INFORMACE O FILMU

Česká černá komedie o dobrodružstvích jednoho pražského chlapce a o tom, co v dějepise nebylo. Neobyčejný název černobílého snímku pochází z chlapecké hry, kterou se zabavují malí hrdinové za kostelní stěnou v pražském Starém měste. Současne však evokuje návrat do tragického období začátku padesátých let, kdy se rozpoutala vlna komunistického bezpráví, viděného očimi desetiletého Honzíka Domnosila, komentátora, který provádí diváky celým filmem. Poznáváme chlapcovo rodinné zázemí a čtyřletou sestričku Petrušku s jejími pokrokovými říkankami a hesly, rozvedenou matku, upřímně věřící v dobro komunismu narozdíl od jejího skeptického přítele, odboráře Františka. Honzík prožívá vnitřní rozpory, v kterých se střetáva dětsky naivní víra v Boha s dětsky naivní vírou v Lenina (uvažovalo se i o názvu filmu Jak jsem se modlil k Vladimíru Iljičovi) a prožívá typicky chlapecké útrapy. V humorné poloze jsou zachycené i vážné věci.

ŠTÁB

OBSAZENÍ