Úplně nevím, jak se k tomuhle filmu postavit. Nemůžu říct, že by mě to nechytlo, nebylo to napínavé, nabité energií či mě to snad nebavilo. Nick Nolte, Tom Hardy, na to se kouká samo. Natočené je to taky víc než dobře. Problém je pro mě asi v samotném příběhu. Celý mi přišel krajně nepravděpodobný. Přiznám se, že o zápasech MMA toho moc nevím, ale nemůžu se zbavit pocitu, že člověk, který nezápasí roky, by podobným způsobem po pár týdnech tréninku těžko porazil čtyři borce, kteří mají viditelně navrch. Taky úplně nechápu, jak by se na takový turnaj vůbec dostal. Filmy s podobnou tematikou jsou všechny na jedno brdo. A nechápejte mě špatně, já je mám docela ráda. Ale i Warrrior kopíruje stále dokola omílanou šablonu plnou klišé. Ano, je skvěle udělaný, zahraný, pěkně se na něj kouká, ale abych mohla jít nad 80%, chtělo by to nějaký nápad v samotném příběhu, nějaké překvapení, které bohužel nepřišlo.

Byli jednou dva bratři...

U filmu mě zaujaly 2 věci, a sice vysoké hodnocení na csfd a protichůdné názory na zdejší pozitivní recenzi. Takže jsem si pustila film z prostředí drsných hochů, nezatížená možností porovnávat s Wrestlerem, Fighterem, Rockym a dalšími podobnými a v mém filmovém rejstříku nezhlédnutými kousky. Warrior mě chytnul a nepustil do závěrečných titulků, kdy jsem lapala po dechu a tep měla povážlivě zvýšený. Kolik filmů ve mně vzbudí tolik emocí, že fandím jako ten krásný večer, kdy si plzeňští Indiáni splnili svůj vytoužený sen? Na svých 20 prstech bych je hravě spočítala. Dva bratři proti sobě, zdánlivě každý jiný, ale oba stejně ukřivdění, stejně urputní a hlavně, perfektně zahraní, především Tom Hardy je dokonalý. A ty jeho svaly, ty krásko... Tenhle film si dám znovu a to dost brzo. Plnému hodnocení brání jen nesympatická Jennifer.

Rodina. Motivace. MMA.

Filmy obsahující různé bojové sporty se mi někdy líbí, a jindy zase vůbec ne. Z toho důvodu je tedy ani nevyhledávám, ani se jim nevyhýbám, ale když už se mi nějaký připlete do cesty, tak se na něj podívám. A setkání s Warriorrem proběhlo víc než dobře. Civilní a sportovní stránka byla pro mě dobře vyvážená, příběh o americké rodině a jejích jednotlivých členech sice nebyl ani realistický ani klišé-prostý, ale ve svém záměru velmi dobře fungoval a při vší předvídatelnosti ve mně gradující závěr dokázal vzbudit emoce. Navíc mě třeba nijak zvlášť netěší koukat se na wrestling, i když o něm točí Aronofsky, zatímco tady mě MMA souboje opravdu bavily (jednak sebou samými, ale hlavně byly hezky nasnímané).

Vcelku slušná podívaná. Sice mírně klišovitá a mustrovaná ale u těchto sportovních filmů se tomu nedá tak jednoduše vyhnout. Tady je mírně dané drama vyeskalováno navíc tím, že bojovníci jsou bratři s různorodou minulostí. Příběh se mi ovšem líbil jen tak na 80% - já bych jej ))) vyprávěl mírně jinak. Každopádně choreografie bojů je tady skvělá a také výpravnost samotných zapasů je dobrá. Ta atmosféra arény maximálně čpí z obrazovky a dokonale vás vtáhne do děje. Bohužel kamera se mi už tak moc nelíbila a děj před samotnými zápasy byl trochu omezený (viděl jsem kousíček tělocvičny a pár studentíků pana učitele) ty záběry byly prostě hrozné. Z hereckých výkonů bych vyzdvihl Franka Grillo který zde ztvárnil trenéra hlavního hrdiny. Ačkoliv až tak v záběru není tak i z toho mála je vidět, že se do role výborně ponořil. Jinak je film prošpikovaný americkým nacionalismem a takovým tím " amerikan drým " stylem což je samozřejmě náležitě podbarveno burcující hudbou. K podívání určitě doporučuju a dle mě je film koukatelný i vícekrát než jednou. 80%

Jennifer Morrison

Je to hodně poutavé rodinné drama s propracovanými charaktery postav a to vše oživené sportovním dějem, který dodá filmu náboj.

