RECENZE FILMU

Souboj Titánů byl podle valné většiny z nás nehorázný průšvih. Film tak špatný, že ani jeho tvůrci nic nepředstírali a třeba Sam Worthington si sypal popel na hlavu dost přesvědčivě, až jsme se báli, že se jím zadusí. Přitom v podstatě nesmyslně - herec má na výsledné kvalitě snímku minimálně podíl. Na vině jsou spíš jiní, prakticky všichni ostatní, než sympatické hvězdy v čele, o tom není sporu.
Jenže pro producenty byla půl miliarda v tržbách (převážně díky neamerickému publiku) dobrá, tak proč to nezkusit znovu! Stačí vyměnit režiséra, pokřižovat se a skočit do víru pseudořeckých pseudomýtů pěkně po hlavě.

K Perseovi se vracíme po několika letech. Stihl zplodit syna, pohřbít ženu a zřejmě nastudovat všechny encyklopedie starověkého Řecka, protože zatímco minule byl překvapený z každého dórského sloupu, nyní ví o všem všechno a já se jen ptám, jak se o tom v nějaké rybářské vesničce dozvěděl.
Vědomostmi ale neoslňuje, nemá čas. Hádes a Áres totiž zosnovali plán! Probudí uvězněného Titána Krona, otce Dia, Háda a Poseidona, který zničí svět a možná (ale opravdu jen možná) nechá dva zloduchy naživu, aby tedy vládli hromadě hlíny. Stejně tupý jako tento plán je i plán hrdinů, ale mně se o tom opravdu nechce dál psát. Věřte mi jen, že každé rozhodnutí, které některá postava udělá, každá věta, kterou vypustí z pusy, je nějakým způsobem nesmyslná, hloupá nebo směšná.
Zkusil jsem vypsat několik největších hříchů, ale pouze nesmyslnost závěrečné bitvy si vyžádala odstavec textu, přitom jsem tu tupost stále nedokázal vystihnout - na to prostě nestačím. Hněv Titánů nabízí komplexní debilitu na úrovni, kdy jmenování jedné věci, nad níž se divák (i kdyby nechtěl) pozastaví, znamená zmínit tři další, jež na ni navazují.

Důvod najdeme bez váhání. Scénář sepisovalo stejně jako minule tolik lidí, že jim nejspíš musel Liebesman vystavět satelitní městečko. To se pak nedivme, když se postavy co deset minut chovají úplně jinak, mají jiné informace a snad i jiné cíle. Příběh přitom opět stojí na tom, že skupinka lidí jde na určené místo a občas může ze země vyskočit bez udání důvodu nějaký (ne)přítel. Já jen žasnu, jak jde na tak primitivní kostru děje navázat tolik nesmyslů.
Při všech těch slibech a omluvách mi přijde až bizarní, jak moc stejně dopadl Hněv Titánů v porovnání se Soubojem. Místo recenze bych sem mohl hodit hypertextový odkaz na dva roky starý text, abych si ušetřil práci.
Pokud očekáváte alespoň pořádnou akci, zklamu vás. Vizuálně Jonathan Liebesman neobstojí, obzvlášť v kontextu nedávné Singhovy Války bohů, jež nabízí režii o několik stupňů propracovanější a ve vyprázdněnosti nadesignovaného světa lze hledat tvůrčí záměry a svého druhu invenci. To Liebesman nezvládá, pouze na hromádku pokládá hezké obrázky (jistě hezčí než minule).
Dějově jsou si Hněv Titánů i Válka bohů tak podobné, že to musí být náhoda, protože obšlehnout něco tak detailně by si snad nikdo netroufnul.

U minulého dílu jsem se navážel do ostudného 3D. Ve výsledku se toho zase tolik nezměnilo. Nerozumějte mi štaptě, 3D co do technických aspektů zřejmě tentokrát můžeme označit jako "kvalitní", ale úskalí číhá v jeho využití. Liebesmanova roztřesená kamera a rychlé střihy jsou pro přehlednost děje už tak smrtící, stereoskopie to pak ještě umocňuje. Leckdy sledujeme pětiminutový souboj, ale nevíme, která z těch dvou šmouh je vlastně hrdinův protivník a která on sám. O pálení očí ani nemluvím, a to sám ani netrpím žádnou oční vadou.
Souboj Titánů tak opět potvrdil, že režisér (producent) musí v první řadě chápat pravidla a "pasti" třetího rozměru. I když je tedy technicky konverze na lepší úrovni než minule, její využití zcela selhává a sráží zážitek z filmu ještě o kousek.

Vzhledem k nedefinovaným postavám, kde mezi bohem, polobohem a smrtelníkem neexistují hranice, kde se emoce a vztahy protagonistů naprosto mixují a každý se navzájem miluje i nenávidí (při zachování celkové sterility, samozřejmě), se nedokážu zlobit na slavné herce, že jsou bezradní jak hostující ochotníci na neprozkoumaném jevišti. Liam Neeson coby Zeus opět vypadá, že se mu z té idiotské postavy chce plakat, Hádes Ralpha Fiennese šišlá víc než Voldemort v Harry Potterovi a nepokouší se předstírat zájem, Sam Worthington se naopak tak strašně snaží využít své charisma, až je mi ho líto - u téhle postavy mu není nic platné - a Rosamunda Pike hraje ženu tak neženskou, až nás na konci překvapí, že vztah jí a hrdiny měl být vlastně milostný (opravdu mi nedošlo, že ti dva k sobě mají něco cítit).
Stejně jako minule nese vinu scénář, který se neposunul ani o píď. Uznávám, že Titáni "vypadají" o něco lépe, protože Liebesman je o něco lepší fušer než Leterrier, jenže mám o dnešním divákovi až moc vysoké mínění na to, abych uvěřil, že mu bude stačit desátý odvar toho samého vizuálně atraktivního klipařství, jen o něco hloupějšího než kdy dřív.