GOLDIE FILM

Žánr sci-fi patří mezi nejoblíbenější a filmovými diváky nejvyhledávanější. Charakteristická je pro něj i různorodost, obsahuje totiž několik rozdílných subžánrů. I když si v souvislosti se slovním spojením science fiction patrně představíte spíše příběhy odehrávající se v budoucnosti, ve vesmíru, doprovázené přehlídkou nejnovějších technologií, vyvinutých vyspělou civilizací, a to zřejmě pod vlivem známých hollywoodských blockbusterů, rozhodně se nejedná o jediný možný přístup, mustr. Český režisér Karel Zeman si vždy šel svou vlastní cestou. Proto i jeho pojetí sci-fi je jiné. Inspiraci nalezl u jednoho ze samotných zakladatelů žánru, spisovatele Julese Vernea, jenž se zaměřoval spíše na technickou stránku věci. Promyšlená adaptace, při níž využil především původních rytin, se stala nezapomenutelnou.

Z tvorby Karla Zemana je cítit vysoká úcta ke kinematografii, láska k filmu jako takovému. Právě to mu pomáhalo překonávat svízele a překážky, které se v průběhu jeho tvůrčí práce s železnou pravidelností objevovaly. Netočil v lehké době. Přesto byl jedním z těch, jejichž preciznost a invence pomohly dostat československou kinematografii do celosvětového povědomí. Sám je jedním z mála českých režisérů, kteří by se ani mezi tvrdou zahraniční konkurencí neztratili. Vynálezem zkázy z roku 1958 už Zeman spíše nenásleduje dříve započatou uměleckou dráhu, která se nesla v duchu animované tvorby pro děti a mládež. Jeho sci-fi je ale přesto na první pohled v lecčems pohádkové, což nás k dětem obloukem stejně dovede.

V době, kdy se situace v kinematografii začínala pomalu lámat, kdy ve Spojených státech pozvolna končí studiový systém, jaký jsme doposud znali, protože se tamější velká studia ocitají v krizi, kdy se na výsluní dostává také nezávislý film, kdy nejen v Evropě klepou na dveře všechny progresivní nové vlny, si Karel Zeman troufá natočit něco, co naprosto nekonvenuje se zaběhnutými pravidly. Nehledě vlevo vpravo pracuje na Vynálezu zkázy, který se ostatním filmům vymyká, který slepě nenásleduje módní vlivy ani estetické normy. Razí vlastní poetiku, takže si dnes při vyslovení jména Karel Zeman naprosto přesně vybavíme typický ráz jeho filmů, jež jsou tak jiné a své.

Karel Zeman zvolil z dnešního pohledu ten nejlepší možný přístup. Využil původních rytin, jejichž autory byli kreslíři Édouard Riou a Léon Benett a které byly součástí prvotních vydání Verneovy knihy, již můžeme znát pod několika názvy (Tváří v tvář praporu vlasti; Tváří k praporu; Vynález zkázy). Tyto rytiny se staly základem pro animovanou část filmu. Zeman mezi ní a hranou složkou dokázal naprosto nenuceně a s velkou samozřejmostí přecházet. Kreslené obrazy se tak mění na živou akci, někdy je v pohybu jen část obrazu, někdy sledujeme obraz nehybný. Přesto máme v průběhu celého filmu pocit, že přesně takto má Zemanem stvořený svět fungovat. Z obrazů dýchá nostalgie po starých časech, ty působí mysticky a romanticky zároveň. Technické vynálezy jsou v plenkách a všechno se teprve rodí. Vzrušující to období.

V souvislosti s vizuální stránkou filmu je potřeba ocenit Zemanovu touhu odlišit se. Jeho vizionářství. Dnes s otevřenou pusou hledíme na film starý pět desítek let, který se může pyšnit dokonalými triky, jež obstojí i nyní. Zeman si nemohl vypomoci žádnou počítačovou technikou, a přesto dokázal v tehdejších podmínkách s lehkostí sobě vlastní (alespoň tak to na diváka působí) stvořit něco, co se dnes složitě rodí právě pomocí počítačů. Nebyl sice prvním, kdo se pustil do kombinace hraného a animovaného filmu, ale rozhodně patří mezi ty, kteří tuto kooperaci dotáhli k dokonalosti. Hranice mezi oběma světy doslova setřel.
Při pohledu na oživlé rytiny si nelze nevzpomenou na filmového kouzelníka Georgese Méliese. Zemanovy triky se nesou v jeho duchu. Rytinám navíc podřizuje vše ostatní – barvu, postavy i děj, obojí je záměrně schematické a naivní, kulisy či herectví.

Snímek vypráví příběh z pozice mladého inženýra Harta. Ten je unesen spolu s váženým profesorem Rochem, jenž pracuje na vynálezu, který by měl disponovat ohromnou ničivou silou. Hart přijde věcem velice rychle na kloub. Za jejich únosem stojí piráti a hrabě Artigas, jenž plánuje ovládnout svět. K tomu mu má dopomoci právě profesorův vynález. Profesor je starý a důvěřivý, jedinou naději tedy musíme vložit do neohroženého Harta. Ten se pokusí zlomyslným plánům svých věznitelů zabránit. Pomoci mu může i Jana, do níž se zamiloval.
Vyznění Zemanova filmu? Antimilitaristické, humanistické dílo. V utopickém světě, který stvořil Verne, cítíme zkázu. Té je třeba zabránit, aby se chod onoho světa, jenž i díky malovaným kulisám vypadá pozitivně až kouzelně, nenarušil. Zeman nás nezavede do dalekého vesmíru, ale do hlubin moře, které mohou být stejně tajemné a zajímavé. Jeho vody se hemží nejrůznějšími tvory, můžete se jimi prohánět na podvodním kole i v ponorce. Vše dokresluje geniální hudba Zdeňka Lišky. Nechci nijak shazovat výkon Karla Zemana, ale bez Lišky by jeho film zdaleka nebyl tím, čím je. O kvalitě díla jako celku svědčí i jeho ohromný úspěch.