Super

Velmi podařený film z prostředí závodů MMA. Dva bratři zcela rozdílné povahy, kteří bojují nejen o titul a 5 milionů korun, ale také se snaží vyrovnat se svou minulostí. Skvěle vykreslené charaktery jednotlivých postav. A dokonalá atmosféra zápasu.

Nie je moc čo kritizovať. Začiatok trocha fádny no potom už to začína byť zaujímavé. Posledných 20 minút je venovaný "bratom bojovníkom" no začiatok mohol byť tiež dokonalejší pre lepšiu predstavu čo to, kto to vlastne je. "Boje" boli premakané, hudba sa hodila. V momente ako bolo známe, že jeden aj druhý sú bojovníci bolo nad slnko jasné, že sa v závere spolu stretnú v jednom ringu.

Bratři

Warriora jsem zaregistrovala už před nějakou dobou, ale jeho zhlédnutí jsem pořád spíše odkládala. Filmy, které mají jako berličku sport, v poslední době nejsou výjimečné. Často se povedou a docela často také sbírají ceny. Warrior mě proto až tak nepřekvapil, po předchozích zkušenostech s podobnými filmy jsem věděla, do čeho zhruba jdu. Ale přece jenom musím říct, že u mě naprosto převálcoval loňského Fightera, který byl nudný a měl děsně nesympatické až otravné hlavní hrdiny. U Warriora zápasení v ringu není tím hlavním, tím hlavním je vztah dvou bratrů a vůbec narušené vztahy v jedné rodině, takže celkem solidní základ pro pořádné drama. Sice jsem od počátku tušila, jak film bude pokračovat a vrcholit a odhadla jsem i naprostý konec, ale hodnotu snímku to u mě nesnížilo. Film mě prostě bavil, hlavně druhá polovina parádně gradovala a každý zápas přinášel obrovskou dávku emocí. I hlavní postavy a jejich příběh mě bavily. V podstatě nemám zásadních výtek, tušila jsem, že Warrior se mi líbit bude.

velmi překvapivé

Warrior mě velmi dobře překvapil ne že bych nebyl fanda filmů které jsou hlavně o bojovích scénách ale smíchat tohle všechno dá docela fušku proto se warrior stal jedním z oblíbených filmů u mě dobře promyšlení příběh ale i hodně dobré finále tento film mě nenechal odejít od obrazovky jako jiné filmy.

