(Při pohřbu Newt a Hickse.)
Dillon: Svěřujeme tato těla prázdnotě...s lehkým srdcem. Protože každé semeno skrývá příslib květu. A každá smrt, ať sebemenší, skrývá nový život. Nový začátek.
(Střih na vetřelce, který se právě "narodil".)

(Poté, co se vyspí s Ripleyovou.)
Clemens: Opravdu si vaší náklonosti cením. Ale vím, že jste se vyhnula otázce. Tím nejhezčím možným způsobem.

vězeň: Jasně, 85.
Aaron: A... neříkej mi tak.
Ellen Ripleyová: Co je to s tím “85“?
vězeň: Viděl jsem jeho spis. Je to jeho IQ.

Ellen Ripleyová: (Když hledá vetřelce.) Neboj se, já patřím k rodině.

(Při rozhovoru, kdy dorazí záchranný tým.)
Clemens: Někdo pro vás brzy přijede.
Ellen Ripleyová: Opravdu? Jak brzy?
Clemens: Nevím, sem ještě nikdo nikdy nespěchal.

(Na ošetřovně.)
Golic: Dokonalý člověk neexistuje. V bláznivém světě musí normální člověk vypadat jako blázen.
Clemens: To je velice hlubokomyslné, Golicu.
Golic: Děkuju.

(Když se domlouvají, jak na vetřelce.)
Aaron: Za touhle hlavní šachtou není osvětlení.
Ellen Ripleyová: Nemáme svítilny?
Aaron: Moře, ale nemáme baterky.
Ellen Ripleyová: A pochodně? Můžeme rozdělat pochodně? To je výsada lidských bytostí už od doby kamenné.
Aaron: Ten sarkasmus si můžete odpustit.

Aaron: Napadá vás něco?
Ellen Ripleyová: Mě nezabije. Mám v sobě novou královnu. Nezabije svou budoucnost.
Aaron: Vážně vsadíte na to, že je to tak chytrý?
Ellen Ripleyová: Třeba ho půjdu najít. Uvidíme, jak chytrý bude.
Aaron: Vy ho půjdete hledat?
Ellen Ripleyová: Ano, tuším dost přesně, kde je. Je tady dole, v suterénu.
Aaron: Tady dole je všechno suterén.
Ellen Ripleyová: To je metafora.

(Po té, co se Ripleyová doví, že má v sobě vetřelčí královnu.)
Ellen Ripleyová: Dillone, Vyřídíme ho... a pak se postaráte o mě.
Dillon: Beze všeho. Rychle, snadno a bezbolestně.

(Když se dohadují, co budou dělat.)
vězeň: Já si můžu dělat co chci
Dillon: Klidně. Já zapomněl. Ty jsi ten, co se dohodl s Bohem, že bude žít navěky.

Ellen Ripleyová: Oni ho nezabijí. Možná zabijou vás, protože jste ho viděli, ale jeho ne.
Aaron: Vy jste blázen! Proč by nás zabíjeli?
Ellen Ripleyová: Když jsme o něm poprvé slyšeli, byli ochotní obětovat posádku. Pak poslali námořní pěchotu. Ty byli taky ochotní obětovat. Myslíte, že si budou dělat hlavu s bandou odsouzenců, kteří našli Boha někde v prdeli vesmíru? Vážně myslíte, že kvůli vám budou měnit plány? Podle nich jsme póvl. A kašlou na všechny vaše kamarády, kteří tu umřeli. Na všechny.
1.vězeň: Máme nějaký plán?
Dillon: Tohle je ocelárna, ne? Zaženeme tu potvoru do formy a utopíme ji v horkým olovu.
1.vězeň: Aha. A jak to provedeme?
2.vězeň: Jasně. Co bude návnada?
3.vězeň: Hergot! (Když mu dojde, že oni sami.)

(Po domluvení plánu na vetřelce.)
Dillon: Stejně všichni umřeme. Je to jen otázka času. Máme vykročit do nebe tady nebo někde jinde? Jde jen o to... jak. Chcete stát zpříma nebo chcete prosit na kolenou?

(Vězeň najde krvavý flek na stěně.)
vězeň: Myslím, že jsem našel Vincenta.

(U pístu, když se jim začne bortit plán na zlikvidování vetřelce.)
Ellen Ripleyová: Kam jdou? A co náš plán?
Dillon: Vy jste imunní. Oni ne.
Ellen Ripleyová: Tak co teda děláme?
Dillon: Improvizujeme.

tvůrce Bishopa: Ripleyová, představte si, co všechno by nás mohl naučit. Je to životní šance! Musíte mi ho dát. Je to exkluzivní exemplář!

(Poté, co Dillon zachrání Ripleyovou před znásilněním vězni.)
Dillon: Běžtě. Musím bratry trochu převychovat... Duchovně.
(Začne je mlátit tyčí.)

Ellen Ripleyová : (k vetřelci) Kde jsi, když tě potřebuju?