Jennifer Lawrence

I když film nemá zběsilé tempo ani mnoho děje, tak i jediná zápletka stačí, aby to bylo poutavé drama

Stejně jako nechápu, jak mohl někdo nominovat Válečného koně na nejlepší film roku 2011, je mi opravdu obrovskou záhadou i nominace Do morku kosti za rok 2010. Je to asi v poslední době s filmy podobné jako s obrazovým uměním, za které se kdysi dávno považovaly obrovské fresky a epopeje znázorňující velkolepé bitvy, zatímco nyní se prosazují černé puntíky v obrovském bílém čtverci. Není to tak dávno, kdy se nominoval Pán prstenů, Vykoupení z věznice Shawshank a podobně, zatímco nyní si ziskuchtiví producenti platí nominace za fádní a nezáživné filmy bez vyššího smyslu, jako je Do morku kostí. Už dlouho jsem nezažil podívanou, ze které jsem neměl bez nadsázky absolutně vůbec nic. Tento film nabízí jednoduchý a stručný příběh, který sází na realističnost a s ní spjatou primitivní zápletku. Snaží se nám neustále připomínat, že žijeme ve skutečném světě, který nezná spravedlnost, mravní kodex a ve kterém se musí tvrdě bojovat, ale dosahuje akorát frustrujících dopadů na zmučeného diváka. Strohý děj spočívající v „dojdi tam a tam“ spolu s depresivní atmosférou a nezáživnými postavami v sobě nemá nic, co by člověka pasivně donutilo si něco pamatovat. V průběhu neutkví v paměti vůbec nic a po skončení se postupně vypařuje všechno ostatní stejně rychle, jako to chtěl divák mít už po prvních deseti minutách za sebou. Možná to bylo právě tímto faktem, že se na konci filmu vznášelo pár otazníků, ale pak jsem si stejně uvědomil, že je mi to úplně jedno. Jennifer Lawrence se v poslední době vyhoupla hodně nahoru, nicméně to nemohla být tato nominace na hlavní herečku, která by v očích normálních diváků představovala onen odrazový můstek. Neumím si totiž představit, že by se někdo na film Do morku kostí dokázal dívat dvakrát. Obdivuji i ty lidi včetně sebe, kteří měli vůli samou nudou neusnout a dokoukat tento debakl do konce.

Vybavte si americký venkov tak, jak ho vykreslila Hannah Montana, následně si představte jeho pravý opak a máte přibližný obrázek prostředí, ve kterém se odehrává děj tohoto snímku. Tento surový pohled na společnost, kde se jen těžko prosazuje zákon, je hlavní devízou filmu. Tedy spolu s výkonem Jennifer Lawrencové, která jako jedna z mála mladých hereček neodstartovala svou kariéru díky hezké tvářičce, ale díky opravdovému hereckému nadání.

Mrazivě napínavé drama o pátrání nezletilé dívky po jejím nezvěstném otci. Právě atmosféra filmu a herecké výkony pozvedávají tento film o něco výš. Vynikající herecký výkon podala pro mě naprosto neznámá herečka Jennifer Lawrence, která skvěle ztvárňuje dívky balancující na hraně touhy najít otce a beznaděje (na svůj věk podává mimořádný výkon a svou nominaci na Oscara si rozhodně zaslouží). Ale i John Hawkes zvládl svou postavu velmi dobře. Naneštěstí se ale jinak jedná pouze o průměrný film bez jakékoliv gradace děje a výrazného hudebního podkladu. Škoda, jeho potenciál byl rozhodně vyšší...

Zpívá to Noname. „Prečo su věci tak ak su?“. Po drobné kosmetické úpravě to hlásají i Simpsonovi (s05e05). „Moc syrovosti a moc málo dovádění. Neškodilo by trochu násilí.“ A vystihuje to vlastně vše! Tenhle názor nebude o tom, čím film je, ale čím by měl být. Pro Winter´s bone nemám zkrátka pochopení. Svou depresivní atmosférou nedokázal vůbec nic. Téměř dvě hodiny mě nutí, abych se díval na obraz chudiny, všeobecné bídy, drog a šedi… především té šedi. Myslete si, co chcete, ale je to žalostně o ničem. Atmosféra je fajn základ, ale když jí nepodpoříte, je vám platná jako Harley-Davidson na Gridu. Pro fajnšmekry, kteří se rádi utápějí v detailně vykreslené beznaději lahůdka, pro ty ostatní obdivující lightcycley, sáhodlouhá nuda. Winter´s bone něco zoufale chybí. Něco, co by bavilo, udivovalo, šokovalo! Protože ten pomalu vyprávěný příběh, bez zvratů či zajímavých částí (z toho jezera sem se měl jako posadit na zadek!?) se neuvěřitelně rychle přejí. A že to se mnou začalo být opravdu špatné… Nezaujat hlavní hrdinkou, jsem si představoval její brzkou smrt na štípači na dříví, v každé scéně, kde byla vidět zbraň, toužebně očekávám výstřel. Cokoli, co mě konečně probudí z polospánku… Chybí hlubší kriminální podtext, rozepsanější charaktery postav, neokoukané postoje... chybí toho spoustu. Do dalšího Oscarového kandidáta jsem šel s velkými nadějemi… Na místo pozitivního zážitku si však odnáším jen další z řad ujištění, že obsahově prázdné nezávisláky nejsou nic pro mě.

Tak to vidím já...

Kdo nemusí povrchní oscarová dramata, bude pro něj syrový snímek Debry Granik "oživením" sezóny. Někdy jsem měl ale pocit, že ona "syrovost" je to jediné, co si pro nás Granik přichystala. 65%