Jsou snad potřeba nějaká slova? Upřímně si myslím, že slova chvály, nebo jakákoli jiná, plně vystihující moje pocity prostě neexistují. Pravidla českého pravopisu jsem prolistovala od začátku do konce a naopak a žádný adekvátní přívlastek pro Warrior nenalezen. Sportovní dramata nikdy nebyla tím správným tahounem, který by mě u obrazovky udržel, ale změna je život, ne snad?! Neměla jsem pocit, že bych se dvě hodiny plácala ve zbytečných emocionálních výlevech o konzistenci a sladkosti cukrové vaty. Pocit, že by si snad Warrior hrál na něco víc, než je, se taky nedostavil. S hrdostí spatřil světlo světa, dal o sobě vědět, a buď se to divákovi líbí, nebo ne. Osobně oceňuji, že celý příběh na nás nikdo netouží vybalit hned minutu po úvodu, nýbrž postupně odhaluje další a další vzájemně navazující skutečnosti a z hlavních hrdinů nedělá nijak životem uválené chudáky. Ano, každý z nich má svoje problémy, ale kdo je v dnešní době nemá? Běžné problémy všedního života, se kterými se každý z nich pere po svém. Žádný film ovšem netvoří jenom příběh, ale podstatný kus práce odvádí herci. Jestli mi tady někdo řekne, že Tom Hardy a Joel Edgerton svoji práci neodvedli zatraceně dobře, tak se klidně i pohádám! Ti dva si zaslouží moji úctu a respekt. Zvládli role běžných lidí, bratrů, zápasníků a v neposlední řadě soupeřů s nonšalancí. Hráli obličeji, každým svalem na těle, celkovým postojem těla a pozorovat tyhle dva byl pro mě dokonalý zážitek. Troufám si prohlásit, že takto nějak má vypadat herecký koncert. Gavin O'Connor se nemá absolutně za co stydět. Dal světu film, který si zaslouží obdiv a který si filmoví fandové budou pamatovat. Udělal z hromady svalstva v boxerských trenkách normální lidské bytosti a nenechal jim nálepku brutálních mlátiček. Tohle by se asi všem nepovedlo. Vytřískal z Hardyho a Edgertona maximum a já mu za to děkuju, díky němu totiž v mých očích získalo sportovní drama další rozměr. Málokterý z komorních snímků těchto kvalit si pouštím po čase znovu, Warrior absolutně převálcoval veškeré mé dosavadní předsudky a návyky a budu si ho s klidem a s chutí pouštět i několikrát do roka. A spekulovat tady o tom, jestli je, či není reálné, aby to učitel fyziky natřel profesionálním zápasníkům po pár týdnech trénování, ať už se tím v minulosti živil nebo ne, fakt nebudu. Já se na film dívala pro radost a ne jako sportovní komentátor. Nikdy nezapomenu na momenty, kdy tvrďák Hardy popouští uzdu citům vůči vlastnímu otci, kdy jsem křečovitě svírala peřinu a zatínala zuby s napětím, jak souboj dopadne, ačkoli jsem si mohla říct: „Americký film, jak jinak to může dopadnout?“, na hysterický výlev u závěrečných titulků, kdy jsem se dušovala, že lepší film jsem nikdy neviděla a musela jsem hlavu vystrčit na čerstvý vzduch, abych se vzpamatovala. Díky za tyhle pocity, které dělají filmy nezapomenutelnými. Co dodat závěrem? Famózní zážitek, kterému nepochybně stojí za to obětovat dvě hodiny života, dokonce i několikrát ročně.

Myslel jsem, že mě už žádný „bojový“ film ničím nepřekvapí. Že se dočkám jednoho a totéž, co se opakuje snad ve všech podobných filmech jako Rocky, Život je boj, Těžká váha, Wrestler apod., ať už jsou úspěšné jakkoliv. Nebo že nás všechny čeká letošní obdoba Fightera, která si (z mé strany) neprávem nárokuje Oskary. Tvůrci Warriora sice neměli moc fantazii, co se týče názvu jejich filmu, zato mi vykouzlili nevěřícný výraz na tváři, protože tohle se úplně vymklo kontrole. Ačkoliv jsem byl hned od začátku plný nedůvěry, něco na tomto filmu přece jenom začalo být, co mě nenechávalo chladným. Hardy i Edgerton jsou totiž oba velmi sympatičtí herci a každý sehrál jednu hlavní postavu, která se od té druhé hodně liší, a která se dívá na příběh z vlastního a také velmi odlišného úhlu pohledu. A co je to všechno zajímavější, když víme, že jsou bratři? Podobnou sérii motivů jsme tu přece ještě neměli… Vždycky nás zajímal jenom jeden hlavní hrdina, jeho trénink, jeho soukromý život, a vždy bojoval proti nepříteli, jenž byl hrdinovým přesným opakem, a který do příběhu nebyl nasazen proto, aby si ho diváci oblíbili. Warrior má všechno jako zastara, ale rozdělené na dvě poloviny, a s dvěma stranami, které nepředstavují klasický souboj čestného dobra a čirého zla. Na tom přece sakra něco je! První polovina, ač „přípravná“ a převážně dramatická, ukázala oba hrdiny v takovém světle, že film překonal průměr už zde. A když došlo na zápasy… Páni! Člověk by řekl, že neuvidí nic nového… Ale zase. Máme tu dva hrdiny s úplně odlišným stylem. Dva typy zápasů. To napětí tu nejen je, ale úplně drásá nervovou soustavu. Ke konci už nám to tvůrci trochu ulehčili, a zvýraznili toho z těch dvou, komu máme fandit, přesto mě závěrečný souboj (překvapivě mezi oběma bratry) ve všech směrech nesmírně překvapil. Warrior neměl moji důvěru. O to větší teď slaví úspěch za svou neobvyklou originalitu.

