RECENZE FILMU

Gabriel Van Helsing (Hugh Jackman), bratr slavného profesora Abrahama Van Helsinga, je jako agent ve službách Vatikánu vyslán do tajemné Transylvánie, kde má za úkol pomoci cikánské princezně Anně (Kate Beckinsale) v likvidaci nebezpečného hraběte Draculy (Richard Roxburgh).

Cestu jim však komplikuje Vlčí muž (Will Kemp) a Frankensteinovo monstrum (Shuler Hensley). Režisér Stephen Sommers se po fenomenálním úspěchu obou Mumií pustil do další předělávky starých hororů a s rozpočtem přes 100 milionů dolarů natočil velkolepou poctu právě těmto „universalským“ hororům z třicátých let. A je to vskutku pocta, jak má být.

Hned několik prvních minut ve filmu je černobílých, a režisér nám tak připomíná slavnou scénu, kdy se Frankensteinovo monstrum skrývá před lidmi v hořícím mlýně a v náručí drží svého mrtvého „otce“ Dr. Frankensteina. Po této velice stylové scéně následuje již barevná sekvence, odehrávající se v Paříži, kde se konečně setkáváme s Van Helsingem, ale také s další slavnou hororovou postavou v podobě Dr. Jekylla alias pana Hydea. Ten díky kouzelníkům z ILM (Star Wars, Hulk, Piráti z Karibiku…) vypadá velice dobře a naštěstí mnohem věrohodněji, než v Lize výjimečných. Právě takovéto počítačové efekty spolkly většinu z obřího rozpočtu tohoto filmu, ale je vidět, že producenti věděli, co dělají. Všechny počítačové triky jsou totiž opravdu naprosto bezchybné a film je na nich prakticky celý založen. Trikové orgie jedou po celou dobu (film má 128 minut), a je to vskutku nářez! Souboj Van Helsinga s Hydem je jenom takové zahřívací kolo, protože pak přichází na řadu zběsilá akce s Vlkodlakem, nálet krvelačných Draculových nevěst na bezbrannou vesnici, velkolepá honička s koňmi, další nálet, tentokrát Draculových zrozených dětí a vše zakončuje ohromné finále, ve kterém Van Helsing v podobě vlkodlaka zápasí s Draculou, proměněným v okřídlené upíří monstrum. Je to skvělá jízda, ale režisér Sommers se samozřejmě nenechal unést akcí a dbal také na scénáři. Vzdávám mu velkou poklonu nad tím, jak dokázal do příběhu elegantně vložit tolik slavných postav a přitom nezapomenout na oblíbený „mumiovský“ humor a nakonec přece jenom na nějakou tu romantiku. Do snímku dokázal ještě zcela nenápadně vecpat Draculovy pomocníky, hrůzné trpaslíky a také nám za pomoci Davida Wenhama v roli Carla připomenout staré dobré „bondovky“, konkrétně vynálezce Q. Ostatně samotný Van Helsing je něco jako starověký James Bond.

Tak a je na čase přejít k hereckým výkonům. Hugh Jackman má s podobnými rolemi poměrně velké zkušenosti. Van Helsing je stejně jako Wolverine z obou X-Menů velice cool hláškař a stejně jako on zde také pátrá po své minulosti. Je vidět, že takovéto role Jackmanovi sedí a je v nich zcela bezchybný. Kate Beckinsale má s těmito rolemi už také zkušenosti a po Underworldu je Van Helsing její další „upírárna“. Roli upírky ale tentokrát vyměnila za nebojácnou princeznu Annu. Čím dál žádanější herečka je opět velice sympatická a krásná, ale nijak výraznější ve filmu není. Nedostala k tomu však mnoho prostoru. Willa Kempa ani nemohu posoudit, ve snímku totiž vystupuje spíše v podobě nebezpečného Vlkodlaka (ten je však naprosto bezchybný). Zkušený Shuler Hensley také neměl mnoho prostoru předvést své herecké umění, ale když se jeho Frankensteinovo monstrum objeví na scéně, stojí to zato. Legendárního Borise Karloffa (Frankenstein z roku 1931) ale určitě nepřekonává. No a nakonec jsem si nechal Richarda Roxburgha. Ten totiž jednoznačně převálcoval všechny ostatní a je tou nejjasnější hvězdou celého filmu. Jeho vznešený, ale nesmrtelným životem již poměrně znuděný hrabě Dracula s anglicko-rumunským přízvukem působí skutečně ďábelsky. Je to určitě nejlepší záporák z celého filmu. Van Helsing s ním také bude mít kupu práce.

Ještě se ale také musím zmínit o filmové hudbě Alana Silvestriho. Podle jednoho z trailerů to vypadalo, že po celý film budeme poslouchat něco jako Blade atd., ale nakonec to všechno dobře dopadlo. Alan Silvestri se předvedl opět v plné parádě a jeho orchestrální vskutku epická hudba je dokonalá.

Van Helsing je vlastně celý dokonalý! Nemusel jsem to vůbec rozepisovat, stačilo to jenom prostě říct. Je v něm úplně všechno. Sci-fi, fantasy, horor, dobrodružství a romantika. Je to zkrátka ten nejlepší koktejl ze všech. Divočina jak má být!!!