INFORMACE O FILMU

V takzvané zlaté éře švédského filmu, v době ohraničené přibližně léty 1913 až 1923, poskytovala filmovým autorům častokrát inspiraci domácí literatura, především díla Selmy Lagerlöfové. Tak tomu bylo i v případě jejího románu Vozka smrti, který převedl na plátno Victor Sjöström.

Film se proslavil působivým použitím dvojexpozice pro duchařské scény; tento postup by sice známý už v prvních letech kinematografie (Meliés), ale teprve Sjöström z něj vytěžil tak silnou emoci a poetičnost.

Proti nesporným a trvalým hodnotám, k nimž patří i bezpečné zvládnutí složitě pomocí retrospektiv vyprávěného příběhu, stojí určité rysy poplatné době, které dnes působí příliš mravokárně a křečovitě hlavně celé moralistní pojetí.

Scéna, v níž se hlavní protagonista - odporný tyran a alkoholik David Holm - probouzí za zvuků půlnočních zvonů o silvestrovské noci, aby s vědomím, že je odsouzen do pekla, spatřil svou vlastní mrtvolu, patří k nejsilnějším scénám v dějinách kinematografie.

ŠTÁB

OBSAZENÍ