RECENZE FILMU

Ač v méně náročně Evropě si příznivce našel, origin Wolverina patří mezi filmy natolik nevydařené (metaskóre na RT 38/18 ze 100), že se mnozí jeho tvůrci po premiéře snažili co nejvíc dát najevo, jak se výsledkem trápí a jak je chybou každého, jen ne konkrétně jich. Ještě jsme ani pořádně nevěděli, o čem má nová verze vyprávět, abychom stihli být několikanásobně ujištěni, že bude zásadně jiná a lepší než unyle přeplácané Hoodovo nic.

Jenže už před premiérou se rozplynul jeden z hlavních slibů, tedy že podívaná bude tvrdá, jak si předloha žádá, protože eRkový sestřih vyjde až na DVD. Které si ale nikdo nekoupí, protože brzy se o novém Wolverinovi bude mluvit jako o filmu ještě u kus horším, než byl ten minulý. Nebo si neumím představit něco jiného.
Vlastně se nebojím nadhodit, že nový Wolverine naplňuje spíš opak toho, co si fanoušci představovali a tvůrci slibovali. Pokud totiž příznivci brutálního zabijáka se srdcem na správném místě něco nesnášejí, tak změkčování této postavy. Přitom zde zobrazovaný Logan je v prvé řadě ukňouranější než facebookové statusy čtrnáctiletého emaře a sledovat jeho citové výlevy hraničí s nesnesitelností.
Logan však má proč pobrekávat. Podobně jako filmoví fanoušci se ještě nevzpamatoval z Ratnerova Posledního vzdoru, především smrti své milé Jane. Ta ho nebezpečně často navštěvuje ve snech a rozpráví s ním o lásce a smrti, což má tendenci iritovat jako skřípění nehty o školní tabuli.
V důsledku si Wolverine přeje nabýt smrtelnosti a najít věčný klid, což mu podle všeho může splnit jeho dávný japonský přítel. Dozvídá se to, když se vypraví do Tokia navštívit ho na smrtelné posteli. Jenže než stihne nabídku zvážit, přítel umírá a mela začíná.

Logan se stará o dvě asijské roštěnky, proti třetí, ruské, bojuje a okolo pobíhá maniak se šípy, který s jednou z nich kdysi něco měl a dnes má možná něco s jinou z nich. Na konci přichází nutný zvrat, u nějž mě nejvíc překvapilo, že jsem ho zřejmě neměl očekávat.
Dějově je nový Wolverine i přes směřování k celkem jasnému finále extrémně nepřehledný. Vzhledem k tomu, že klade na příběh velký důraz a většinu filmu tvoří dialogy, nejde o odpustitelný prohřešek jako u jiných komiksů, ale zásadní chybu.
Nepřeháním, když tvrdím, že u některých postav, tedy u těch záporných, nelze vysledovat jejich záměry, cíle, rozsah vědomostí o situaci. Schválně si u záporáků zkuste po zhlédnutí zrekonstruovat, jakou roli v příběhu hráli, co věděli, kam směřovali - alespoň mně (a podle všeho nejsem sám) se nedaří to kloudně rozplést.
Všechny kladné postavy jsou naopak jednorozměrné a jejich role, chování a reagování na nastalé skutečnosti je tak přímočaré, že nemají čím zaujmout.

Stejně diskutabilně se mi jeví zobrazovaná akce a vůbec logika scén. Dva borci se deset minut bijí na vrchu šinkanzenu s tím, že Wolverine drápy a záporák nožem rozpářou střechu, aniž by to zřejmě jakkoliv vyrušilo cestující. Podobně když Wolverine opět nabude svých schopností (nehrajme si tu na spoilery), nepřítel je tím sice zaskočen, ale okamžitě má po ruce komando nindžů se zbraněmi speciálně připravenými na likvidaci Wolverina.
Nejvíc WTF mi přišlo, že hlavní zloun strávil roky budováním něčeho, co se opět dá použít pouze pro konfrontaci s Loganem, a začal s tím už v době, kdy netušil, že bude jeho nepřítelem, naopak předpokládal opak. Vzhledem k tomu, že to něco je z adamantia, tedy na jedno použití (protože víme, že vychladlé adamantium nejde recyklovat), se tomu dá říkat dost prodražený strýček příhoda!
A ne, tohle vše není jedno. X-Meni nikdy nebyli tupým komiksem po vzoru dalších Marvelovek. A nechtějí jím být ani tentokrát, na to se až moc soustředí na postavy a jejich vývoj. Že to dělají špatně, je věc jiná.

Až na velmi nezdařenou konverzi do 3D zvládá James Mangold svůj úkol celkem důstojně. Zůstává však, jako celou svou kariéru, přísně konvenční. Když si vezmete 3:10 Vlak do Yumy, Zatím spolu, zatím živi či Identitu, vždy jde o filmy velmi jasně stanoveného žánru, jejichž tvůrce očividně důkladně nastudoval zvyklosti a standardy, a pak je poměrně precizně zopakoval.
Vzhledem k tomu, že komiksů už máme na filmovém trhu víc, než by bylo nezbytně nutné, to považuji za nejhorší možné rozhodnutí. Podobně stereotypní jsou sice v jádru všechny Marvelovky, ty se však snaží ozvláštnit své schéma dalším žánrem - fantasy Thora, retro kapitána Ameriky, sci-fi Iron Mana. Wolverine žánrové ozvláštnění nemá, má ozvláštnění prostředí - Japonsko. Ovšem purista Mangold jako by to spíš přetrpěl než s tím pracoval a na nějaké hrátky s prvky asijských bojovek můžeme zapomenout.
Stejně jako na důstojné sólo nejslavnějšího X-Mana. Po hlavních titulcích přichází lákadlo na další společný snímek, které je ve své minutě zajímavější než celý Wolverine a které dokazuje, že se v tomhle univerzu stále máme na co těšit. Jen nám to nemůže dát (jakákoliv) samostatná postava bez pomoci kolegů. Sorry, Hughu.

PS: Že má film přepálenou stopáž, už ani nemá smysl zmiňovat... který film dneska zná míru?