RECENZE FILMU

Rok se s rokem sešel a před námi (pro většinu světa za námi) je nová pixarovka. Další z řady snímků se zárukou zábavy pro všechny věkové kategorie, plný originálních nápadů, dobré atmosféry, morálních ponaučení, laciného dojímání, ale hlavně zábavy. A přesně to je i Vzhůru do oblak. A protože zatím Pixar nikdy úplně nezklamal, nic míň než dobře strávenou hodinku a půl od něj ani nečekejme. Rozhodně je na místě opět jednoduše říct: Pixar je zpět! A to se vším všudy...

Na začátek musím rovnou potvrdit, že příběh Vzhůru do oblak je opět velmi příjemný a koukat se na něj je jedna radost. Během filmu se bavíte, někdy bojíte a opět bude mnoho lidí dojato... tentokrát ještě o něco víc. Pixar byl ve ždímání emocí vždy jednička a teď to může jen potvrdit. A přesto, že i Vzhůru do oblak vyniká ve všem, v čem jeho předchůdci, jde o jednu z těch slabších pixarovek, a to je velká škoda, protože námět má velmi zajímavý.

Problém tkví v tom, že láká na dospělejší příběh, originálního hrdinu a neokoukané nápady… ale nic z toho tu není. Alespoň ne dle očekávání a rozhodně ne rovnoměrně rozloženo.
Příběh se točí kolem Carla Fredricksena. Typického zasmušilého důchodce, který žije minulostí a vzpomínkami na krásný život, který má, jak se bohužel zdá, za sebou. Jeho příběh je v první čtvrthodině filmu rozveden tak nápaditě, až dramaticky, že by někoho mohlo skutečně napadnout, že nám Pixar zvážněl. Bohužel (Nebo bohudík?) se po započetí Carlova smělého plánu na únik před všední realitou film zásadně mění - ve prospěch dětských diváků.
Chvíli po vyplutí do oblak to ještě jde, přijetí malého skauta, první záběry na domek v oblacích, má to skutečně zajímavou a podmanivou atmosféru. Hlavně zvednutí domku ze země. Ale jak hrdinové vletí do bouře, jako by se mračna stahovala i nad zbytkem filmu. Přijde totiž druhá třetina, plná sice vtipných, ale okoukaných scének, které zachraňuje jen pixarovské provedení, opět precizní a snad i nejlepší, jaké šlo ze scénáře vykřesat, ale prázdnotu některých chvil nezachraňuje.

Opravdu mi není jasné, proč tvůrci nejprve perfektně vykreslí život důchodce, ale pak ho nechají skákat, šplhat, provozovat kung-fu (skoro) a vůbec mu propůjčí fyzičku a chování, které by mu záviděl i kdejaký mladík. Dětem (i dospělým) to jistě přijde legrační, všichni se dobře pobaví, ale alespoň mě během filmu napadlo: "Proč dali jako hlavního hrdinu důchodce, když ho nenechali se jako důchodce chovat?" Námět filmu je v tomhle ohledu naprosto nenaplněn a já někdy zapomínal, že sleduju osmdesátiletého důchodce, namísto hrdiny obvyklejšího věku. Stejně tak Carlovo chování vůči Russelovi je celkem nevyužité a rozhodně mezi nimi není vždy vidět sedmdesátiletý rozdíl.

A neměl bych zapomínat ani na Russella samotného, zřejmě prototyp dnešního mladého Američana, který je Carlovým doprovodem… a jehož přítomnost je naprosto nesmyslná a nevysvětlená. Je mi jasné, že Carl nemůže devadesát minut filmu mluvit jen sám se sebou, ale společníka mu mohli scénáristi přihrát mnohem lepším způsobem. Plus jeho občasné přepínání do "kéžbysemimojirodičevícvěnovali" módu, který několikrát, zcela nevhod a bez varování, zapíná, je dost otravné. Russel je možná vtipná postava, jehož chování se zasmějete, ale během celého filmu neudělá jedinou zajímavou nebo neočekávanou věc... Vypadá to, že tvůrci ho do filmu dali jen proto, aby se dětští diváci měli s kým ztotožnit.

To už je ale problém, jehož obdobu bychom jistě našli v každé pixarovce. Propagování morálních hodnot k Pixaru patří, a přestože Vzhůru do oblak je vykřikuje hlasitěji a víc do prázdna, je to stále jen "to na okraj". Stejně jako je zcela zbytečné zdůrazňovat prvoplánovost některých scén. Jde přece o pohádku! Tady je to hlavně o zábavě a sledování příjemné animace, která se opět vytáhla na maximum. A že tvůrci se o originalitu snaží, ať u scénáře nebo animace, co to jen jde a i když to ne vždycky vyjde (psi s obojkem namísto obvyklých hloupých nohsledů působí okoukaně už po chvíli), je to stále víceméně úspěšné.
Navíc závěr filmu je protkán skvělou akcí, která je srovnatelná s Úžasňáky. A přestože se k filmu vůbec nehodí, přerod v ní je oproti mdlé prostřední třetině filmu vítaná změna. Vážně si potřebuju koupit psa a naučit ho létat v bojovém letadle... tenhle film mi ukázal výhody.

Jak už jsem napsal na začátek, Up mě nezklamalo. Někoho by ale mohlo. Nabízí "jen" další dobrý zážitek, originální námět a skvělou animaci, ale překvapí jen málokoho. Jako vždy se ale na Pixar nejde zlobit a nutí mě to dát mnohem vyšší hodnocení, než si film zcela zaslouží. Ostatně na každou vadu filmu jde opáčit: "Vždyť je to jenom pohádka!" A opět to zabírá… Filmy od Pixaru jsou totiž jako bonbóny. Ať se jich přejíte kolikrát chcete, vždycky si příště dáte znovu... Já už se na nášup těším teď.