Michal: Osud. Na to jsou ženský citlivý.

Vilma: Vždycky je lepší mít někoho v záloze. Chlapi jsou strašně nespolehliví.

Helena: Viděla jsi tu cenovku? To chtějí snad stovku za centimetr čtvereční, ne?
Vilma: Ber to jako vstupní investici.

klientka Heleny: Ty máš něco s nějakou černoškou?
klient Heleny: Ne. Já ani žádnou neznám.

Vilma: V posteli jsem nikdy od nikoho žádnou radu nepotřebovala. Narozdíl od někoho.

Michal: Chodil jsem i do kurzů pletení, naučil jsem se jezdit na koni, osvojil si základy maďarštiny, hraju závodně domino.
Jakub: No, to se může vždycky hodit.

Jakub: Určitě by se ti líbila.
Michal: Jak vypadá?
Jakub: Bejvalá modelka.
Michal: Bejvalá? Jak dlouho?
Jakub: Pamatuješ si na takovou tu módu z osmdesátých let?
Michal: Tak moc bejvalá?

Vilma: Máš nejvyšší čas přesedlat na jiného hřebce.

Helena: Já nepotřebuju chlapa z bazaru!

Zdeněk: Byli jsme koupit novou postel. Ta stará už to nevydržela.

Vilma: Prosím tě, co ty víš o chlapech? Za celý život jsi měla jenom jednoho. Proč si myslíš, že se tak rádi prohánějí po golfovém hřišti? Mají tam osmnáct dírek. Tomu nemůžou odolat.

Jakub: Musíš tak tlačit na pilu?
Michal: Jak tlačit? Vždyť si ještě ani netykáme.
Jakub: Víš, co má všechno za sebou?
Michal: A víš, co má před sebou?
(Jakub se podívá na Michalovo přirození.)

Jakub: Kdybych se oběsil na větvi, tak by ji jako první zajímalo, jestli ten strom je chráněný.

Michal: V listopadu se chystám do Norska. Kousek od polárního kruhu. Jsou tam takový sruby, všude okolo pustina, nikde nic, žádná elektřina, žádná televize, žádná voda, žádná sprcha, suchý záchod.
Laura: (nadšeně) To je fantastický!
Helena: (ironicky) Hm, skvělá dovolená.

mrtvá Vilma: Chtěla jsem větší výstřih. Vypadám jak usedlá bába.
Helena: Mami, nemohla by ses aspoň na svém vlastním pohřbu chovat slušně?

Jakub: Těšilo mě.
Vilma: To věřím.

(Vilma ukazuje ostatním knihu.)
Vilma: Mám tady záznamy všech chlapů, co jsem s nimi něco měla.
Laura: To jich bylo tolik?!
Vilma: Ne. Zbytek je nahoře.

Helena: Nechodíš s tím plastickým chirurgem?
Vilma: To je pasé. Prsa už mám, ne?

Laura: Babi, ten kožich je pravý?!
Vilma: No, to doufám.
Laura: Fuj! Víš, kolik zvířat kvůli němu zabili?
Vilma: Kdybys věděla, co jsem musela provádět já, abych ho dostala, litovala bys spíš mě.

Vilma: Co říkáš na má nová prsa?
Laura: No, dobrý.
Vilma: Jenom dobrý?!

Roman: Když jste kolem mě procházela, nemohl jsem z vás spustit oči. Ta vaše chůze. Myslím, že jsem člověk přesně pro vás.
Helena: Jo? Opravdu?
Roman: Určitě. Znáte tenhle preparát? Na artrózu kyčlí. Nepřekonatelný.

Vilma: Vystrč prsa, ať si tě někdo všimne a zaplatí ti útratu.

Vilma: Kdo si myslíš, že stojí o nahrblou čtyřicítku? Leda pojišťovna.

(Helena si zkouší šaty s hlubokým výstřihem na zádech.)
Helena: To je moc, ne?
Vilma: Proč? Já bych to nosila klidně i obráceně.

Vilma: Nepodceňuj IQ svý frndy.
Helena: Proboha mami, musíš být zase tak vulgární?
Vilma: Mluvím jak mi zobák narost, a co je na voňavý frdně vulgárního?

Vilma: Přece si nenechám řezat svou pičulindu.