RECENZE FILMU

Hodnotit Válku světů je stejné jako snažit se co možná nejobjektivněji posoudit třetí díl Pána prstenů. Po chvilce uvažování totiž zjistíte, že oprostit se od emocí a obrovského očekávání nejde.

V případě „LOTRa“ nemůžete po zhlédnutí prvních dvou dílů nedosáhnout naprostého zaláskování se do projektu, takže ačkoli se vám na něm řada věcí nelíbí, bez jakýchkoli skrupulí mu odpustíte vše, co byste udělali jinak. Stejně tak kombinace génius-hračička Steven Spielberg a stále lepší a lepší hollywoodská hvězda č. 1 Tom Cruise je z těch, které se opravdu nevidí každý rok. Ti dva nemohou zplodit nic špatného a i kdyby mělo jejich společné dítě hned několik chybiček na kráse, přimhouříte oči, aniž by vás o to musel někdo žádat. Ano, Válka světů jistou dávku divákovy tolerance potřebuje. Nejedná se totiž bohužel o tak spektakulární záležitost, jak jsme po všech těch bombastických a tolika nadějí vzbuzujících ukázkách čekali.

Problém samozřejmě není v efektech, což je ostatně ta stránka filmu, kterou nemusím zvláště rozpitvávat. Vidět v dnešní době sci-fi thriller s nepodařenými triky je vyložená rarita. U Spielberga, který publikum omračoval technickou stránkou v době, kdy byla computerová animace ještě na houbách, už vůbec. Marťanské stroje a zbraně a především následky na matičce Zemi, které invaze mimozemšťanů způsobí, jsou OPRAVDOVÉ a naprosto uvěřitelné – a to místy tak, že absolutně nechápete, „jak to někdo mohl takhle věrohodně udělat???“. Co se týče technické a vizuální stránky Války světů, ta nabízí atmosféru jako málo jiných snímků žánru. Asi v půlce filmu jsem začala dokonce mít obavu, aby když vyjdu po skončení filmu ven, stála Praha na svém místě… K ničitelům samotným tedy nemám žádnou výtku. Až na výjimku podoby Marťanů samotných – proboha, to jste se, velevážení machři speciálních efektů, zasekli u Vetřelce? Asi chápete, kam směřuji, že.

Na kráse pro mě začal film ztrácet díky u Spielberga očekávaného, přesto ve Válce světů záhadně zneužívaného patosu („Miluji tě, mami/synu/dcero“ atp.). Samozřejmě, desetiletá holčička, která kolem sebe nevidí nic jiného než mrtvé a jakési gigantické roboty určené k nejen její likvidaci, potřebuje slyšet hřejivá slova, jež by ji uklidnila. „Mám tě rád“ mi ale připadá jako zbytečná úlitba cituplným scénám sbližování rozhádaných rodin a přátel, jež v katastrofickém filmu nesmějí chybět. Protože Válka světů není jen tak nějaký obyčejný katastrofický film. Je to katastrofický film Stevena Spielberga. Ten je filmař natolik schopný, že by si měl sehnat scenáristy, kteří mu napíší dialogy, kterých se patos a klišé nedotknou ani obloukem. Popřípadě si je upravit sám. David Koepp ve svém Tajemném okně či Spider-Manovi ovšem neukázal kdovíjakou fantazii, nastává tedy otázka, proč jej Spielberg k spolupráci vůbec přizval.

I přes občasné uši rvoucí proslovy by ale nebylo ono zklamání tak veliké, nebýt zádrhelu číslo dvě, a tím je jaksi podivně překotný závěr, který přijde mnohem dříve, než byste čekali. Ačkoli se v ústřední linii invaze Marťanů film drží knihy (přiznávám zcela poníženě, že jsem ji nečetla), pochybuji o tom, že je v ní „rozuzlení“ tak rychlé. Od cca. 15 minuty je film samá akce, jedno bum střídá druhé, jeden výkřik malé Dakoty Fanning pátý, desátý, patnáctý… a najednou malinkaté bumbumbum, a je po všem? (Pozor, tím nemyslím Spielbergův už typický happyendovský závěr – na ten jsme si už zvykli.)

Zkrátka, Válka světů by podle mě potřebovala ještě alespoň další půlhodinu k velmi skromné stopáži 117 minut. Byl by tak v ní prostor pro více mrazivých záběrů, kdy vás jímá hrůza, kterých je tady málo a jež by si snímek tohohle typu určitě zasloužil. Dakota Fanning, která je bezpochyby nadprůměrný talent, by dostala příležitost i k něčemu jinému než jen vřískat, řvát, ječet, kňičet… prostě hrát i něčím jiným než svým písklavým hláskem a vystrašenýma očima. (Ne že by jí to nešlo, to rozhodně naopak. Zmíněné jí jde tak dobře, až si říkáte, aby už tu pusu konečně zavřela!) A Tom Cruise, stejně přesvědčivý jako v Collateralu, by se třeba zmohl i na větší heroický čin, než jakého se mu dostane. I když na druhou stranu - je hezké, že jeho postava není onen typický mačo-všeumělka, který jednou ranou a samozřejmě bez úhony skolí Predátora, Terminátora a Vetřelce zároveň.

Válka světů je další z oněch filmů, jimž se vymstí očekávání, která do nich my diváci vkládáme. Jak spojení Spielberg – Cruise, tak celý ten humbuk kolem nás plnil nadějí, že po Minority Report přijde ještě větší bomba a že tenhle film otřese naším vnímáním a osobními filmovými žebříčky. Nestalo se tak. Alespoň pro mne zůstává první počin S&C z hlediska dojmu, který ve mně filmy zanechaly, tím vítězným.

Dám vám na závěr malou, ale podstatnou radu. Vlastně tři: 1) Nečtěte moc recenzí, nepátrejte po ději. Čím méně budete o filmu vědět, tím spokojenější budete. 2) Nečekejte akci ve stylu Dne nezávislosti a podobných „spektáklů“. Spielberg se zcela záměrně vyhnul zobrazování bojů pozemských vojsk se stroji, takže z nich uvidíte jen jakési náznaky, ne řežbu zbraň na zbraň či stroj na stroj. Stejně tak – a to je veliké plus – nechtěl sklouznout až do takových klišé žánru, jako jsou záběry poničených světových velkoměst či historických památek (Eiffelovka, Tádž Mahál, Velká čínská zeď atd.). Ne, jde tady jen o jedno město a o jednu rodinu. 3) Pokud možno před zhlédnutím Války světů si přečtěte stejnojmennou předlohu H. G. Wellse, na jejímž základě tohle všechno vzniklo. Řada otázek, týkajících se důvodů marťanské invaze a důvodů jejich chování, vám bude objasněna, a nebudete se muset svého souseda v kině ptát „A to tam bylo proč?“. Jako já. Budete chytřejší a nakonec si budete moci užívat jen způsobu, jak to celé Spielberg, Cruise and Co. natočili. A aby nedošlo k neporozumění, znovu říkám, že zdaleka ne špatně. Ba co víc, nadprůměrně. Bohužel ne dokonale.

PS: V Americe je film kritiky i přes dílčí výtky přijímán s velice kladným ohlasem především kvůli náladě ohrožení, naprostého zoufalství a bezmoci, jež odkazuje na následky teroristických útoků 11. září 2001. Dívat se na Válku světů z tohoto hlediska by skutečně mohlo zážitek pozvednout do zcela jiné roviny a nečekaných výšin.