Válka rozumu a cti je celkem zajímavý název pro film. Není z něho patrné, že jde opět o asijské války, ale rozum a čest jako nástroj ve filmu mi zní zajímavě. Bohužel, válečné asijské filmy mohou používat jakýkoliv název a stejně to vyjde všechno nastejno. A mluvím teď v podstatě o všech. I Mongol, který se mi líbil díky své značné dramatické části, i Krvavé pobřeží, které vyniklo ukázkou části z obdivuhodné taktiky čínských bojovníků, mají v poslání na prvním místě boj spolu se snahou zaobalit to nějakým tím dramatickým zákulisím. Ale Válka rozumu a cti nemá ani jedno natolik dobré, aby si zasloužilo sebemenší uznání. Když jde o čínskou historii, jde o opravdu nabitou množinu témat. Jenže si myslím, čínští tvůrci využívají jen bitvy. Přečtou si nějakou knížku historie, vymyslí si bezvadně strategicky líbivé části, ale to je všechno, na co se opravdu soustředí. Podívejme se na tento film. Hned od začátku, snad v první minutě se dozvíte, že se na město valí armáda s obrovskou přesilou a ještě v téže minutě se rozhodne, co se s tím bude dělat. A co je obsahem následujících dvou hodin? Opravdu neuvěřitelně jednotvárná, primitivní a velmi přímočará záležitost, která nemá obdoby. Nechci nikomu vnucovat svůj názor, ale řečnicky se ptám těch, kterým se film líbil. Mluví se zde o něčem jiném, než o strategii jak udržet město před nepřítelem, nebo o dalších manévrech a tazích? Připouštím snad jen pár minutek, kdy se dal prostor té dramatické části. Ale jestli tohle měla být romantická zápletka… tak se jedná o děsné klišé. A co se týče těch dvou „bojových“ hodin, nenacházím také žádnou část, kde bych dosáhl něčeho, co jsem od filmu chtěl. Kompletně celý film mě neuvěřitelně nudil, protože někdy ani děj nedával pořádně smysl, jak byl uspěchaný a zbrklý. Žádná z postav si mě nezískala, protože veškeré postavy, krom hlavního hrdiny, neměly šanci se působivě prosadit. A hlavní hrdina, jež také reprezentoval hrdinský princip, byla splácaná postava, která oplývala jen dobrými vlastnostmi. Zní to divně, ale klidně se přesvědčte sami. Tento film bych vážně nikomu nepřál.

Jeden z mých oblíbených historických filmů ze staré Číny. Bylo zajímavé sledovat souboj dvou stratégů o jedno město. Do toho ještě král, co se bál o moc. Prostě to nemělo chybu. Možná to nemá nejoriginálnější děj, ale rozhodně má své kouzlo.

Východní kinematografie mě zklame jen velmi zřídka, takže jakmile jsem narazil na Válku rozumu a cti, hned jsem se na ní podíval. Ohlasy totiž byly více než příznivé a já, troufám si říci po právu, čekal parádní podívanou plnou bezchybných kostýmů, nádherné hudby a velkolepých bitevních manévrů. Bože jak já nepřepočítal! Ukázalo se totiž, že i když se víceméně všechny předpoklady vyplní na jedničku, stále to neznamená povedené dílo. Jinak to říci nejde, hlavní obsah je žalostně o ničem! Nepochopím ty, kteří hledají něco víc, a přijde jim div ne geniální, když se během stopáže prolíná několik filozofických směrů. Co na tom? Ani jako nápad by to u mě neobstálo a navíc co se týče provedení, film to neuvěřitelným způsobem poškozuje. Je mi jasné, že válečné počiny se nemusí striktně držet jednoho mustru, ale takové ty řečnické otázky a témata k zamyšlení? Koumu to jakou cpou? Nechci působit jako buran, vždyť mě tyhle pradávné postoje k životu vlastně zajímají, jenže tady se šeredně míjí účinkem, a jak jsem již zmínil, nedělají nic jiného, než zmenšují celkový požitek. Abyste rozuměli, když se něco prezentuje v tom "nelepším a nejbáječnějším" světle, nese to s sebou logicky minuty dialogů a těmi mě právě nesmírně vytáčeli. Nedokázali totiž ani poselství filmu plně obhájit. Jestli chtěli vkusně balancovat mezi filozofií a bitevní vřavou, vážně se jim to nepovedlo! Dozajista si kladli za cíl, tak říkajíc pošťourat se v tématu, které je aktuální ještě dnes - korupce, politické intriky - ale nedosáhli tím vůbec ničeho. Takhle to na mě vrhá dojem zvláštního slepence, páč bitev je přemíra a "keců" okolo jakbysmet. Zlatou střední cestu nalézt prostě nedokázali. Kdyby chtěli vytvořit dílo k zamyšlení, jež nám skutečně dá něco do života, bylo by potřeba ubrat bojových scén, a naopak, kdyby chtěli vytvořit válečný velkofilm, bylo by potřeba ubrat scén diskusních. Proto je výsledek na tolik nevěrohodný, že ani nevím, jak to vlastně zamýšleli… Ke všemu mi ještě dojem znepříjemňoval podivný střih, který nás ošizoval o detaily a rovněž české namluvení nijak nepomohlo. Tohle jsou však věci okrajové. Hlavní gró špatného je, že nevěděli jak film zaonačit a tak naivní příchod hrdiny, který je vlastně úplně obyčejný bojovník, vyzní ještě o třídu trapněji než normálně.

