GOLDIE FILM

Nejlepší film tohoto tisíciletí? Vzhledem k množství žánrů a směrů jistě neurčitelné, kandidáti ale existují. Jedním z nich může být bezpochyby i romance okořeněná prvky science fiction s dlouhým a jistě tak trochu tajuplným názvem Eternal Sunshine of the Spotless Mind - česky Věčný svit neposkvrněné mysli. Režisér Michel Gondry a scenárista Charlie Kaufman v ní podruhé (slabší Slez ze stromu) spojili síly, aby vytvořili jeden z nejoriginálnějších a nejsilnějších snímků za dlouhou dobu, čímž právem dobyli srdce diváků i uznání kritiků.

V čem spočívá tajemství Věčného svitu? Nejspíš v dokonalém mixu Kaufmanova podivínství (Adaptace, V kůži Johna Malkoviche) a hravosti Michela Gondryho (pozdější Nauka o snech, aktuální Zelený sršeň). Řekl bych, že tito dva se navzájem dostatečně pochopili a vykryli svoje slabiny. Zatímco Kaufman potřebuje někoho, kdo jeho výstřednost zpřístupní (Spike Jonze, ač ho mám rád a jeho kaufmanovky jsem si vždy užil, je sám trochu moc podivín na to, aby dokázal Charlieho opravdu "přiblížit" divákovi), Gondry zase musí mít opravdu pevný scénář, jenž bude silným základem jeho hračičkovství - jeho zbylé filmy, zrovna ona Nauka o snech, ke které si dokonce sám psal scénář, trpí právě nedostatečným dějovým zázemím.
Kombinace silný scénář a režisér, který ho chápe, se jistě vyplatí vždy, ale zrovna pro tyto dva osobité filmaře bývá velmi snadné ztratit se "ve svém" světě. Vybírají si obzvlášť nestravitelné látky a tvoří obzvlášť experimentálním způsobem, často tedy zapomenou na skutečnost, že na výsledek jejich snahy přijdou diváci, budou ho chtít pochopit a něco si z něj odnést. Velký problém potom mají, když se oni sami pustí jak do scénáře, tak i režie, čímž se pohybují na velmi tenkém ledě. Pokusil se o to nejen Gondry, ale i Kaufman v Synekdoše - a všichni víme, že přestože nešlo o katastrofu, už to zkrátka "nebylo ono".

Těžko se věří, že ještě na začátku první dekády třetího tisíciletí stále nacházíme originální příběhy. Kaufman to ale dokáže. Buď napíše něco o krizi scenáristy píšícím scénář o scenáristovi v krizi, nebo namixuje žánry tak, jak by si netroufl nikdo jiný. V tomhle případě sci-fi s křehkou romantikou o lásce, která se zprvu možná zdála silná, ale teď z ní zbývá jen torzo.
Co si člověk v takové chvíli pomyslí? Kéž bych na ní zapomněl! Kéž bych ji nikdy nepotkal! Ve světě Charlieho Kaufmana nemusí zůstat u přání. Za rozumný peníz si můžete svou lásku (nebo třeba i mrtvého domácího mazlíčka, když na to přijde) odstranit z mysli a pokračovat v životě, jako by se nic nestalo. Už za tímto námětem se skrývá velké množství myšlenek, etických otázek a motivů, ale snímek samotný se jim naoko nevěnuje. Nechá je ve vás hlodat, nechá ve vás ty otázky proudit, ale odpovědi nenabídne - primárně proto, že se o nic takového nesnaží.
Věčný svit totiž vypráví o obyčejném chlapíkovi jménem Joel, jenž tento proces právě postupuje, ale najednou si uvědomí, že na své city zapomenout nechce. Je už sice pozdě, proces začal, ale spolu s hrdinou bojujeme o každou další vteřinu. Běháme skrze svět Joelovy mysli, kde se vzpomínky mísí s fantazií, a hledáme zbytky jeho milé Clementine. Postupně se nám pak odhaluje velmi chytrá pointa, která rozhodně nemá být překvapivá a nečekaná, ale naopak přímo a postupně vyplynout, aby se divákovi bez jediné kapky sentimentu zaryla hluboko do srdce.

Další z věcí, na které má Věčný svit neobvyklé štěstí, je výběr osazenstva. Jim Carrey se již několikrát ukázal být skvělým charakterním hercem. Co dokázal s Weirem a Formanem, to zopakoval i pro Gondryho. Jeho výrazná image, kdy divák nedokáže oddělit Carreyho od jeho role, i tentokrát pomáhá přesně ve chvílích, v nichž má. Aniž by ale Jimovi bránila stát se obyčejným, zakřiknutým chlapíkem, který působí přesto svým způsobem jako sympaťák. Carreyho ztracený a životem unuděný Joel proto rozhodně nezapadá do obvyklé škatulky věčného losera, který až teď začne žít. Je to plnohodnotný člověk, jenž v tuto chvíli zažívá krizi - ne nějaká jednorozměrná karikatura trpitele.
Podobně zvládá svou úlohu i Kate Winslet, přestože má navíc tu nevýhodu, že povětšinou hraje pouze vzpomínku - tedy naopak nekompletní bytost, jen její otisk. Clementine proto někdy vyznívá docela zidealizovaně, což krásně kontrastuje s reálnými situacemi, v nichž její aura dokonalosti rychle mizí. A když mluvíme o "dokonalosti", myslím tím "dokonalost" z Joelova pohledu na "vylepšenou", ale stále existující Clementine. Tato role byla pro Kate jistě oříškem a právem za ni získala nominaci na Oscara.
Věčný svit patří mezi ty filmy, které se točí okolo dvou svých hrdinů - další role jsou proto okrajové. Za zmínku přesto stojí Mark Ruffalo i Elijah Wood, ale hlavně Kirsten Dunst, která na malém prostoru předvádí skvělý výkon.

Věčný svit skutečně patří mezi snímky, kdy se sešla skupina velmi schopných lidí a každý z nich ze sebe vydal to nejlepší. Vznikl prakticky kult a to, čemu se říká "instant classic", tedy snímek, který když vidíte, ihned vás napadne, že před sebou máte výjimečné dílo, jež se jednou stane klasikou.
Gondry dodává velkou řadu nápadů, aniž by měl potřebu umělecky přehánět a vyžívat se ve vizuálu. Kaufman tvoří úžasné situace, přestože je mu stále rozumět. Herci dodávají charisma a lidský rozměr.
Stejně kvalitních snímků jako Věčný svit není mnoho, jelikož výsledek se zdá tak křehký a konkrétní, že je až s podivem, že drží pohromadě. Věčný svit je jako dominová show, z nichž tak rádi sledujete videa na youtube. Když se povede, čeká nás jedinečný zážitek, ale stačí jedna chyba, aby se vše sesypalo bez potlesku. Michel Gondry a jeho štáb to zvládli bez zaváhání, za což si zaslouží obdiv.