GOLDIE FILM

Frank Capra je na poli režisérském pojem. Jeho filmy se pravidelně umisťují v žebříčcích nejlepších snímků, získaly si pevné místo v srdcích diváků a samozřejmě disponují tvůrčími kvalitami. Z Caprovy kinematografie by si zasloužil v naší sekci Goldies uvést snad každý, zmíním dnes ale film, kde se navrací ke své klasické tvorbě 30. let, neboť se opět zaměřuje na svého typického hrdinu – prostého člověka. Život je krásný má přesně ty vlastnosti, aby se stal filmem vašeho srdce. Pokud jste novým filmovým zážitkům otevřeni a Caprova tvorba vám dosud unikala, tohle bude ideální příležitost pro doplnění vašeho filmového vzdělání.

Během dívání se na Život je krásný vám na mysli možná vytane vzpomínka na Dickensovu Vánoční koledu. Ano, tento snímek by se dal za jakousi variaci na povídku představitele viktoriánského románu považovat, ač ve skutečnosti je film inspirován povídkou Philipa Van Doren Sterna Největší dárek, která byla psána jako vánoční přání. Přijetí snímku bylo spíše vlažné, recenze nebyly rozhodně oslavné a ani jednu z pěti oscarových nominací se nepodařilo proměnit. Až neustálé opakování filmu během vánočních svátků ho posunulo do pozice americké vánoční klasiky. Lidé si jej zamilovali postupem času. Na klasiku takového rázu se však nemusíte dívat jen o Vánocích, naopak doporučuji její zhlédnutí kdykoliv, kdy potřebujete spravit náladu a zahřát na duši.

Život je krásný osciluje na pomezí několika žánrů. Je to duchaplná komedie plná trefných narážek a postřehů o okolním světě, společnosti, lásce, životě jako takovém. Své místo zde má i romantika. Ale po zamyšlení se nedokážete rozhodnout, Capra přináší divákovi zajímavou směs prostinké komedie a pořádně sžíravého a hutného melodramatu. Člověk se bude možná divit, jak ho komedie a film plný lásky a něhy dokáže několikrát dostat na úplně jinou vlnu. Budete sledovat tvrdé rány osudu, jež zasáhnou, jak už to tak v životě bývá, ty, kteří si to vůbec nezaslouží.

Děj filmu se odehrává v předvečer Štědrého dne. V malém městečku Bedford Falls žije George Bailey (asi životní role Jamese Stewarta), táta od rodiny, který se kdysi oženil s krásnou místní dívkou. Klacky pod nohy mu hází zdejší podnikatel Potter a George se ocitá ve zdánlivě neřešitelné situaci. Finanční tíseň a dluhy, kam se podíváš, ho dohánějí k sebevraždě. Protože je to ale na druhou stranu člověk dobrotivý, který by se pro druhé sám rozdal, obyvatelé městečka se za něj modlí, nebeským silám se jej zželí a na Zemi je vyslán anděl Clarence. Ten se seznamuje s Georgeovým životem a ukazuje mu, jak by svět vypadal, kdyby se vůbec nenarodil. Až se George přesvědčí o vlastní hodnotě, sebevražda bude moci být odčiněna, Clarence dostane svá vlastní křídla a stane se plnohodnotným andělem. Jenže cesta k takovému řešení situace je dlouhá a trnitá.

Hlavním cílem zajisté bylo ukázat silný lidský příběh, což se povedlo. Nakonec vznikl krásný, dojemný, ale i temný snímek bez hluchých míst. Život je krásný by mohl být považován také za sociální baladu. Až starosvětsky vyhlížející snímek se stal lékem na duši, emoce vám budou hrát jako nikdy, budete filmem zasaženi, dojati k slzám, ale přesto budete vědět, že nic z toho není prvoplánové a není to laciné. U mála filmů zažijete hřejivý pocit vyrovnání a klidu, ani se to nedá slovy popsat – z očí vám řinou slzy, přitom se usmíváte a říkáte si, že je škoda, že takové filmy se dnes už netočí. Navíc zažijete jakousi satisfakci. Od začátku si přejete, aby film nějak skončil. A tvůrci vám vyjdou vstříc. Jenže stejně jste dojati a necítíte se jako prozíravý divák, který odhadl scenáristickou zápletku dávno před tím, než vám byla ukázána.

Jak už bylo uvedeno výše, v centru dění stojí malý člověk. Zdánlivě malý svým významem ve společnosti. Jenže nejsou právě tito na první pohled malí a bezvýznamní lidé ve skutečnosti těmi velkými? Hlavní hrdina měl kdysi se svým životem velké plány, pak se ale usadil, založil rodinu a z plánů sešlo. Je škoda, že se Capra také více nezabývá tím, jak by Georgeův život vypadal, kdyby následoval své sny. Ovšem to je na tom možná tak lákavé – ty otázky co by kdyby. A není nakonec lepší, když naše sny navždy zůstanou sny, nezmění se v realitu, protože ta by možná nebyla tak krásná jako vysněná skutečnost?

Kdybych teď řekla, že snímek je o obyčejných, skromných lidech majících své sny a ideály, kteří se perou s životem, jenž k nim je neskutečně krutý, avšak dobrota srdce zvítězí, znělo by to pateticky. Zkuste se však podívat a přesvědčit, že to tak jenom zní. Capra jako by do svých snímků přenášel humanistické myšlenky. Prostý člověk je tu konfrontován s okolní cynickou a zkorumpovanou společností. Režisér zároveň trochu moralizuje, dotýká se základních lidských emocí a vyzdvihuje poctivost, tvrdou práci a dobrosrdečnou lidskou povahu.