GOLDIE FILM

Horor. Neznám žánr, který by za dobu své existence zažil více změn, který by tak moc vypovídal o své době a jenž by tak nezadržitelně podléhal zubu času. Od "vznešeného" budování atmosféry, kdy celý film diváci jen trnou, kdy se na pár vteřin objeví děsivé monstrum (viz. Nosferatu), jsme se dostali k "strašení hnusem". Již se nebojíme strachu, ale vizualizace násilí a podobných nechutností (viz. Hostel). Příznivci původního žánru si mohou jen postesknout, kam se poděla hrůza a děs - dnes se má u hororů zvednout žaludek. A právě Vymítač ďábla, dnes již klasika ze začátku 70. let, stojí kdesi na hranici těchto dvou přístupů. Jako smířlivý diplomat připravený nabídnout nejlepší možný kompromis.

Z každého si proto bere to nejlepší. Z černobílých němých klasik ono budování napětí a strach v té nejpůvodnější formě - kdy neznámé a budoucí bývá leckdy děsivější než akt násilí samotný - a z nastupujícího moderního pojetí pak scény vymítání, kde se to hemží zvratky a podivnými úhly umístění hlavy v poměru ke krku. Tato symbióza může způsobit dva extrémy - pokud jste příznivci ryze moderního hororu a slova jako "atmosféra" podle vás souvisejí jen s předpovědí počasí, budete nutně zklamáni (ne)četností oněch trademarkových scén, na které se jistě těšíte. Pokud naopak patříte k divákům klasiky a jste zvyklí, že šklebící se Lugosi v plášti představuje vrchol teroru, můžete Exorcistu považovat za zkratkovitého a laciného. Předpokládejme ale, že nepatříte ani k jednomu z těchto krajních druhů diváků, a proto očekáváte od pověstného kultu hlavně naplnění jeho pověsti.

V takovém případě nemá smysl tvrdit, že z Vymítače ďábla oněmíte hrůzou, až vám spadne čelist (což se mimochodem doslova stalo během premiéry). Horory skutečně stárnou, a pokud se na ně chceme koukat, musíme vzít v potaz dobu vzniku. Je jasné, že když něco takvého musíme udělat, nepůjde o "maximální zážitek ultimátní hrůzy". Není ostuda, potupující ani necitlivé toto o Vymítači napsat, zůstává totiž dobrým filmem, který má svůj smysl i dnes, jen ne přesně takový, jako když u něj v kině omdlévali lidé. Vy neomdlíte zcela jistě, "atmosféra" na vás ale dýchne. Povedené triky a působivá gradace se postarají o to, že v klidu nezůstanete... a to je přece u čtyřicet let starého hororu velký úspěch.
Navíc na vás vždy dýchne onen "poctivý" přístup režiséra Friedkina, jenž střílel po svých hercích, aby působili nervózně, pokračoval v natáčení i poté, co Burstyn omdlela (ta utrpěla nevratné poškození krční páteře), a neváhal nechat hercům "zatopit" na -40 stupňů, aby jim byla opravdu zima... Něco takového by dnes neprošlo - Baye málem Megan zažalovala poté, co jí "nutil" se opalovat.

Nesmím opomenout výborné herce v čele s jako vždy zcela přesvědčivou Ellen Burstyn. Její vyděšená matka je zahraná výborně a Oscara měla získat. Jason Miller a jeho zapálení pro věc také nesmí zůstat bez povšimnutí, jeho motivace i jeho závěrečný čin zcela chápeme. A jistě i mladá Linda Blair přispěla svým dílem. Exorcista měl rozhodně na herce štěstí, o čemž nemusíme pochybovat.
To je rozhodně nesmírně důležité, ostatně všeříkajícími svědky budiž dnešní Bayovy nedozrálé remaky. Pokud chceme hrdinům "fandit" a starat se o ně, musíme jim v první řadě věřit a hlavně nás musejí zajímat. O něco takového se modelka s rozparkem až ke krku, ač jistě své přednosti má, postarat nedokáže.

Ať se tedy zub času bude snažit sebevíc, ať v dnešních hororech "zařve" kolik desítek teenagerů bude chtít, Vymítač ďábla bude mít vždy něco do sebe. Nemusí vás vyděsit až k nepříčetnosti, stačí, když budete mít u jeho sledování nepříjemný pocit a strach z toho, co je za těmi zavřenými dveřmi, zpoza kterých se právě ozval výkřik. A to se mu může podařit, protože rozhodně nejde o nějakou zatuchlou nudu, která snad kdysi měla co říct. Tedy pokud ve starších hororech vidíte alespoň nějaké kouzlo a pokud pro vás "strach" neznamená "litry krve a vnitřností".

V tomto případě navíc vězte, že režisérská edice není jen ždímáním peněz, ale renderovaný obraz a počítačově upravené masky mají své opodstatnění a snímku prospívají. (Viděl jsem obě verze a režisérská je skutečně působivější.) Takže pokud vám nevadí jistá "neautentičnost", nemusíte dlouze přemýšlet.