Dobrý film ze sportovního prostředí, Nick Nolte hrál svou roli docela přesvědčivě, představitel Tommyho taky, představitel Brendana mi tam do celého filmu moc nezapadl. Asi se na něj podívám ještě jednou. Na Rockyho Warrior ale určitě nemá. Kdyby ve filmu nebyly závěrečné titulky, myslel bych si, že to natočil Clint Eastwood, bylo to celé hodně podobné jeho stylu. P.S. Myslím, že Brendan by takhle nad Tommym určitě nevyhrál. Tommy tam všechny knokautuje jak na běžícím pásu a pak se nechá takhle dostat? To mi tam už vůbec nesedělo, ale scénář je scénář.

Osobne si myslím, že tento film má smolu najmä v tom, že pred relatívne nedávnom mal premiéru Fighter. Aj napriek mnohým odlišnostiam predsa len sa jedná o rodinné drámy na pozadí bojového športu. Osobne si myslím, že Warrior je o niečo lepší. Základ tohto filmu pre mňa tvoria herecké výkony, ktoré boli výborné. Aj napriek podľa mňa priemernému scenáru to dokázali vytiahnuť prakticky najvyššie možne. Takisto k tomu prispela aj dobrá hudba a takisto aj kamera. Počas filmu som sa prichytil pri tom, ako som napätý a dej prežívam s hlavnými postavami. Aj napriek tomu, že je citeľné, že sa nejedná o nejaký úplne skvelý film, emócie na mňa pôsobili a to bolo pre mňa pozitívum. Režisér to dokázal zahrať dosť na city a na mňa to tiež pôsobilo - som len človek :). No najviac ma sklamal samotný záver filmu. Podľa mňa sa jedná o typický americko-dramaticko-oscarový záver (aspoň o jeho pokus). Podobný aký bol napr. u Wrestlera. Toto som už režisérovi nezhltol. Nato aký film mal potenciál prakticky počas celého filmu, tak to vyšlo na zmar na záver. Určite mnoho ľudí so mnou nebude súhlasiť. No takýto film a takýto záver bohato stačí na dnešnú dobu a na dnešné kritéria, no o pár rokov, možno o 10, sa na takéto filmy bude pomaly zabúdať...

Tak to vidím já...

Těžko věřit, že jde ještě dnes do sportovního dramatu, tím spíš o boxu, dostat tolik energie. O'Connor nejen že velmi hravě překovává Hokejový zázrak, ale klasického Rockyho minimálně dorovnává. Nejlepší jsou věci, co nemusí být vyřčeny, ale všichni je chápeme. V tu chvíli je Warrior nejsilnější.

