení v zádech a odpor vůči tehdejšímu systému, ve kterém bych nechtěl žít ani vteřinu. Film vám dokáže vykouzlit na tváři i úsměv, ale nikdy to není ten úsměv, který znáte z romantických komedií. Alespoň mně protažený obličej po chvíli zmizel pod tíživou totalitní atmosférou, která ze snímku vyzařovala. (Scéna s vyprávěním vtipu na účet vůdce strany. Zároveň si uvědomíte, že už jste tohle viděli nejméně potřetí, ale stejně se necháte s radostí oblbnout a strachovat se, co bude následovat.) A když se nebudete bránit, film vás i dojme. A nejen na konci. („Já ten psací stroj vzal“ „Ne, ta kniha je pro mě“. Právě při poslední scéně, která se na první pohled vůbec netváří nějak dojemně, je s ohledem na předešlý vývoj filmu silně dojemná. Alespoň pro ty, kteří si ten film pustí pod kůži. Postava, kterou jste měli za nevypočitatelnou lidskou zrůdu bez citu se vnitřně promění, ale vy si pořád nejste stoprocentně jisti, jestli nemá něco špatného za lubem. Ke konci filmu se z něj stane člověk, kterému byste dali okamžitě všechna státní vyznamenání. Bohužel právě ten přerod z bezcitného člověka oddaného státu mě trochu zklamal, protože když si vzpomenete na Baleův působivý a hlavně postupný přerod v Equilibriu a srovnáte ho s náhlým a těžko pochopitelným procitnutím jedné z hlavních postav zde, řeknete si, že to šlo i jinak, ale stejně jsem i přes nějakou tu další nesrovnalost spokojen. Abych tady zbytečně nenaháněl počet znaků, napíšu jen, že naprosto souhlasím s názorem Jima a shodnu se tu vzácně i s pierem, ale přesto si myslím, že nad 80% se hodnotí jiné filmy.

Životy těch druhých

Ještě že jsem od toho zase až tak moc nečekal, neříkám že to nebylo špatné to určitě ne, byl to silný příběh který nenudil ale napínal...Obrovské ocenění si zaslouží scénář, který se obešel bez všemožných klišé, a to i přestože některé scény po tradičním klišé přímo křičely...Největší originalita tohoto snímku je právě v tom, že ve zdánlivě známých scénách nebyl překvapivě použit ani náznak jakéhokoli klišé...Formální stránka každopádně strhující: mrazivá hudba, kamera plující filmovým prostorem v dlouhých pomalých jízdách za užití filtrů převážně studených barev, naprosto precizní výprava a tak nějak postaru poctivé herecké výkony (hlavně Ulrich Mühe)... A silná myšlenka vyjádřená ještě silnějšícm příběhem...Celou dobu jsem měl v hlavě 70% ale ke konci filmu mě příběh dokonale bodl do srdce, nemám co vytknout ale na víc jak 90 snímek prostě nemá, je mi líto Jime ale prostě to není můj šálek čaje!!!

Tohle byl jeden z nejsilnějších zážitků které jsem kdy z filmu měl!Tohle se nedá popsat to prostě musíte vidět!Čekal jsem enormě silný zážitek který mi slibovalo už jen prostředí a doba kterou se film snaží ukázat, ale vážně nic mě nemohlo připravit na tuto strhující podívanou která se mi dostala až do morků kostí a ještě dlouho to celé ze sebe nedostanu!Celý film mi nesčetněkrát nevodil husí kůží ať už scénami nebo pouze ovědoměním si jak strašná byla doba komunismu!Jestli někdo říká jak to tu bylo krásné za komunismu a teď je to na h.... tak ať se uráčí kouknout na tento film aby konečně otevřel oči!A nutno také říci, že ikdyž nemám rád němčinu tady mi sedla perfektně a to ještě nemluvím o výkonu hlavního hrdiny Ulricha Müheho který předvedl tak strhující výkon, že to nelze slovy vyjádřit a stal se také jedním z mých nejmilovanějších postav které jsem ve filmu viděl.Ať si o něm říkáte na začátku co chcete...na konci snímku ho budete milovat!Nádherná byla také hudba, celý film o ní budete vědět a bude Vám velice příjemným společníkem!!!Co bylo ovšem vrcholem byl naprosto "slzotvorný" konec u kterého jsem se vážně neubránil totálního dojetí!Je to víceméně nekomerční film a to hlavně proto, že je německy, ale německý film nikdy nebyl tak dokonalý jako je právě toto dílko!Musíte to vidět...

