GOLDIE FILM

Pokud byste se zeptali svých deseti přátel na to, jaký je jejich oblíbený, ba nejoblíbenější film, skoro bych se vsadila, že minimálně pět z nich vám odpoví „Vykoupení z věznice Shawshank“. Je až neuvěřitelné, jakou pozici si tento Darabontův snímek za necelých dvacet let od premiéry vydobyl. Přitom se zpočátku jednalo skoro o propadák. Vykoupení z věznice Shawshank totiž do kin vstupovalo ve filmově bohatém roce. Konkurovaly mu kousky jako Pulp Fiction, které se pyšnilo Tarantinovým rukopisem a nezvyklou narativní strukturou, ale také Bessonův Leon, Disneyho Lví král a především Zemeckisův Forrest Gump, jehož s Vykoupením z věznice Shawshank spojuje ona lidskost a víra v člověka. Diváci však v případě jménem Shawshank neřekli poslední slovo. Postupem času si toto vězeňské drama oblíbili natolik, že mu přiřkli status klasiky a díky hodnocení i neotřesitelnou první pozici snad ve všech myslitelných žebříčcích popularity. Zub času zkrátka tenhle film prověřil jako máloco.

Vykoupení z věznice Shawshank je dlouhometrážním debutem francouzského režiséra Franka Darabonta. Už v 80. letech minulého století se pustil do adaptace Stephena Kinga. Ta spisovatele zaujala, takže o deset let později nic nebránilo tomu, aby vznikl celovečerní film, který rovněž čerpá z Kingova námětu, konkrétně pak z povídky, jež v originále nese jméno Rita Hayworth and Shawshank Redemption. Z Darabonta se postupem času stal skoro specialista na Kinga, pět let po Vykoupení z věznice Shawshank totiž natočil úspěšnou Zelenou míli. Nutno říci, že King sám je vděčným zdrojem inspirace. Z jeho povídek a románů si náměty vypůjčili i další autoři, uniknout by vám neměly filmy jako Osvícení, Stůj při mně nebo třeba Misery nechce zemřít.

Frank Darabont se u Vykoupení z věznice Shawshank nezapsal jen jako režisér, ale i jako scenárista. Scénář se až na malé výjimky věrně drží předlohy, přesto se nejedná o žádné křečovité převedení na filmové plátno. Největší změnou je černošský hlavní hrdina – zde se jednalo o rafinovaný tah. Morgan Freeman byl známým hercem a jeho obsazení tak mělo za úkol přilákat diváky. Konec, který je trnem v oku mnohých kritiků kvůli své prvoplánové kýčovitosti, je dalším producentským trikem a změnou oproti předloze i původní verzi scénáře. Líbivý, žánrově konvenční příběh, který však umí dojmout a přitom nepůsobit lacině, to byly předpoklady úspěchu. Veskrze pozitivní recenze a sedm oscarových nominací však Vykoupení z věznice Shawshank nezachránily. Naštěstí se tento film objevil v době, kdy VHS kazety a kabelová televize byly známou věcí. Pomalu ale jistě pak Shawshank dosáhl kýženého sukcesu. Cesty filmovou džunglí jsou mnohdy trnité. Zapomenutí-hodné snímky slavívají úspěch, ty, které by si slávu zasloužily, se jí často nedočkají. My můžeme být rádi, že Vykoupení z věznice Shawshank se to nakonec podařilo.

Důvodů, proč snímek na poprvé neuspěl, může být více. Tímto zajímavým faktem se zabývalo mnoho odborníků a jejich závěry – špatná reklamní kampaň, komplikovaný název, úzká cílová skupina (vězeňské drama jako žánr primárně určený specifickému mužskému publiku), ale i nesplněná očekávání: diváci jdoucí na Kinga chtějí horor – jsou hodna promyšlení. To, že je Vykoupení z věznice Shawshank vězeňským dramatem, v tomto případě konvenčním, se dnes jako překážka jevit nemusí. Diváci mají zkušenosti s pozdější Zelenou mílí, ale například i s televizní produkcí, jen vzpomeňte na nedávný seriál Útěk z vězení. Shawshank se věrně drží zaběhnutých hollywoodských schémat, ta následuje jak sám Stephen King, tak Frank Darabont, obdivovatel klasického režiséra Franka Capry. Mezi oběma režisérskými osobnostmi lze najít paralely. Zájem o malého člověka a humanistické tendence se jeví jako spojnice mezi oběma přístupy.

Hlavní hrdinové jsou zde v podstatě dva, přesto je pozornost o něco více věnována Andy Dufresneovi, kterého hraje Tim Robbins. Ocitáme se ve 40. letech minulého století na území Spojených států. Andy, mladý bankéř, je neprávem odsouzen za dvojnásobnou vraždu. Vraždu manželky a jejího milence. V shawshankské věznici se potkává s Redem (Morgan Freeman), který už patří mezi ostřílené trestance. I Andy se poměrně záhy s vězeňským životem sžije, přesto nikdy nepřestává myslet na svobodu a vlastní nevinu. Je chytrý, čehož umí náležitě využít on i jeho okolí. Záslužným činem je pomoc ostatním a vybudování knihovny. Méně záslužným, ale zřejmě neodmítnutelným činem pak pomoc s praním špinavých peněz. Důležitým narativním prvkem a dějovým katalyzátorem je postava Tonnyho, díky němuž ostatní pochopí, že Andy skutek, za který byl odsouzen, nespáchal. Pravda ale ohrožuje ředitele věznice, Andy proto musí jednat rychle. Útěk se jeví jako jediná možnost. Ale co Red? Bude jej následovat? Shledají se ještě někdy? A pokud se jim vše podaří, dokáží se začlenit do života mimo vězeňskou celu?

Plusem je zajisté bohatá charakteristika postav a jejich vynikající ztvárnění. Nezaujmou jen hlavní hrdinové, ale také vedlejší postavy. Důležitou roli hraje přátelství mezi oběma hrdiny, ale i jejich povaha. Kladnost Andyho spolu s výše uvedenými aspekty, atraktivitou prostředí a celkovou výstavbou děje činí z Vykoupení z věznice Shawshank typického zástupce žánru. Andy i Red jsou ideální postavy pro diváckou identifikaci. Pozitivní charaktery přesto oplývají lákavou dávkou rebelie, což z nich dělá normální lidi a ne románové či filmové ideály, které by jinak mohly působit odtažitě. Děj popohání Andyho touha po svobodě, ale i, jak z filmu vyplyne později, Redovo hledání naděje. Příběh je vyprávěn z pozice Reda, ten se stává diegetickým vypravěčem i aktérem na plátně.

Formální stránka Vykoupení z věznice Shawshank je precizní. Režisér umně vyjadřuje stísněnost vězeňských prostor a navozuje tak až klaustrofobní atmosféru. Pracuje s rámováním, velikostí záběrů i jejich hloubkou. Příznakové je i použití barev. Studené tóny, modrošedý nádech se objevují ve scénách, které se odehrávají uvnitř věznice. Odrážejí tak atmosféru i náladové rozpoložení postav. Světlejší, jasnější a teplejší tóny pak dominují u mnoha venkovních scén, kdy hrdinové například posedávají na dvoře. Výjimkou samozřejmě není ani závěrečná část filmu, která ústí do v podstatě očekávaného konce. Postavy dokreslují mnohé rekvizity a samozřejmě také jejich kostýmy. A jako správný hollywoodský film, i Vykoupení z věznice Shawshank disponuje citlivě zkomponovanou hudbou, která přesně doplňuje prostředí, atmosféru či samotné postavy.