Upřímně neznám moc filmů podle knih Jane Austen, které by se mi nelíbily. A ani Persuasion není výjimkou. A to mi přijde oproti některým dost odlišný. Co nemám ráda, je když se film nedrží předlohy. Tady je to naštěstí minimální a to je film tak krátký. Právě stopáž bych možná vytkla. Klidně mohl být o polovinu delší a nemuseli se některé scény vynechat a hlavně se mohla závěrečná a velmi důležitá scéna natočit, tak jak se odehrála v knize. Protože ten běh Anne Elliot mi nepřišel jako šťastné řešení. Ale pojďme k pozitivům. Nejlepší je asi hudba, která mě dostala už při první scéně. Myslím, že hudba je zde nejvydařenější, co se týká Austen filmů (možná až na televizní Rozum a cit). A pak obsazení – nejlepší je asi Antony S. Head jako otec. On si tu roli starého narcisa náramně užíval. A já jsem si zase díky němu užívala film. Ale taky díky hlavní dvojici Sally Hawkins (na které ale tvůrci odbyli šaty - někdy spíše vypadala jako služebná) a Rupertu Penry-Jonesovi. Persuasion je film, na který se dívám velmi často a patří k mým nejoblíbenějším a myslím, že je to solidní zpracování knihy.

V jednoduchosti je krása a své o tom věděla i kdysi dávno Jane Austenová. Uměla napsat romantické příběhy tak dobře, že jsou čtivé i dnes a dokonce byly hodny i zfilmování. Vyznání Anny Elliotové se právě motta „v jednoduchosti je krása“ drží do puntíku. Režisér nás nemučí dlouhým pohledem na ptákovinu největšího kalibru, nýbrž nám nabízí něco málo přes hodinu dlouho podívanou, nad kterou netřeba přemýšlet, stačí se jen uvolnit a vychutnávat. Herecké tváře, některé méně či více známe z jiných „austenovek“, opět tvoří příjemnou masu lidí. Hlavní hrdina v podání Ruperta Penry – Jonese, světe div se co historický zjev dovede udělat z celkem nerudné tváře, byl dokonalým důkazem anglického šarmu, vkusu a nejedno ženské oko uroní slzu při pohledu na své současné protějšky a povzdechne si nad nespravedlností světa. Hrdinka v podání Sally Hawkins žádná krasavice, obyčejná ženská a do celkového obrazu zapadající jako chybějící dílek stavebnice. Některé zaryté fanynky vytýkají trochu více vášně v závěru, která vyzněla podle některých jako moment z prvoplánové americké slaďárny, ale já ji hodnotím pozitivně. Konečně se někdo při točení poklidných, dušervoucích „austenovek“ odvázal, za to palec nahoru. A tak i když tento film nebude patřit k výkvětu světové filmografie, tak se určitě zařadí ke všem těm podobně raženým filmům z pera Jane Austen, které fanynky mohou hltat od rána do večera a od večera do rána. Pravdu řečeno, mě, kterou rozbrečí i Terminator, dojal i tento jednoduchý příběh…