RECENZE FILMU

Nové desetiletí, nová pravidla! Podobnými sliby nás balamutí každá druhá série, která se snaží udržet na filmových plátnech namísto toho, aby šupajdila rovnou do polic (mizejících) videopůjčoven. Nyní ale přichází Wes Craven – jeden z velikánů hororového žánru, který dal světu skvosty typu Hory mají oči, Noční můra v Elm Street… a především Vřískot, jehož čtvrtá část právě přichází do kin. Prolomil tímto filmem Craven řadu „slibotechen“ a skutečně rozpoutal novou žánrovou revoluci?

Z pláten kin se poprvé „vřískalo“ v roce 1996 a šokantní byl film zejména z toho důvodu, že maskovaný vrah oddělal největší hvězdu filmu hned v první scéně. Úvodní mordy se tak staly ve Vřískotech tak trochu samostatnou kategorií a nevědoucí se ještě stále můžou dohadovat, co znamená účast oscarové Anny Paquin v nejnovější části. Když už jsme u toho úvodu – již díky němu, podobně jako ve „dvojce“, nám může být jasné, že tvůrci si budou utahovat sami ze sebe čím dál tím víc. Někdy až moc - úvodní (povedený) fór by se klidně obešel bez „na druhou“, aby si člověk mohl finální rozjezd „čtyřky“ užít naplno.


Po první mrtvolce (mrtvolkách?) zbývá k pořádnému masakru už jen přítomnost hlavní trojice. Bez Neve Campbell, Davida Arquetta a Courteney Cox by Vřískot vlastně ani Vřískotem nebyl a je to asi jediná hororová série, kde je potřeba místo hlavních hrdinů vyměnit v každém díle vraha. A díky bohu za to! I díky nim si totiž série udržela vysokou pozornost fanoušků a přítomnost omladiny ve „čtyřce“ působí tak trochu jako povinná náplň dortu vynucená pravidly žánrové kuchařky. Což berte jako první indicii k odpovědi na úvodní otázku. A nic na tom nemění ani nejvýraznější nová tvář Alison Brie, jejíž Rebecca až s nádechem nostalgie připomene starou dobrou a ke všemu odhodlanou Gale, a ani samotné finále.


Obliby hlavní trojice si jsou vědomi naštěstí i sami tvůrci, a tak zatímco zmíněná omladina slouží víceméně opravdu jenom jako návnada, tak naši staří známí se snaží přijít maskovanému vrahovi (vrahům?) na stopu. A i když ta skutečně nejvtipnější hláška filmu vyjde z úst Sidney (cosi o remacích a originálech ve finále), tak hlavním tahounem filmu se stává Gale, která je – i podle reakcí na projekci – miláčkem publika „nambr van“. Courteney Cox táhne na padesátku, ale i přesto je pořád neuvěřitelně sexy a její Gale si i po letech dokáže dupnout a ukázat všem těm písklatům, kdo je tady pánem. A když se jí v nejnapínavější scéně filmu během maratónové projekce „Ostří“ zjeví „ghostface“ za zády, modlíte se, aby Craven ve svém revolučním pokusu nebyl až příliš radikální.


Čímž se asi dostáváme k indicii číslo dva. Jako každé pokračování, i čtvrtý díl má být krvavější a vynalézavější, co se mordů samotných týče. No nevím, jestli byl Wes Craven v posledních pár letech v kině na nějaké žánrovce, ale měl by vědět, že dneska jedním střevním vyvrhnutím pořádný jatka fakt neudělá. A co se vynalézavosti týče, veškerá invenční snaha se vložila spíše do debat ohledně filmových pravidel, remaků a sebeironie, než do způsobu vraždění sličných dívek, chlapců (a zralých mužů a žen?). Což neříkám, že je nějaká zásadní chyba. Možná právě naopak. Horor se sice mnohem častěji než dříve mění v komedii, ale ono to jednak funguje a jednak se člověk nemusí bát, že by ho schematické vraždění začalo nudit.


Během filmu jsem si uvědomoval všechna slabší místa. Několikrát jsem si řekl, to už je moc, to snad nemysleli vážně. Při závěrečných titulkách se ale i tak dostavil hřejivý pocit výbornýho filmový zážitku. Zážitku, který ocení především fanoušci původní trilogie. Právě pro ně Wes Craven ten Vřískot 4 natočil. Zbytek filmové populace bude možná nadšený o něco méně, jelikož dostane standardní „vyvražďovačku“ a všechny ty kecy o pravidlech pokračování a předělávek mu půjdou jedním uchem tam a druhým ven. Ale co je nám po nich - my ti, Wesi, z celýho srdce děkujeme. A na závěr vzkaz pro kostymérku – za ty děsně usedlý „hadry“, do kterých jsi na začátku oblíkla Sidney a Gale, bys zasloužila „ostřím“ do zad!