Tak to vidím já...

Jsou filmy, které obří kompars jen stavějí na odiv, protože chybí skutečný smysl (O. Vávra o tom něco věděl), ale pak jsou tu dechberoucí filmy jako Waterloo. I kdyby to skutečně bylo jen machrování Rudé armády ve stylu "nás mnogo", tak se víc než jen povedlo a filmařsky je to vážně skvělé a smysluplné... Chtěl bych to vidět v kině.

Tři čtvrtiny stopáže zabírá samotná bitva u Waterloo a já jsem nadmíru spokojen. Tak je to prostě správné a stejné téma snad ani nelze (nebo by nemělo jít) uchopit jinak, s čímž snad musí být každý, kdo po titulu sáhne, předem smířen. Velice si cením toho, že byl udržen rozumný poměr mezi dramatickou a faktografickou složkou a film jsem si díky absenci dějových odboček a přehnaných psychologických analýz jednotlivých vojevůdců náležitě užil. Bondarčuk před diváka předkládá velkolepou rekonstrukci historické bitvy se vším, co k tomu patří a co bylo důvodem, proč jsme si jako malí kluci hráli na vojáky. Víření bubnů, troubení trubek, palba děl, útoky a protiútoky kavalérie a desetitisíce mašírujících vojáků.