Petr: Vyhráli jste?
Jiří: Jak se to vezme... Já vyhrál.
Kocourek: No prosimtě, ať ti náš vítěz řekne, co udělal, jo?! Von se prostě postavil a celej soud postříkal ze sifonový láhve. Jo, představ si to, všechny ty slavnostně oblečený lidi, no prostě, zapisovatelka, jo přísedící, von si stoupnul a z tašky vytáh ten svůj stříkací aparát.

otec: Co je tohle?
Sylvie: To je takovej starej projekt, milenci..
otec: Aha...
(Klepe na sádrový odlitek kalhot s čouhajícím mužským přirozením.)
Sylvie: Baf! No vídíte, lekáte se.
otec: No, trochu sem se leknul..

Jana: Máš svůj byt, ne?
Petr: To jo, ale dějou se mi tam divný věci. Minulej tejden mi obživla deka.

Jana: Nevím, proč bych si nemohla vzít někoho, s kým je mi dobře a koho mám ráda.
Petr: Aleš je na tebe moc jednoduchej, ty potřebuješ někoho, kdo tě bude inspirovat.
Jana: Jako tebe?
Petr: No...
Jana: Vždyť tys mě zapomněl u benzínový pumpy!

Petr: Přivydělávám si u sousedů...
Jana: Jak? Ty tam chodíš uklízet?

Jirka: ... A aby toho nebylo moc, našel jsem si tady Kocourka, a on potřebuje, aby se na nás někdo díval, když se milujeme.... Co si o tom myslíš?
Petr: No já nevím, vlastně...

Alice: Žiješ s někym?
Petr: No ani ne.
...
Alice: No hele, ale ty fakt nevypadáš dobře.
Petr: No ale já tak vypadám normálně.

(Poté, co Petr ustřihne tetě vlasy.)
Jana: Teta se zamkla v pokoji a nevychází ven.
...
Jana: Musela jsem odvést holky.
Petr: Proč?! Stalo se jim něco?!
Jana: Prskaly smíchy...

Matka: Vy máte demenci v rodině!