RECENZE FILMU

Soudě dle výsledků ankety našeho webu, v níž jsme pátrali po průměrném věku našich návštěvníků, nevím, jestli vůbec budete mít zájem tento článek si přečíst. Želary nejsou filmem pro mládež, natož pak pro ty, kdo upřednostňují americké akčňáky před poctivou filmařinou se silným příběhem.

Pokud ale patříte mezi romantické duše, nebo pokud na žádné jiné filmy než domácí produkce nechodíte – a pokud jste tenhle film ještě neviděli, jste tady naprosto správně. Momentálně si nedovedu vybavit žádný jiný český film, který by si více zasloužil vaši pozornost.

Ne že by byl úplně dokonalý a neměl nějaké mouchy, ale jako celek působí zcela kompaktně a především - strhne vás a napětí nepoleví až do samotného konce. Ba naopak, bude stoupat. Dovedete si vybavit jiný náš film z poslední doby, o kterém byste tohle mohli říct? Který by vás ani na okamžik nenudil? Počítám se mezi příznivce jakéhokoli dobrého českého filmu, taková ryze autorská Nuda v Brně mne opravdu „dostala“, ale nebavila jsem se vždy. Někdy jsem se i nudila. Některé scény bych přímo vystříhala. U Želar, milostného dramatu zasazeného do období druhé světové války, bych neměnila nic.

Samozřejmě, tvůrci měli práci jednodušší než scenáristé zmíněného snímku, kteří se jej museli sami vymyslet: jak asi víte (a můžete si ostatně přečíst v informacích k filmu), příběh vychází z knižních předloh Jozova Hanule a Želary brněnské spisovatelky Květy Legátové. Pestré charaktery obyvatelů smyšlené vesnice v horách na východním pohraničí, jejich všednodenní strasti a bolesti, ale i okamžiky čistého štěstí - a neobvyklý milostný příběh ústřední dvojice měl scenárista Petr Jarchovský naservírované hezky přímo na podnose. Ale mohl si vybrat špatně, mohl se soustředit na jiné aspekty barvité a velmi poutavé knihy, režisér (a producent v jedné osobě) mohl vsadit na jiné herce, v jejichž podání by nebylo vyprávění tak přesvědčivé.

Připouštím sice, že účinkování Miroslava Donutila a Jaroslava Duška (coby kněz resp. učitel) mi připadalo spíše jako povinnost obsadit do vedlejších rolí někoho slavného a oblíbeného – Miroslav Donutil je prostě Miroslav Donutil, ať hraje v čemkoli. Ale ostatní postavy jsou na svých místech, díky civilnosti a přirozenosti svých výkonů ve vás nevyvolají žádný pocit déjá vu a vy skutečně věříte, že to, co se na plátně odehrává, prožívají na vlastní kůži. Iva Bittová, mladinká Anička Věrtelářová a především Jaroslava Adamová v roli kmotřičky a „babky kořenářky“ Lucie – to jsou opravdové postavy, které byste v kterékoli zapadlé horské vesničce před šedesáti lety mohli najít. A co ústřední dvojice Aňa Geislerová a maďarská hvězda György Cserhalmi? Jak sama v rozhovoru Aňa řekla, prostě to mezi nimi i přes jazykovou bariéru fungovalo, a je to vidět! György se stejně jako ostatní dovedl do své role plachého Jozy neskutečně přesvědčivě vcítit – ne zadarmo je doma celebritou číslo jedna. A Aňa jakoby se převléknutím do vesnických šatů zbavila svých typických gest a dikce – takhle umírněnou a pravdivou jsem ji ještě nikdy neviděla.

Kdoví, jestli ji takto zkrotil režisér Trojan, anebo až skoro neuvěřitelná příroda slovenské Malé Fatry, kde se exteriéry většinou natáčely. Jisté je, že právě obrazová stránka dělá z filmu ten nezapomenutelný zážitek, kterým je. Ale zase – krásně do výsledku zapadá. Takže se vám nemůže při sledování snímku stát to, co mně naposledy u vlastně docela podobného amerického Návratu do Cold Mountain: že si uprostřed filmu začnete myslet „ta příroda a styl, jakým je nasnímaná, je úžasný; hmm, a ta hudba, ta k tomu nádherně ladí“… Pokud si začnete všímat jednotlivých složek filmu zvlášť, je to vždy neklamným znamením toho, že něco (většinou příběh) nefunguje. U Želar si krásu přírody a dojímavost hudby Petra Ostrouchova uvědomíte až po skončení filmu. Nebo spíše při finální scéně setkání postavy A s postavou B (abych nic neprozrazovala). Teprve tehdy vám dojde celá naléhavost příběhu, který zrovna skončil. Skutečně mistrovské zakončení.

Želary jsou téměř čerstvě k mání ve videopůjčovnách. Neváhejte a věnujte jim svůj čas. Vsadím se, že i vám, milovníkům výbuchů, honiček a vymakaných svalů akčních superhrdinů, ukápne nejméně jedna slzička.