Kazan a Brando

V přístavu je můj třetí film od Elii Kazana a bůhví kolikátý film s Marlonem Brandem. V podstatě nezklamal ani jeden z nich, ale přece jenom jsem při pohledu na ty oscarové žně čekala mnohem více. Kdo ví, kdy bych se k tomuto filmu dostala, kdyby nebyl v imdb top 250. Takhle jsem jej zhlédla trochu dříve. Jenže je to vůbec taková výhra? Nevím. Snímek je to docela klasický, nijak nevybočuje ze schématu tehdejších děl. Abyste mě špatně nechápali, Kazan odvedl dobrou práci, ale neprojevil tolik invence. Brando byl vynikající, ale když už ho člověk trochu zná, ví, co asi může čekat, proto ho ani nadstandard nepřekvapí. V přístavu je pěkný film, ale asi nebudu mít potřebu ho někdy vidět znovu.

Tak to vidím já...

Brando táhne nahoru klasický příběh o jedinci, co si stál za svými hodnotami za každou cenu. Moc dobře natočené, i když rozhodně ne bezchybné. Přístup je trochu moc klasický, mrzí mě, že to jde kupředu bez jediného ohlédnutí nebo ozvláštnění k jasně danému cíli.

To co jsem zatím od Kazana viděl se mi líbilo a V přístavu v tomto ohledu kraluje. Zajímavý příběh s hrdinou, který se určitým způsobem vyvíjí a nakonec nepodlehne svému přesvědčení a v boji proti systému zvítězí. Schéma tu už bylo kolikrát, ale tohle je podáno opravdu velmi srozumitelně a stravitelně. Příběh doprovází skvělá hudba a naprostým vrcholem a jedinečným zážitkem je pak doslova elektrizující výkon Marlona Branda.