GOLDIE FILM

Muzikálový žánr se v Hollywoodu odjakživa těšil velké oblibě. V třicátých letech studio MGM do kin uvedlo Čaroděje ze země Oz, ve čtyřicátých letech to byl například film Setkáme se v St. Louis. Později, v padesátých letech, se objevují klasiky jako Zpívání v dešti, Zrodila se hvězda nebo Američan v Paříži. Muzikály v poválečné době asi nejvíce reflektovaly nastalý trend, a to přidat pokud možno co největší lesk klasickým žánrům. Filmů se vyrábělo méně, proto musely zaujmout. Jednou ze stálic kinematografie se stal muzikál West Side Story, který v roce 1961 produkovali lidé z United Artists.

West Side Story bylo původně stvořeno pro divadelní prkna. Hudbu pak nesložil nikdo jiný než hvězda Leonard Bernstein. Muzikál měl na Broadwayi premiéru v roce 1957, stal se hitem a hrál se po celém světě. Kus, považovaný za vrchol žánru, měl všechno – inspiraci našel v klasice pro změnu literární, a to u samotného Shakespeara a jeho Romea a Julie. Písničky dá se říct zlidověly, jako celek působilo West Side Story nesmírně dynamicky. Bylo proto jen otázkou času, kdy se z muzikálu divadelního stane i filmový. A netrvalo to dlouho, za čtyři roky kinematografii obohatil stejnojmenný film, který si vzali na starost režiséři Jerome Robbins a Robert Wise. I z filmu se, dle očekávání, stal úspěšný hit.

Drama Romeo a Julie poskytlo především motiv pro zápletku filmu – zobrazení dvou znepřátelených stran. Vše graduje díky tomu, že se do sebe zamilují příslušníci právě těchto skupin, jež pojí především nepřátelství. Italskou Veronu ve filmu nahradil newyorský West Side současnosti, Kapulety a Monteky dva pouliční gangy, Tryskáči a Žraloci. Tradiční pár Romea a Julie ztělesňují Tony a Maria. Maria je Portorikánka a sestra vůdce Žraloků Bernarda. Tony se stane novým členem Tryskáčů, který se zamiluje do Marii. A tím je vlastně řečeno vše, zápletka se může odvíjet. Nejedná se o muzikál, který by si za hlavní cíl kladl sdělit nám navrch ještě něco závažnějšího, jako můžeme vidět v pozdějších Vlasech nebo Nashvillu (ten je navíc spíše hudebním filmem). Ne, West Side Story především vypráví „jen“ o lásce mezi dvěma lidmi. Vcelku banální scénář povznáší především hudba a velká řádka hitů. Na druhou stranu však příběh reflektuje dnešní problematiku.

Nehudební scény si nesou svůj standard, ale jelikož se jedná o muzikál, ten správný drive přirozeně přichází až s hudebními čísly a chytlavými songy. Zajímavě je řešeno například setkání Tonyho s Marií. Oba zůstanou zkoprnělí stát, tanečníci okolo nich jsou rozmlženi, oni dva jsou naopak ostří a působí, jako by se mezi ostatními vznášeli. Pak scéna využije vnitrozáběrového střihu a ač kamera zaostří i na okolní postavy, Maria s Tonym jsou stále dominantními. A pak už se naskýtá prostor pro taneční číslo, značně využívající prvky baletu. Klasikou se stalo například také Mariino natřásání před zrcadly na melodii I Feel Pretty a samozřejmě nelze zapomenout na sólo Rity Morena, kterou se nebojím označit za vůbec nejlepší z celého hereckého ansámblu. Silně působí davové scény, jejichž choreografie je výborná. Zdařilé jsou kostýmy a dekorace, které jsou krásně barevné.

Možná se West Side Story až příliš spoléhá na to, že příběh o lásce dokáže utáhnout celý film. Je to však především pevná režie, zdařilá choreografie, kdy se například tanec spontánně mění v bitku a naopak, a v neposlední řadě výkon herců ve vedlejších rolích, co West Side Story pozvedá výše. Je ale nutno říci, že West Side Story často nenaplňuje charakteristiku muzikálu, a to posouvání děje i v tanečních a hudebních číslech. Každopádně zajímavý je kontrast uvnitř filmu, kontrast mezi jeho dvěma polovinami. První je plná nenávisti, druhá se nese v mírnějším, lehčím duchu.

Filmy, které si berou příklad z Shakespeara, se v posledních deseti letech vyrojily v hojném počtu. Dá se říct, že první vlaštovkou bylo právě West Side Story z šedesátých let, jež Shakespeara přetvořilo v moderní, v tomto případě drama, pro mládež. Tento muzikál dělá svému divadelnímu předobrazu čest dodnes, Akademie mu po uvedení na filmová plátna udělila dokonce deset oscarových sošek, což je číslo více než dobré. Samozřejmě to není film bez chyb, samozřejmě nesedne všem, ale pokud máte rádi muzikály a film obecně, tahle klasika by vám uniknout neměla.