(Dalibor Vrána se potká s Vyskočilem ve vězení.)
Dalibor Vrána: No vidíš, tak zase budeme sedět spolu.

Dalibor Vrána: Na co vy tady čekáte?
zákazník: Na pohlavní choroby.
Dalibor Vrána: Nemáme, nevedeme.

Věra: Tak já jdu.
Dalibor Vrána: Na poštu?
Věra: Na mateřskou.

Erna Pařízková: Stěrače stírají! Ostřikovače stříkají!
Dalibor Vrána: Že se vám do toho pletu, pane Pařízek, ale ty stěrače a ostřikovače, to nemusíte hlásit. To přece vidíte.
Pařízek: To je pravda. Erno! Ty stěrače a ostřikovače, to nemusíte hlásit. To přece vidím!

Pařízek: (o svém autě.) Myl jsem to saponátem a teď jsme se v příručce dočetli, že prej to nějak žere lak. Nebo co.
Dalibor Vrána: Já nevím. Já to dávám do čistírny.

paní Váchová: (Chce nasednou do hadráku.) Jak se tam do toho vlastně leze?
Dalibor Vrána: Jako za kulomet, paní.

Pařízek: No jo, vypadá jako Vrána, ale je to Králík!

(Vrána nabourá hadraplánem auto.)
nabouraný: Člověče, vy jste do toho bouch!
Dalibor Vrána: To je hadrák, pane. Ten neublíží, ten leští!

Dalibor Vrána: Přejete si?
zákaznice: Chtěla bych nějaký milostný román.
Dalibor Vrána: Prožít, nebo přečíst?
zákaznice: Jsem vdaná.
Dalibor Vrána: Měl bych tu poslední výtisk Dívky z Madridu, ale to byste musela jít se mnou dozadu. Douchová, vemte si koště a zameťte chodník!

Vrána: Chtěl jsem být knihkupec, vyučil jsem se jako knihkupec a doteď jsem knihkupec.

Pařízek: Postavte se tady, já se schovám.
Vránová: Co je, ty nemáš klíče?
Pařízek: Paní Vránová, pojďte sem. Představte se jí.
Dalibor Vrána: Dobrý den, já jsem inženýr Králík.
Vránová: Co to děláš?
Dalibor Vrána: Jsem Králík.
Vránová: Jéžiš, to je hrozný. Takhle se ztřískat za bílýho dne, že se nestydíš!
(Dá Vránovi/Králíkovi facku.)
Dalibor Vrána: No dovolte!
Vránová: Děkuju vám, pane Pařízek, že jste ho přines.
Pařízek: Totiž, paní Vránová, to vůbec není váš muž.
Vránová: Já vím, je to Králík.
Pařízek: No!
Vránová: Z vás bude mít vaše paní taky radost.
synek: Tatínku!
Dalibor Vrána: To je hezký chlapeček. Jak se jmenuje?
Vránová: Podívejte se, já nemám na vaše klukoviny čas.

Dalibor Vrána: V pracovní době se nebudou číst noviny! Knižní novinky si čtěte! Drzoune jedna drzá, zvědavá, ošklivá, brejlatá, Douchová!