Victor: Mučili tě?
Rose: Ne. Dala jsem jim tvou adresu hned.
Victor: Hodné děvče.

Ferguson: Dobré ráno. (Mike leží v kómatu.) Bože Miku, už předtím s tebou byla hrozná nuda!

Dixon: Jak je Vašemu asistentovi?
Ferguson: Chtějí ho odpojit.
Dixon: Hm. Možná to pro něj bude nejlepší.
Ferguson: To ne, má zaplaceno do konce měsíce. Navíc, dělá mi společnost.

Tony: Já myslel, že jsem detektivní učeň.
Victor: Který občas někoho zastřelí.

(Po tom, co Victorova matka prostřelí díru do dveří.)
Victor: Byl jsem za těmi dveřmi.
matka: Nikdy nestůj před zavřenými dveřmi.

Rose: Nějaká stará šílená ženská na vozíku se mě pokusila zabít. Měla nůž, takhle velký, přísahám!
Tony: Bylo to strašný!
Victor: Matko? Jsi tam? To jsem já... Nebojte, mám všechno pod kontrolou.
(Matka prostřelí dveře.)
Victor: Ona to myslí dobře.

Victor: Omlouvám se. Předtím jsem byl nepříjemný a nepřátelský. Takový většinou nejsem.
Rose: To nic. Já byla agresivní a otravná. Taková jsem často.
Victor: Ne. Dokážete být i příjemná.
Rose: Opravdu? Kdy?
Victor: Teď si nevzpomínám.

Victor: Nastupte si do auta.
Rose: Vy jste ho zastřelil!
Victor: Musel jsem, chystal se vás zabít.
Rose: Aha, tak to jo.

Hector Dixon: Kde je?
Rose: Kdo?
Hector Dixon: Ten muž, co vás měl zabít.
Rose: Kdo se ptá?
Hector Dixon: Jeho náhrada.

Hector Dixon: Konečně.
Victor Maynard: A vy jste?
Hector Dixon: Dobře víte, kdo jsem. Dixon. Hector Dixon.
Victor Maynard: Jak se to píše?
Tony: Nerozčilujte ho.
Victor Maynard: Dixon. Dix... To vy děláte ty zakázky, které já odmítnu?