Závrať. Záhada. Napětí.

Vertigo je vynikající thriller, který je originální, záhadný a napínavý od samého začátku a vyklube se z něj ještě něco úplně jiného... Nerada bych tu něco nevhodného vyžvanila, tak se raději budu držet v obecné rovině: Hitchcock vytvořil s pomocí výtečných herců a Herrmannovy hudby úžasný příběh s dokonalým rytmem a atmosférou, ovšem která nepřebíjí obsah.

Tak tady ten snímek má přesně to, co mi chybělo u Okna do dvora (pořádné vymakané překvapivé rozuzlení), ale má zase trošku jiné nedostatky. První půlka na mě působila hrozně zvláštně - obzvlášť ta mysteriózní stránka věci a taky ústřední dvojice, které jsem nebyla schopna uvěřit jejich ohromnou laaaasku až za hrob, když se viděli zhruba potřetí (nevím, tehdy to tak možná chodilo), ani žádnou chemii jsem mezi nimi nezaznamenala a Kim Novak mi přišla taková nesympatická, všechno tohle se ale změnilo v druhé půlce, která výrazně zlepšila můj celkový dojem z filmu a musím uznat, že jde opravdu o velice kvalitní podívanou. Ovšem Alfred Hitchcock můj oblíbenec asi nikdy nebude.

Můj první Hitchcock a hned taková pecka. Vertigo je perfektní mysteriózní thriller těžící z kvalitního scénáře, který svojí atmosféru nestaví až tak na hudbě, jako spíše na režisérském umu a nepředvídatelnosti příběhu. Je tak dobře natočen, že i přes technické nedostatky, bez problémů přenáší emoce divákům napříč několika generacemi. Na tom, že se o Alfredu Hitchcockovi mluví, jako o mistrovi hororu, skutečně něco bude. Alespoň mám zatím ten pocit, jelikož jeho Vertigo dokáže přejít z poklidného tempa k tomu nervydrásajícímu bez zbytečné účelovosti a umí gradovat. Nikdy bych si totiž nepomyslel, že se dá důstojně zakončit film, když vám překvapivé rozuzlení (které opravdu stojí za to), prozradí už ve třech čtvrtinách stopáže… A vidíte, jde to. Scéna před závěrečnými titulky je divně sestříhaná, kvalita obrazu pokulhává, a přesto je neuvěřitelně silná a svým způsobem šokující. V perfektním příběhu jsou pouze zanedbatelné mezírky. Za všechny akorát zmíním, že je někdy dedukce postav podřizována chytrosti celku, tj. že jejich myšlenkové pochody jsou až moc nereálné nebo při nejmenším, nedostatečně opodstatněné (nejpatrnější je to u "Scottie a odhalení náhrdelníku"). Ovšem jinak jsou všechny charaktery zahrány velmi dobře, menší problém jsem měl pouze s představitelem ústředního hrdiny (= počáteční projevy romance) Jamesem Stewartem, ale v závěru mi to bohatě vynahradil (=perfektní emoční výlevy). Vertigo tedy rozhodně nepřehlížejte, je v něm víc, než se na první pohled zdá.

