Opera. Barvy. Hysterie.

Vášeň je taková, jakou chce být. Problém je, že nemám vždycky stejné umělecké priority jako Visconti. Vizuální stránka je (jako obvykle) velmi pohledná, ale trochu moc pozornosti je (jako obvykle) věnováno obrazu na úkor akce. Válečný rámec je upozaděn před vyprávěným milostným příběhem a operní intro je dokonalou předzvěstí milostného dramatu, které bude následovat. Nepochybuji, že tohle všechno je záměr. Dokonce jsem uvažovala o 70 %, ale jedná se o názor, takže subjektivita zvítězila. (Tak mě napadá, že mě asi víc baví, když Visconti točí černobílé filmy, protože se tolik nesoustředí na obrazy, ale také se tam něco děje. Čímž netvrdím, že absolutní soustředění na formu a případně sdělení jedné myšlenky neexistujícím příběhem je špatné (viz Smrt v Benátkách). Je ovšem rozdíl mezi "záměrně žádný děj" a "plytký děj, aby se neřeklo". Tohle je jeho první barevný film, takže jisté technicolorové opojení na úkor jiných složek filmu je pochopitelné - ale nadšení vyvolá jen těžko.)