Pier

Čínská historie mě neustále překvapuje…Mají tolik, legend a faktů že budou mít ještě milion let o čem natáčet filmy…Jak už to v historických filmech východní kinematografie bývá, je to všechno natočené aby si divák myslel že je to obří projekt…Bývá zvykem že producenti najmou pravou čínskou armádu aby se nezdržovali počítačovými triky…Tohle bude první věc kterou kritizuji…Žádné mohutné záběry které se konaly ve spoustě jiných filmů, se tu nekonali, všechno bylo uděláno počítačovou animací, která byla navíc velmi slabá…Další věc kterou bych si dovolil kritizovat je, mnoho zbytečných řečí okolo, a mnoho jmen, po chvilce na to rezignujete a jen čtete že nějaký Xiang Yangzhong napadne ze zálohy slabě opevněnou jižní bránu, kterou bude bránit hlavní hrdina Ge Li z Mo-Tsu…Jedna z mála věcí která se mi líbila, byla ta že hlavní hrdina nebyl pojat jako božský kung-fu bojovník kterému se nemůže nic stát…Zde byl pojat jako obyčejný člověk, který má sám své problémy, a rozmlouvá se sebou jestli je správné to co dělá…Sečteno podtrženo byly to příjemně strávené dvě hodiny, ale nebylo to nic tak ohromujícího, abych si tenhle film zařadil mezi historickou popkornovou špičku!!!

Vsadím se s vámi o co chcete,že zážitek,který vám poskytne film Válka rozumu a cti,byste od čínského historického velkofilmu určitě neočekávali.Ve středu zájmu zde není kung fu nebo nadlidská výkonnost létajících číňanů:-),ale bojová strategie a dokonce filozofování o zbytečnosti války a jejích obětech.Což bylo a bohužel vždycky bude dost aktuálním tématem.Na filmovém plátně se s takovým přístupem moc často nesetkáte,spíš budete sledovat hrdiny jak potírají padouchy aniž by se ohlíželi na ostatní lidi,kteří s tím třeba nemají vůbec nic společného.Ikonické jsou scény automobilových honiček,které většinou skončí hromadnou havárkou,při které prostě muselo zahynout nebo se alespoň zranit mnoho nevinných,ale to neřešíme,jenom jsme šťastní,že záporák byl dopaden.Ve válce rozumu a cti se to naopak řeší na úplně prvním místě,přičemž hlavnímu hrdinovi Ke Limu není líto životů jen jeho vlastních lidí,ale i protivníků.Pokud jsem ve vás vzbudila dojem,že je to nějaká kecací nuda,tak to zase ne,bojové scény tam jsou a to patřičně výpravné a bez výjjimky perfektně nasnímané,jen to není to hlavní,co film přináší.A možná ještě důležitější než myšlenkové poselství filmu je fakt,že nejde neprožívat osud hlavního hrdiny,stratéga Ke Liho,kterého hraje jako vždy výborný Andy Lau.Během filmu jsem si vlastně ani neuvědomila,jak moc mi přirostl k srdci,jenže pak přijde scéna,kdy volá svou milou,vy víte,že ona mu nemůže odpovědět a skoro se nemůžete udržet,abyste postavě na monitoru vašeho počítače nezačali radit,aby ještě nechodil pryč,aby se koukl pořádně,že ona tam ve skutečnosti je.A pokud člověk takhle ztratí odstup,tak ví,že se kouká na výborný film.