RECENZE FILMU

Wrestling je hodně šílenej sport a Mickey Rourke rovná se synonymum pro trosku. Koktejl z těchto dvou ingrediencí je hořký, ovšem docela lahodný.

Randy „The Ram“ Robinson (Mickey Rourke) je starý a životem zničený wrestler s vizáží bezdomovce, jehož doba slávy už dávno pominula. Přes bolavá záda a rozpíchané tělo od injekčních stříkaček plných steroidů, neváhá pro pár dolarů potřísnit své tělo krví, hupsnout na klubko ostnatého drátu, či propadnout skleněnou výplní. A protože je to občas nuda a málo brutální, rozřízne si aspoň čelo žiletkou, aby show vypadala zajímavěji.
Wrestling je pro něho vším, miluje zfanatizovaný dav křičící jeho jméno, a tak mu ani tolik nevadí, že aby zaplatil činži za karavan a pravidelné tanečky na klíně od své milované Cassidy (Marisa Tomei), musí čas od času vypomáhat v marketu. Co na tom, že jeho osobní život stojí za houby a dcera ho nenávidí (Evan Rachel Wood). Dělá to, co ho baví.
Jenomže Ram už není žádný mladík a tak není divu, že k němu jednoho dne do šatny zavítá infarkt. Lékaři mu zakážou to, co celý život miloval a Ram zjišťuje, že je zdrcený, zoufalý a osamělý.

Wrestler byl pro mnohé filmové „odborníky“ něco jako zjevení z nebe a překvapením sezóny, aspoň to jsme se mohli dočíst na různých filmových i nefilmových serverech. Aby taky ne, stojí za ním protřelý a festivaly milovaný režisér Darren Aronofsky (Pí, Rekviem za sen, Fontána), který to s divákem umí pěkně roztočit, a který je pro mě osobně jistou nadějí i do budoucnosti. Darren Aronofsky je takový Sam Mendes dva (Americká krása), čili talentovaný (relativně) mladý režisér. Co film to perla a jiný žánr.

I když Wrestler není tak pompézní a šokující jako Rekviem za sen, ani tak snový a barevný jako Fontána, ani halucinogenní jako Pi, dokáže zaujmout (a to i tu část publika, které wrestling nic neříká). Je to zkrátka obyčejný pravdivý film bez zbytečných cukrlat a výrazných režijních prostředků podobně jako Nouzový východ právě Sama Mendese. Také jaká cukrlata bychom mohli chtít od projektu za sedm milionů dolarů (Rocky Balboa stál dvacet čtyři, Milionář z chatrče patnáct a Titanic dvě stě)?

Wrestler je vlastně takový dokument, který Rama sleduje na každém kroku a i styl vyprávění a kamera připomínají právě dokument, ve kterém nechybí sex, drogy a rock ´n´ roll („A potom přišla ta ***** Kurt Cobain a všechno zničila,“ Říká Ram doslova).
Téma přímo vybízí ke srovnání s legendárním Rockym. Wrestler je však opravdovější i krutější – není tak povrchně milý a líbivý, ale spíš značně nekonzumní. Avšak ne každého diváka baví sledovat někoho, jak sedí dlouhé minuty v šatně, klepou se mu ruce, stále sípe a kašle nebo jak paří videohry.
A tohle Mickey Rourke zvládá opravdu dobře. Těžko říct jak hodně hraje a co se promítá do filmu ze skutečného Mickeyho, pravdou ale je, že film není postaven výlučně na jeho zevnějšku, jako spíš na emocích, které v divákovi vyvolává svým charakterem, a které bez hereckého nadání v divákovi prostě nevzbudíte. Chvály a ceny (Zlatý glóbus, nominace na Oscara), kterými byl za film ověnčen, jsou tedy více než opodstatněné.

Další velice pozoruhodný výkon podala Marisa Tomei (u nás známá zřejmě především jako Lola z Po čem ženy touží), v roli striptérky. Pro čtyřiačtyřicetiletou herečku zajisté není příjemné být po většinu své doby na plátně nahá a navíc přirozená. (Že by nějaké brigáda v mládí?) Ale musím uznat, Marisa se umí pořádně rozohnit, na svá léta je velice smyslná a tleskám jak Mickovi, tak jí. Oba byli výbornou volbou.

I když je Wrestler jako dokument a věříte mu každý záběr a hercům každé slovo (pan režisér ví, co chce), není ve filmu lehké najít stoprocentní zalíbení, dokonce ani devadesátiprocentní a pro mě osobně ani osmdesátiprocentní. Všechno je sice hezké (rozumějte zoufalé) a někdy i obyčejně nudné jako život sám, ale já jako divák občas zatoužím po filmu, protože přece koukám na film a ne k sousedovi do okna. Při sledování takového snímku záleží na momentálním emocionálním rozpoložení diváka, ale přesto pokud se naladíte na stejnou vlnu, možná si uvědomíte, že podobnému snímku by slušela větší hloubka, aspoň malinké naznačení něčeho, že je to film a snad i nějaké jiné vyústění, ať už sebevíc tvrdé nebo malá moralitka. Na mě osobně totiž film po skončení zapůsobil tak, že nic podstatného nesdělil.