RECENZE FILMU

Romantických komedií se každý rok natočí přibližně milion osm set padesát šest tisíc sto devadesát jedna plus mínus nějaké drobné. Jedná se povětšinou o rutinní záležitosti se zaběhnutým konceptem, jejichž hlavním úkolem je z romantických duší filmových fanynek vytahat nějaké ty drobné. Bývá jedno, jestli ve filmu hraje nějaká Božena Nováková nebo ta slavná Uma Thurman, výsledek je většinou stejný – tuze špatný slaďák s dobrým koncem. Nevím, co filmová studia žene chrlit stovky a tisíce stále nových takřka identických děl, nejspíš malé náklady a téměř jistá návratnost, ale o tom snad někdy příště.

A přesně takhle jsem přistupoval k filmu s věru „parádním názvem“ Vdaná snoubenka. Nečekal jsem nic – věděl jsem, že na filmu nenechám nit suchou, jak si postesknu, že výborná herečka Uma Thurman nedostává příležitosti v lepších filmech (nebo nechce brát) a kdyby nebylo Quentina Tarantina, nejspíš bychom o ní ani k velké smůle nevěděli. Měl jsem v plánu přirovnat její stagnující kariéru k Nicolasu Cagemu či Michelle Pfeiffer a názorně ukázat, jak je Hollywood hloupý. Chtěl jsem se zasmát omezenému scénáři, příšerným dialogům, zaškatulkovanému Colinu Firthovi v roli romantika a dát za pravdu negativním hodnocením, které se všude na webu válí.

Snímek hned v úvodu jako by chtěl ukázal svůj nízký potenciál. Ano, začátek se moc nepovedl (o konci až později), to jsem se ještě podvědomě chichotal, že moje předtucha opět zvítězila.
Dr. Emma Lloyd (Uma Thurman) pracuje jako rozhlasová moderátorka, která posluchačům, především posluchačkám, otevírá oči a zcela bez okolků jim ukazuje chyby na jejich protějšcích (respektive radí jim, co v milostném životě dál – s kým zůstat a koho odhodit).
Kdesi na druhé straně města žije jakýsi americký ideál Patrick Sullivan (Jeffrey Dean Morgan) - hasič, který je sice velký sympaťák, ovšem do doby, než promluví (fuj, milostné dialogy). Patrik má snoubenku a ta na úplném začátku příběhu telefonuje právě do onoho rozhlasového pořadu o radu, protože si není vůbec jistá chomoutem, do kterého se hodlá uvrtat. A všeznalá Emma poradí možnost b) rozchod. Samotný film je pak o pomstě: zhrzený Patrik požádá souseda „malého indického“ hackera, aby se naboural do národní databáze a poupravil nenáviděné moderátorce rodný list – na "vdaná" právě s ním. Z toho vyplývá ten hloupý název a také to, že Emma nedostává povolení státu New York k vlastnímu sňatku se sucharem (zbohatlíkem) a závislákem na čokoládě Richardem Brattonem (Colin Firth).
Nezní to nějak super originálně, co říkáte? Co asi může následovat – milostný trojúhelník? Nudaaa!!!

Přátelé, nesmějte se (nepřátelé, vy si dělejte, co chcete), já se místy opravdu bavil. Zdráhám se přiznat, že snad i (občas) královsky. Zaprvé především pro ženy bych měl asi zopakovat jméno Jeffrey Dean Morgan. Pokud vám to nic neříká, nevadí. Možná i vy jste sledovali seriál Chirurgové. Pokud ne, je možné, že pořád nevíte, kdo byl Denny Duquett. Když ale během vysílání seriálu v USA zemřel na srdeční zástavu, neplakala pro něho jen krásná lékařka Izzie (jedna z hlavních hrdinek seriálu), ale i tři čtvrtě Ameriky včetně sedmnácti psů, devíti koček a jedné akvarijní rybičky. Ano, takový je jeho představitel Jeffrey Dean Morgan sympaťák.

A proč se může u filmu bavit i heterosexuální muž? Díky výborné sehranosti hlavního hereckému trojlístku (zopakuji: Thurman, Morgan, Firth) dochází k opravdu vtipným, svižným a někdy i absurdním situacím (velké díky patří bezpochyby i režiséru Griffinu Dunnemu, že ukočíroval spoustu výborných davových scén), které jsou v kondici dobrou hodinu, takže na prvních pět minut hrůzy v pohodě zapomenete.
Mě osobně potěšila především Uma Thurman, která svoji postavu skvěle buduje a mé filmové srdíčko plesá, když vidí, jak vše bravurně zvládá s lehkostí a noblesou. Jak už to někdy bývá, na první pohled vám není člověk úplně sympatický, někdy je otravný, mrzutý, pak poděs a nakonec i k nakousnutí. A taková je tady Uma - vše najednou díky výborným pohybům, mimice, osobnímu šarmu – je prostě neskutečně skutečná, lidská a plastická.

Jenomže v závěru to jde s filmem z kopce a posledních patnáct minut je na... pěst. No a celkem dvacet minut v dlaních si divák hlavu nezaslouží, obzvlášť když to celé trvá ne víc než 85 minut i se závěrečnými titulky. Neprozradím, jestli to celé dopadne dobře nebo špatně, ten závěr se dal prostě vyřešit mnohem méně křiklavě. Tady snad člověk nemůže ani obviňovat scénáristu, ale nějaké nám neznámé tlaky shora.

Jedno ale Vdaná snoubenka dokazuje – v dnešní době Judda Apatowa (připomenu Zbouchnutá, Kopačky, Superbad...), kdy je trendem diváka bavit především šokem a ztřeštěně prostřednictvím exotů a podivínů a někdy i pořádně peprně, dokáže na druhou stranu vzniknout kultivovaná záležitost, která není pouze „slušňáckou“ srdceryvnou tupou romantikou, ale rovněž inteligentní ztřeštěností jak za dob největší slávy Reese Witherspoon. Myslím tím dílka jako A co když je to pravda?, Holka na roztrhání a podobné volovinky - což sice nebyly výjimečné filmy, ale takové pohodově čisté jednohubky, z kterých člověk odcházel z kina s příjemným pocitem relaxace, i když jednou stačilo. Však proč taky na podobné filmy koukat znova? On nám brzo zase někdo natočí něco podobného.