za hranice povědomí

Velmi zajímavý film. Film tak trochu na hranici s dokumentem. Nasadí vám pod kůži štěnice a vaše protirežimové myšlenky vám takřka zabavují dříve, než se stačí utvořit ve vaší hlavě. Pečlivě je sešívají k sobě ocelovou nití a šijí z nich svěrací kazajku. Hádejte pro koho. Nyní jste zajatcem, žijete ve východním Německu.... Dlouho jsem neviděla takto pěkně zpracovaný film s obdobnou tématikou. Snímek má totiž příběh a nechybí napětí. Jak to asi s panem Dreymanem dopadne? Politika, vztah dvou lidí, věrnost, kariéra, svoboda, vzpurnost, myšlenky na budoucnost a mnohem víc. Zajímavá je i postava pracovníka STASI. Ve své profesi je takřka na vrcholu, nadřízení si ho cení. Takový člověk musí být cynický až za hrob. Jeho charakter prochází několika změnami. Staví se do role doslova nezávislého pozorovatele a nakonec se projevují i jeho dosud utajené empatické sklony. Otázkou zůstává, jestli se člověk jako on, dokáže takto změnit. Změnit? Třeba byl vždycky takový, alespoň někde uvnitř. Nejen tento muž, ale i ostatní nejsou plochými schránkami, jakými nás čas od času filmaři krmí. Můžete v nich číst a prožívat jejich život. Konečně máte před sebou film, který musíte vidět až do konce. Podtženo a sečteno, dávám silných 70%.

Ulrich Mühe

Je to hodně zajímavé a strhující drama postavené na skutečných základech NDR. Aneb jak se dá jednoduše převálcovat úspěšná lidská bytost.

Otevřme oči

Začalo to tím, jak jsem si o jedné, jako vždy záživné, hodině němčiny četla pod lavicí premiere, němčinářka a zbytek třídy si překládali článek o režiséru Florianu H.v. Donnersmarckovi. V okamžiku, kdy padlo slovo film jsem zalistovala v premiere a našla ohvězdičkovanou recenzi na Životy těch druhých, učitelku to zaujalo a hned usoudila, že je přínosné film vidět, shodou okolností bežel v našich kinech. Ehm, v našem malém kině... Tak tedy v rámci přínosnosti a prospěšnosti mému studiu (jako řemen) jsem na tento německý snímek vyrazila. Překonání své antipatie vůči německy hovořícím hercům považuji za prvotní vítězství. Nic mě ale v kině nevytočí tak, jako když promeškám začátek filmu, nebudu se tu ale schazovat, že? V kinematografii našich západních sousedů se vyznám pramálo, ale to, co se odehrálo před mými zraky v kině, je hodno velké pochvaly. Lidé nevyhledávají politicko-historická témata, ke kterým bezesporu patří politika Německa 80.let a přisluhovači tajných služeb Stasi... ale jsem si jista, že lidem, kteří si touto dobou prošli bude po shlédnutí snímku běhat mráz po zádech, a šťastlivcům narozeným po bude sice stejně ouzko, ale navíc budou nenucenou formou obohaceni o cenná historická fakta. Životy těch druhých byly pro mne velkým filmovým překvapením roku (pro někoho zvláštním).

Sonáta o dobrém člověku...

Na tomhle filmu jsme byli se školou, my deváťáci. Skoro všichni mí pubertální spolužáci se celou dobu chechtali nebo machrovali s mobilama a dávali na celý kino vědět, jak se jim to nelíbí, ale nás pár, co nás puberta nezasáhla tak prodce, jsme se... no - bavili se u tak smutnýho a dramatickýho filmu říct uplně nedá, ale strašně se nám to líbilo, chápali jsme to a určitě bych se ráda podívala znovu. Jenom mi to přišlo moc dlouhý a roztahaný, mohli by to zkrátit.