Elijah Price: Máte domluvenou schůzku?
David Dunn: Dostal jsem od vás lístek.
Elijah Price: Blahopřeju, máte poštovní schránku. Výstava začne až za dva týdny.
David Dunn: Tohle jsem našel za stěračem svého auta.

David Dunn: Lidi jako vy potkávám v práci pořád. Najdete si někoho, koho chcete využít. Řeknete jim nádherný příběh a během toho řeknete "potřebuju jen číslo kreditky." Malá záloha. Dnes ráno, když jsem otevřel oči, poprvé, co si pamatuju, jsem necítil žádný smutek. Myslel jsem, že ten, kdo mi napsal ten vzkaz, zná odpověď. Tak já půjdu. Hodně štěstí s tou výstavou.
Elijah Price: Jakou práci děláte? Lidi, jako jsem já, potkáváte v práci. Jakou práci přesně děláte?
David Dunn: Na univerzitním stadionu. Dělám bezpečáka.

Elijah Price: Proč jste si ze všech profesí na světě vybral právě ochranu?
David Dunn: Jste velmi podivný muž.
Elijah Price: Mohl jste být třeba účetní. Mohl jste vlastnit fitcentrum, nebo třeba řetězec restaurací. Mohl jste dělat tisíce věcí, ale vy jste se rozhodl chránit lidi. Rozhodl jste se tak, a to se mi zdá velmi, velmi zajímavé. Teď už potřebuju jen číslo vaší kreditky… To je jenom vtip.

Elijah Price: Když ted' víme, kdo jsi... vím, kdo jsem já. Nejsem omyl. Všechno to má logiku. Víš jak v komiksu poznáš, kdo bude největší padouch? Je to pravý opak hrdiny. A většinu času jsou přátelé, jako my dva. Mělo mě to napadnout už dávno. Víš proč, Davide? Kvůli těm dětem. Říkali mi pan Skleněný.

Josef Dunn: Myslíš, že bys vyřídil Bruce Lee?
David Dunn: Ne.
Josef Dunn: Ale kdybys uměl karate.
David Dunn: Ne.
Josef Dunn: Co kdyby nesměl kopat a tys byl naštvaný?
David Dunn: Ne, Josefe.

David Dunn: Chtěl jsem se tě na něco zeptat. Asi to bude znít divně, ale zkus se nad tím zamyslet.
Audrey Dunn: Dobře.
David Dunn: Pamatuješ si, kdy jsem byl naposled nemocný?
Audrey Dunn: To nevím. Už je to nějakou dobu.
David Dunn: Letos mi nic nebylo, to vím.
Audrey Dunn: Jo.
David Dunn: Vzpomínáš si, že bych byl někdy nemocný?
Audrey Dunn: Přesně si to nepamatuju. Proč se na to ptáš?
David Dunn: Audrey, pamatuješ si, že bych byl někdy nemocný? Za ty tři roky, co tady bydlíme? Když jsme žili ve starém bytě? Než se Josef narodil? Než jsme se vzali?
Audrey Dunn: Nevzpomínám si.
David Dunn: Nepřijde ti divné, že si nepamatujeme jedinou rýmu nebo horečku nebo bolení v krku?
Audrey Dunn: Co myslíš, že to znamená?
David Dunn: Že jsme asi moc unavení na to, abychom si to pamatovali.