RECENZE FILMU

James Wan je jedním z mála dobrých současných horrorových tvůrců. Jeho filmy se vyznačují hutnou atmosférou a zajímavým příběhem s často šokujícím závěrem. Z jeho Saw se stala (finančně) úspěšná série (o kvalitách pokračování raději pomlčíme), jeho duchařina Insidious se brzy dočká pokračování a jeho novinka The Conjuring (do češtiny přeloženo jako V zajetí démonů) momentálně drtí kasy kin. Má ovšem proč?

Příběh nás přivádí do roku 1971, kdy párek paranormálních vyšetřovatelů bojující s duchy, démony a vším zlem z onoho světa pomáhá obyčejné rodině, jež se ocitla uprostřed nečekané nadpřirozené vřavy. V této chvíli znalec horrorů zavětří a vzpomene si na klasiku Amityville, z níž si Wan vypůjčil hned několik prvků, i když spíš na úrovni odkazů.
První, co zapůsobí, je stylizace. Sám Wan řekl, že chce natočit film ve stylu klasických duchařin 70. a 80. Let. Což je z jedna z věcí, která se mu nepochybně povedla. Od kostýmů přes výpravu až k soundtracku působí Conjuring silně retro, kdy na každém kroku cítíme sedmdesátá léta.
Paranormální vyšetřovatele hraje duo Vera Farmiga (matka Normana Batese v seriálu Bates Motel) a Patrick Wilson, který má už s Wanem zkušenosti, neboť hrál jednu z hlavních postav v jeho minulém horroru Insidious. Rodiče sedmičlenné rodiny si zahráli Ron Livingston a Lili Taylor. Krom jejich pěti dětí se objeví i pár vedlejších postav. Tedy z těch, co mají více než štěk, jen dvě. A sice policista, který věří jen tomu, co vidí, a Asiat, který zaznamenává duchy pomocí technologie. Takže vlastně dva charaktery tvořící dvě strany téže mince.

Postupně s příběhem se otvírá backstory jednotlivých postav, stejně jako samotného strašidelného domu. Přestože jednotlivé příběhy a zajímavosti vytváří atmosféru tajemného místa, zároveň si všímáme, že historky jako takové jsou chvílemi zajímavější než samotný hlavní děj. Především v druhé polovině.
V první nás děsilo neznámé zlo, které může pocházet odkudkoliv a projevit se jakkoliv. V druhé, která se soustředí na samotné paranormální vyšetřování a hledání již pojmenovaného zla, již chybí odsýpání a akce, na níž musíme neustále a netrpělivě čekat.
Lekačky stále fungují, ovšem fungují dle jednoho receptu: Někdo si myslí, že něco slyšel, či viděl. Jde se podívat, nic nevidí, chvíle ticha, falešný pocit bezpečí a lekačka. V tu chvíli může být backstory zajímavé, jak chce, můžeme být ve sklepě, kde zemřelo za nevyjasněných okolností 30 lidí, ale pokud víme jak taková lekačka běžně funguje, nemá ta zdejší takový efekt, jaký by mít měla.
Celý film se navíc opírá o to, že vychází ze skutečné události, což je sice možná jeden z důvodů silného backstory, ale zároveň nemůže omlouvat jistou bezzubost a průměrnost druhé poloviny.

Velmi zajímavá je ovšem Wanova hra s „artefakty“ a wow momenty. V každém jeho filmu pracuje s nějakým hmatatelným symbolem děsu. V Saw je to pila, ve Zlověstném tichu loutka a v Conjuring hrací skříňka s výborně fungující backstory, a to až do samotného konce. Paranormální vyšetřovatelé jsou dokonce sběratelé podobných artefaktů.
Jedna z nejlepších Wanových stránek jsou i výborně vymyšlené wow momenty, které nám z filmu zůstanou. Jediný problém, který s tím nejlepším wow momentem Conjuring má, je, že jej celý odhalí už v traileru a tím v divákovi vytvoří očekávání, že takhle bude vypadat celý film. Což poté vyvolá zklamání, neboť film samotný obsahuje další wow momenty, ale rozhodně není jen o nich.

Jednou z méně povedených věcí je vedlejší linie paranormálních vyšetřovatelů. Tvoří se nám v ní rodinné drama, které sice má co dělat s hlavní linkou a tak nějak funguje, přesto máme chvílemi pocit, že tu trochu překáží.
Ovšem absolutně mimo působí krátká odbočka s dcerou vyšetřovatelů v nebezpečí, která je otevřena na konci druhého aktu a končí doslova dvě scény poté. Zároveň ta samá linie nabízí jeden výborný wow moment, který se později dostal na plakát. Máme v něm co dočinění s neznámou postavou a panenkou na houpacím křesle. Celkově panenka, její backstory a zapadnutí do příběhu skřípe nejvíc. Působí, jako by James Wan měl nápad na dva filmy a chtěl z nich mermomocí udělat jeden.