Perfektný príbeh, ktorý už od prvej minúty musí zaujať každého kto má rád fantáziu. Je to príbeh jak pre deti, tak aj pre dospelých, ktorí si pri ňom môžu prísť na svoje. Ja som si aspoň prišiel. Záver je však už trochu moc spletitý a tak tam ostáva priestor na nezodpovedané otázky čo moc nemám rád. Ale aj napriek tomu je to fajn príbeh a oplatí sa pozrieť si ho aj viackrát.

Miyazaki

Tohle je můj čtrvtý film od Miyazakiho, ještě se minimálně na dva chystám. Musím říct, že Zámek v oblacích se mi prozatím líbil asi nejvíce. Miyazaki dokázal ve všech svých snímcích vykouzlit parádní atmosféru, přesto to tady bylo ještě o nějakou tu třídu výše. Ani nevím, jak své pocity specifikovat. Prostě to někdy sedne jako p.del na hrnec. Nechybí zde trocha humoru a nadhledu, je tu romantika bez patosu, jsou tu výborné postavičky, má to svou poetiku.

Další skvělý Myazakiho film. Obdivně tleskám. Ale i když jsem celý film prožila s jedním dechem, ten konec... Ten se trochu nevyvedl, všechna kouzla byla zlomena, všichni se napravili k dobrému a celkově bylo na konec moc lásky a polibků. Ale jinak perfektní.

Sophie

Japonské animované filmy jsou jedinečné svojí fantazií a i když tento film nemá tak zajímavý příběh jako Princezna Mononoke nebo Cesta do fantazie, tak jeho dobrodružný děj má svoje kouzlo.

Tak to vidím já...

Nádherý film, kterému bych strašně rád dal i těch 90%, ale ten konec si to neuvěřitelným způsobem pokazil (od věty "ahoj, já jsem princ z sousedního království" jde film do kytek) a je to neuvěřitelná škoda. Celkový dojem je mnohem lepší než z Mononoke nebo Cesty do fantazie. Má to dokonalou atmosféru.

Neobvyklé a kouzelné!!!

Tato nekonvenční pohádka, kterou jsem zhlédla jen náhodou mě mile překvapila. Kromě vydařené animace mě oslovila především svým námětem. Žádní nudní princové a princezny (tedy až na jednoho, který byl tak trochu vedlejší). Bylo to plné napětí a opravdu krásně zamotané a dechberoucí. Kdyby se vyskytla příležitost znovu bych se na to ráda podívala. Vřele to všem doporučuji a nenechte se odradit předsudky o tom, že je to jen pohádka.

V říši za zrcadlem

Pokud dostanu choutky na cosi s nepředžvýkaným dějem, s náležitě bizarními prvky a s nespoutanou fantazíí, sáhnu po japonské animované produkci. A zpravidla vedle nesáhnu. Zvláště ta fantazie mne vskutku oslovuje. Dalo by se říct fantazie snová, protože jako sen pracuje podobně asociativně. Vrší na sebe zdánlivě nesourodé prvky, graduje v domněle protikladných tendencích, zahrává si s metaforou, ignoruje racionalitu, zato staví na dojmech, které je třeba patřičně chápat, jestliže nemáte jen tak sedět s hubou dokořáň. Tedy umět s dojmy pracovat. Kdo to nesvede, bývá zmatený a nejspíš si řekne „to ale byla kravina“, podobně jako někdy pronese ráno, po probuzení ze sna. Vizuální stránka je syntézou animované dokonalosti a jemné stylizace, zejména originální animované přírodní scenérie působí úchvatně a kupodivu si v ničem nezadají s filmovou oslavou přírodních krás. Pro příběh platí totéž, co jsem napsal o fantazii - nedostanete k němu žádný návod, nikdo se s vámi mazat nebude, buď v příběhu hlubší smysl objevíte pod povrchní rovinou, ve které jsme si obvykle zvykli přímočarý význam příběhů chápat, anebo se smíříte s pasivním vnímáním konglomerátu scén, které pak ze sebe bez vnitřních souvislostí nic světoborného nevydají. Téměř dvě hodiny čistého času jsou dost. Na animovaný film setsakra dost. Ke konci už jsem se trochu vrtěl na zadku. Tím spíš, že je zpočátku velmi snadné zvyknout si na orgie obrazotvornosti, a když jsem překvapivým výjevům po první hodince přivykl, dostala podívaná náznak stereotypu. Ale opravdu jenom náznak.