***

Nebudu vám nic nalhávat, uhrančivé hodnocení na konkurenčním webu (csfd) disponujícími plnými 93% červených čísel mi shodilo čelist a v domnění, že uvidím zas konečně něco výjimečného jsem si Warriora nemohl nechat ujít. Tohle jsou skoro jediná kladná slova na tento film. Po shlédnutí můžu jen napsat - WTF?! Dokonce se vedly předzvěsti, že Warrior hravě strčí do kapsy i kultovního Rockyho... abych to uvedl na pravou míru prostřednictvím mého skromného názoru, tak tento film nesahá Rockymu ani po kotníky! Je to pouze drzá vykrádačka Italského hřebce, ve které nefunguje skoro nic. Příběh je až lhostejně klišoidní, kdy dva bratři (mimochodem vlastnostmi podobající se tomu špatnému/zlému a dobrému/slušnému) prožívají těžké chvíle života, otec vyléčený alkoholik neskonale hledající cestu k vzájemné úctě a fungující rodině a pak.... už vlastně nic! Vše se má urovnat prostřednictvím nejlepšího turnaje bojových sportů, který se kdy konal a jehož účastníky jsou i již zmiňovaní oba bratři. Příběh plyne velice rychle, nikde se pořádně nic nevysvětluje, základy obou hlavních postav jsou vybudovány na tenkých stéblech trávy a divák se nenaděje a už jsou oba chlapci ve finále turnaje (jak překvapivé) a srdceryvný souboj může začít... Nevím jak vy, ale semnou to ani nehnulo a to se většinou poddám vypjatějším situacím! Jednoznačně je to špatně vystavěné, strašně naivní a mimo jiné jak už jsem zmiňoval, nechutně to vykrádá Rockyho. Herecké výkony stojí za starou Bellu a faktem je, že Nick Nolte a krásná Jennifer Morrison (na kterou se alespoň pěkně kouká) to fakt neutáhnou. Navíc z proslovů komentátorů zápasů se mi chtělo brečet a klepal jsem si na čelo! Závěr? Vysoká hodnocení absolutně nechápu, protože Warrior je pouze průměrné sportovní drama, tápající ve všech činnostech!

Hodnocení: 5 z 5 (*****)

Ze sportovních dramat mě ještě nic tolik nezasáhlo. Vážně. Warrior nabízí doslova emocionální žně. Grandiózní závěrečné minuty s písní, u které mě mrazí ještě teď. Herecké trio je famózní Daleko lepší zážitek než u Fightera a Wrestlera. Na porovnání s prvním Rockym si troufnu až po čase, ale tenhle film má na to, stát se v novém miléniu jeho následovníkem.

Už to zase začíná. Osmé místo na csfd a stovková procenta v pozoru. Všichni jsou zas bratrsky semknuti a podporují se ve skládání nadšených slov u filmu, který budou příští rok nenápadně přehodnocovat po zhlédnutí nějakého nového sportovního dramatu. Třeba o zápasech sumo. Procítěný seriál Rocky se svým nechutně oslavovaným prvním dílem, uplakaný nezáživný Wrestler hodnocený dobře snad jen kvůli oblibě jakéhosi režiséra, pitomá Million dollar baby, která je na tom stejně, zcela prázdný utahaný Zuřící býk, který je na tom snad nejhůře a nyní Warrior. Takže když naše modla Rocky už dávno vyšuměla a nahrazují ji podle některých daleko lepší filmy, začneme nanovo. Ano, vždycky to strhne skupinku lidí podle zákona "každé zboží si najde svého kupce", ale ovace těchto lidí jsou opět za hranicemi "udržitelného hodnocení filmů" a já se proti nim jakožto milovník filmu a střízlivého úsudku vymezuji. Warrior je ta typická směska podávaná tím typicky známým způsobem. Otec byl kdysi špatný kvůli chlastu - závislost neznámé příčiny - možná trauma z války. Film nám ho ukazuje jako odepsance a my máme přes dvě hodiny sledovat jeho "hodné" syny. Jeden z nich ho v několika scénách necitlivě odmítá, až se otec pokaždé takřka rozpláče. Ten si ho přesto vybere jako trenéra. Tak to jde otec říct druhému synovi a ten ho taky setře tak, že se opět skoro rozpláče. To je nádherné. Pak se dostaneme do top nejlepších zápasníků. Mezi tím zjístíme něco o hrdinské minulosti jednoho boxera, což je dojemně prezentováno v ujetých televizních šotech. (nejlepší je rozpoznání vojáka na autentickém záběru, kde je vidět pomalu jen helma - děkovná řeč je pak třešnička) Všechny zápasy provází neskutečně trapné komentáře komentátorů a pokřiky nadšeného trenéra, který má rád klasickou hudbu. Nechybí ani monstrózní Rus - zabiják v ringu. Jak asi může vypadat poslední zápas? Sténá se, všem asi vlhnou oči a bratři odcházejí vstříc rodinným poutům. Tom Hardy má alespoň tu výhodu, že vypadá jako bouchač od pohledu a nemusí to nahánět neefektivní haldou prosypané muskulatury.