Vertigo se mi jevilo úplně stejně jako Dvanáct rozhněvaných mužů předtím, než jsem je viděl. Jako stará vykopávka se starobylým zvukem, který dělá všechny hlasy stejné, s hudbou na nesprávných místech apod. Až nyní jsem se po velmi dlouhé době odkládání narazil na další důkaz, že ne všem filmům starým přes 50 let tyto samozřejmé vady na kráse vadí. Vertigo je také důkazem, že nápady šedesátých let se těm v posledních dvaceti letech nejen vyrovnají, ale i u většiny je mnohonásobně předčí a to mnohdy tak prostým způsobem, který ve výsledku vypadá nečekaně velmi dobře. Vertigo má velmi působivý začátek, který nejen představí originalitu hlavní postavy, ale i nasadí hodně mysteriózní atmosféru. Občas mě dokázalo rozesmát primitivní provedení hrdinova sledování, ale základy měl příběh skutečně silné. Opravdu jsem si připadal, že mám co do činění s nějakou nadpřirozenou mocí, která člověka ovládá, která hraničí až s fantazy a spojením s minulostí… Čekal bych nanejvýš dialogovou náplň filmu, ale toto určitě ne. A už vůbec ne tak velký spád. Jak si film tyká s nepředvídatelností a kombinací žánrů mě přivádí dokonce k domněnce, že Vertigo nějak moc předčilo svou dobu. Mysterie se střídá s romantikou, ale s podklady, které úplně mění podobu normálně banálních scén. Dostal bych se totiž k rozřešení, které přišlo nečekaně brzo. Právě zde je důkaz, jak obyčejný, ale nanejvýš uspokojivý nápad dokáže přimět diváka přemýšlet o neobvyklých jevech, a vytvořit pro něj napínavou podívanou, která má ráz, svůj styl a hlavně zábavnou náplň. Vertigo je myslím zatím nejlepší thriller šedesátých let, který jsem viděl. Bude to asi tím, že si nepamatuji na žádný jiný, ale tento film si to skutečně zaslouží. Poslední minuty, ač se přiklání spíš k romantice, vzhledem k okolnostem nepřestávají nutit diváka klást si otázku, jak to všechno skončí. Napětí je vysoké a konec, i když není úplně nejlépe zprostředkovaný, má pro celkovou podobu filmu vysoký význam. Vertigo bych na místě jiných nepodceňoval.

Hitch

Je to asi moje pátá Hitchcockovka, z toho jsou dvě dost starého data a z jiného soudku. Psycho a Ptáci jsou klasika, ale to je i Vertigo. Konečně jsem tento kultovní film taky viděla. Řemeslně je to zvládnuté skvěle, ostatně jsem ani nic jiného od mistra režiséra nečekala. Kim Novak jsem viděla snad poprvé, James Stewart si mě dokonale podmanil. Má to tu správnou hutnou atmosféru, osciluje to mezi dramatem, thrillerem, romantikou. Možná bych to trochu prostříhala a zkrátila, poslední půlhodinka vyjma posledních asi pěti minut mě moc nebavila, ale přesto jsem moc ráda, že jsem Vertigo konečně viděla, je to nesmírně kvalitní a zajímavý film s nápadem. A takových není nikdy dost.

Tak to vidím já...

Bylo ode mě opravdu hloupé, když sem Hitchcocka považoval za přeceňovaného. Čím víc filmů od něj teď vidím, tím víc lituju svého omylu. Ještě že je vždycky šance vše dokoukat. Vertigo je velmi chytrý film, který dokonale vyvolává všechny pocity, které chce. Je to napínavé, romantické, chvílemi až děsivé. Skutečně mistrně natočený thriller, který během sledování nemůže nechat nikoho v klidu. Že by dostal člověk skutečně závrať? Možná...

Moje neoblíbenější Hitchcockovka! Sice jsem jich viděl pár a zatím jsem neměl tu čest do konce dokoukat Psycho, ale tahle mi přišla svým způsobem jiná než ostatní! Oproti jiným co jsem viděl je tento film více tajemný, mysteriózní, spletitý, nejednoznačný, postavy méně jasné a celkové vyznění hlubší! Některé scény jsou geniální, některé repliky legendární!Uznávám, že Alfred Hitchcock byl na svou dobu a i pro současného diváka něco naprosto ojedinělého!

Úžasná přednáška filmových kvalit geniálního Hitchkocka. Doslova podmanivá atmosféra podbarvená až nepříjemně štiplavou hudbou (přesto to má znamenat klad). Kim Novak a především skvělý Stewart předvádí výborné výkony a ve finále jejich postavy vygradují do neuvěřitelných emočních výšek. O čem jiném bych mohl prohlásit, že je to nadčasové ?!