RECENZE FILMU

Vrací se Jason, vrací se Michael a vrací se i Freddy. Remaky hororových klasik se derou na povrch jako zombie opouštějící své hroby. A bylo jen otázkou času, než se probere i jedna z největších klasik vůbec. S vlkodlaky se setkáváme sice už nějakou dobu ve filmech i seriálech, ale sólovek mají překvapivě poskrovnu. To se má teď změnit. Problémový Vlkodlak, který zažil mnoho vyhazovů, přetáček a všemožných úprav, konečně spatřil světlo světa. Možná by ale bylo lepší, kdyby dál vyčkával ve střižně.

I když těžko říct, jestli by to ještě pomohlo. Výsledné dílo se zaseklo někde uprostřed mezi poctou a hovadinou, mezi napínavým hororem a stupidní vyvražďovačkou, mezi zaujetím a zíváním. Ke cti Vlkodlaka se sluší uznat, že všechny ty tvůrčí rošády jsou na snímku vidět jen minimálně, pokud vůbec, a celek působí, jako by ho skutečně natočil jeden člověk. Tím ale většina pozitiv končí. Vlkodlak totiž především zaspal dobu. Dnes už zkrátka nestačí natočit film o Benicio Del Torovi hodinu bloumajícím po lesích, jen aby ho nakonec pokousalo "tajemné" monstrum a stal se z něj vlkodlak. To má minimálně dvě zásadní mouchy:
1) Film se jmenuje Vlkodlak - takže všichni víme, že v něm ten vlkodlak být musí. Víme, co to vlkodlak je, jak ho zabít a co od něj čekat. Logicky proto vůbec nemá smysl uchovávat to jako překvapení.
2) Proč ukázat vlkodlaka až půl hodiny před koncem, když je na každém oficiálním plakátu, takže nejen, že známe celou mytologii okolo, ale i jeho vhled? Chápe to někdo?

Je to skutečně nepromyšlené a minulo to svou dobu o desítky let. Dnes už Vlkodlaka nikdo neocení - a ani nemůže. Skutečně tu není nic, co by už nebylo řečeno jinde, co by notoricky známý vesmír lykanů nějak obohatilo. A to samozřejmě nemluvím o tom, že by měli vlkodlaci na světle zářit, to určitě ne, ale jisté vkusné rozšíření mytologie by skutečně bodlo. To se ale neděje. Prázdnota a zbytečnost není ničím obohacena nebo alespoň neumně zakryta. Dokonce to vypadá, že scénář se chvílemi ve svojí bezobsažnosti vyžívá a staví ji na odiv. Ne, hrdina by skutečně neměl chodit uprostřed noci do lesa, když kolem řádí šílené monstrum. Na co myslel? Že potká milou babičku, která mu ochotně splní tři přání?

Rádoby vypiplaná vizuální stránka je až moc vkusná a účelová. Taky mírně nejednotná. Je vidět, že původně měla být mnohem střídmější, ale nový režisér se rozhodl přiložit pár brutálnějších záběrů, aby tu smrtelnou nudu nějak oživil. Jak zmiňuji výše, není to nějak strašně rušivé, ale člověku to prostě dojde. Navíc to bohužel není nic platné, protože nejen, že toho je málo, ale navíc zdaleka nejde o něco, co by mohlo jakýkoli film zachránit. Jediné, co stojí za pochvalu, je důkaz, že i dnes může být les nasnímán jako děsuplné a tajemné místo a nejen jako pastvina plná kytiček, kde po loukách běhají srnky (pozdrav štábu Twilight). Přesto už dnes noční les jako kulisa osmdesáti procent děje očividně nestačí a Londýn konce devateáckého století je využit až trestuhodně málo. (Ne)kvalitu digitálních triků celkem úspěšně zakrývá tma, takže není co vytknout. Mám ale pocit, že kdyby se na plátně něco dělo, šlo by stejný vizuál chválit mnohem víc.

Čím mě ale Vlkodlak skutečně naštval, je naprostá ignorace herců. Na co obsazovat Hugo Weavinga, když naprosto nejsem schopný využít jeho potenciál? To by si měl režisér, který měl danou část na starost (ať už je to kdokoli), zapsat za uši. Jediný, kdo dostal alespoň nějaký prostor, je Anthony Hopkins a skutečně je to právě on, kdo z Vlkodlaka dělá snesitelnější zážitek, kvůli kterému ho nelze úplně odepsat. Benicio Del Toro z plátna sice nesleze, ale scénář mu nedovoluje se tvářit jinak než depresivně (osobně jsem měl pocit, že i značně unuděně), takže se nám skutečně moc nepředvede. On má poslední dobou vůbec smůlu na role. Buď zazáří v Che, ale nikdo si toho nevšimne, nebo se nacpe sem, ale opět proklouzne bez povšimnutí. I když očividně to vůbec není jeho chyba.

Je to i podivným vykreslením charakterů, které kopírují zajeté mustry a mně se i zdálo, že polovina hrdinů je zapůjčena ze Sommersova Van Helsinga (ne, že by tam byli hrdinové původní), což je jistě pocit, který si filmaři naprosto nepřáli navodit. Tohle měl být přece protipól Sommersových omalovánek. Mělo to být vážné, propracované a napínavé. Není. I ten Van Helsing je nakonec (o něco málo) lepší podívaná. Alespoň se pořád něco děje a monstry se nešetří. Vlkodlak totiž vsadil na nepoužitelnou kartu. Do dnešní doby naprosto nezapadající snímek, který plýtvá slavným námětem i skvělými herci bez sebemenšího smyslu.