Hubert Fiorentini: Co je to?
Momo: Wasabi.
Hubert Fiorentini: Hmm, to je dobrý.

Momo: No jo, vážně se podobáte.
(Hubert vrhá zlostný pohled)
Momo: Teda vaší matce, samozřejmě.
Miko: Vy jste ji znal?
Momo: Ale vůbec ne.

Hubert Fiorentini: To přeháníte. Tak velkou ochranku nepotřebuju.
komisař Jasumoto: Jenže my nechráníme vás, ale ty lidi okolo vás.

Betty: Ireno, není mi dobře. Ublíží nám, cítím to.
Irene: Ten starej trouba nám nic neudělá. Jsme nacpaný dynamitem a bouchačku mám v ruce. Kecá!
Hubert Fiorentini: Aha, tak to co máš v ruce je bouchačka? Z dálky to vypadá jako strojek na piercing.

Hubert Fiorentini: Sežeň ty materiály o Miko. Zavolej do laborky, jestli zjistili, odkud je ta hlína, co měla pod nehty, a za hodinu v hotelu.
Momo: Vynechal jsi bagety a colu.

Hubert Fiorentini: Je neděle, pane.
Le squale: To sice je, ale vy jste polda, takže máte pondělí.

advokát Ishibashi: Pan Fiorentini Hubert? Komisař patnáctého pařížského obvodu?
Hubert Fiorentini: To jsem já.
advokát Ishibashi: Znáte ženu jménem Miko Kobaiashi?
Hubert Fiorentini: Ano. Tu znám. Víte, kde je?
advokát Ishibashi: Ano. V márnici.

Hubert: Dej mi číslo mobilu a udělej mi rozbor tohohle.
Momo: Co to je?
Hubert: Kdybych to věděl, nebudu chtít rozbor.
Momo: Jasně. Na zítra?
Hubert: Za hodinu!

Momo: Hele, nechám tě pět minut bez dozoru a už jsi sebral kočku.
Hubert: To je dcera Miko, pitomče, a navíc bohužel moje.