S mečem takřka světelným

Kdo by měl zájem o klon Hvězdných válek, nechť po Vládcích vesmíru hmátne. Narovinu říkám, že klonován byl nejspíš první díl celé nesmrtelné ságy (v lucasovštině číslice 1 znamená 4), protože pojetím odpovídá asi tak nějak plus mínus autobus roku 1977, tedy deset let nezvěstný bratříček. Když autobus, tak autobus - v přirovnání k němu nás dnes přivítají nepříliš pohodlná koženková sedadla, vydýchaný luft bez klimošky, jednatřicetiletý vyklepaný diessel, co celou herku rozkoulí až s kopce a nedejbože, aby se někde muselo brzdit - budete si to muset roztlačit, samo to moc nepojede. Nejpřekvapivější na celém filmu pro mne bylo, že Dolph Lundgren dokáže přeskupit svalové partie v obličeji do podoby úsměvu, chvíli jsem měl strach, co z toho vznikne. Také mne zpočátku zaujalo, že na něj ostatní pokřikují řeckým výrazem pro panenskou blánu, až jsem si o chvíli později uvědomil, že se jedná o toho comixového hrdinu od Mattela, přičemž o Barbie nejde. Ale což, úplně špatné to není, ostatně by ani nemělo být, vzhledem k nějakým těm sesbíraným cenám, příliš nápaditosti ovšem proti Hvězdným válkám vysvalený He-man nepředvedl. Škoda, kdyby vtrhnul do světa o jedenáct let dřív, třeba by dnes mohl mít šest dílů a Star Wars jenom jeden.