GOLDIE FILM

Pouze výjimečně se romantické filmy dají považovat za kvalitní snímky. Jen málokdy totiž uspokojí alespoň trochu náročného diváka. Zvláště v dnešní době tvůrci do světa vysílají jeden romantický film za druhým, a to většinou nevalné kvality. Proto najít snímek náležící k tomuto žánru, pyšnící se přízní kritiky a vysokými hodnoceními od diváků, je jako spatřit jehlu v kupce sena. Když se navíc jedná o film z němé éry starý více než osmdesát let, je překvapení o to větší. Proto by Východ slunce neměl uniknout diváckému zájmu, i dnešnímu publiku má rozhodně co nabídnout.

Pro mnohé bude asi překvapením, že Východ slunce má na svědomí právě režisér německého expresionismu, tvůrce takových pokladů, jako jsou Faust či Upír Nosferatu. Zrovna romantický film (ač přebíhající i k jiným žánrům) s tvorbou podobného rázu nesouzní. A přece Friedrich W. Murnau dokázal z vcelku jednoduchého příběhu a z žánru plného konvence vykřesat to nejlepší, a předložit tak světu dílo, kde se snoubí romantika s prvky expresionismu. Jasná ukázka toho, že i v Hollywoodu se dá udržet si osobitý styl a natočit kvalitní romantický film.

Murnau byl typickým tvůrcem německého expresionismu, stylu založeného na rozbití objektivity, nahlížení na svět skrze subjekt umělce či hlavní postavy, na typické deformaci prostoru, abstraktních kulisách apod. Jeho snímky byly úspěšné po celém světě, odjel proto točit do USA, kde u studia Fox dostal velice velkorysou nabídku: byly mu poskytnuty velké peníze a do natáčení mu nebylo zasahováno. Režisérovým prvním filmem byl právě Východ slunce, na kterém spolupracoval výhradně s německými kolegy. Jednalo se vlastně o německý film točený v Hollywoodu. Ač u kritiky Východ slunce uspěl, na publikum byl snímek asi příliš náročný. Důvěra v Murnaua klesla a on se musel soustředit na skromnější filmy.

Východ slunce se inspiroval v románu Hermanna Sudermanna. Příběh sám o sobě je prostý a jednoduchý, leč Murnau ho dokázal nejen filmařskými prostředky pozvednout na vyšší úroveň. Mladý venkovský farmář je najednou doslova omámen svody městské femme fatale. Je jí okouzlen tak moc, že souhlasí s jejím návrhem, a to s návrhem takovým, že svou milou a oddanou ženu zabije. Když se však schyluje ke strašlivé události a manželce se ve tváři zračí děs, pochopí, že jeho cit k manželce je hlubší než erotické vzplanutí k druhé ženě. Nakonec spolu manželé tráví krásný den ve městě, nacházejí k sobě znovu cestu a užívají si společných chvil. Ovšem k další tragédii se teprve schyluje...

Jak už bylo řečeno, Východ slunce osciluje mezi několika žánry. Stěžejní a všem divákům snad jasná je romantická linka příběhu. Ovšem i přes romantičnost to není laciné a plné cukrkandlu, tomu se Murnau dokázal vyhnout. Příběh je hluboce lidský a dojemný. Je patrný vliv expresionismu, a to při pohledu na herectví i kulisy. Objeví se prvky dramatu, thrilleru i hororu. Zajímavé jsou určitě obrazové příměry – muž podléhá svodům milenky, zatímco jeho žena se v tu samou chvíli milujíc stará o jejich dítě.

Proč je tento film technicky tak zdařilý? Kromě nápaditých přirovnání se objevují několikanásobné expozice, prolínačky, Murnau pracuje se zadní projekcí či hrou stínů. Máme tady pohyblivou kameru a vytříbené záběry. Všechny. Každé filmové okénko je jako umělecky dokonalá fotografie. Je využíváno zvukových efektů, Východ slunce se tak dost přiblížil samotnému zvukovému filmu. Kromě všeho zmíněného Murnau nápaditě pracuje s titulky, dokáže tolik emocí vyjádřit bez často zbytečných slov. Ve filmu je patrný kontrast mravně čistých a prostých venkovanů a svůdcovského a zkaženého městského života. Za zmínku určitě stojí i to, že milenka titulního hrdiny je jakýmsi ekvivalentem hraběte Orloka z Upíra Nosferatu.

Východ slunce je společně se snímkem Wings historicky prvním držitelem Oscara za nejlepší film (tenkrát se udělovaly sošky ve dvou podkategoriích). Sošku si odnesla i Janet Gaynor za roli milující manželky a z vítězství se radovali i v kategorii kamera. Vše završila nominace za výpravu. Pro mě je Východ slunce jeden z mála filmů, který mi na duši dokáže vykouzlit hřejivý pocit. A myslím, že za slzy se u něj nemusí nikdo stydět. Ani já se jim nevyhnula. Při pohledu na tvorbu Murnaua se mi chce křičet: „Zapomeňte na upíry!“