Lucian: Kdysi jsme byli otroci. Byli jsme vlastně denní stráže upírů. Já se narodil jako otrok. Přesto jsem vůči nim nechoval zášť. Dokonce jsem se chtěl oženit s upírkou. Zakázali nám to... spojení. Viktor se obával míšení druhů. Tolik se obával, že ji zabil. Svou vlastní dceru. Upálil zaživa. Za lásku ke mně. Je to jeho válka. Viktorova. A posledních šest set let usiluje o vyhubení mého druhu.

Michael Corvin: (k Lucianovi) Musel ses dívat, jak umírá. Soňa. Tím ta válka začala. Viděl jsem to, jako bych u toho byl.

Selene: Ačkoliv neumím předpovídat budoucnost, vím, že ozvěna této noci bude znít síněmi obou velkých govenů ještě po mnoho let. Dva starší z upírů byli zavražděni, jeden mou rukou. Zanedlouho se ujme trůnu Marcus. A nocí se rozlije příval hněvu a odvety. Neshody budou odloženy. Bude odpřisáhnuta věrnost. A pak přijde čas, kdy budu loveným druhem já.

Erika: Takže ty drby jsou pravdivé. Celý rod je bez sebe z tvého nového mazlíčka. Ach bože. Ty se ho snažíš přeměnit.
Selene: Jistěže ne.
Erika: Tak proč jsi ho přivedla sem?
Selene: Zachránil mi život.

Lucian: Musím všechno udělat sám.

(Ukáže Kravenovi fotku Michaela.)
Selene: Vidíš toho člověka?
Kraven: Co je s ním?
Selene: Nevím to určitě, ale mám takový dojem, že lykani...
Kraven: Už zase. Oblékni si něco elegantního. A rychle.
Selene: Já to myslím vážně. Určitě ho sledovali.
Kraven: Proč by stopovali člověka, když ne pro potravu?

(Dívá se na fotky, které nafotil Smrtonoš při sledování lykanů a objeví Michaela.)
Selene: Oni šli po tobě.
Erika: Je přitažlivý. Na člověka.
Kraven: Kdo je přitažlivý? (na Selene) Myslel sem, že dnes budeš po mém boku.
Selene: Vem Eriku. Umřela by, aby mohla jít s tebou.
Kraven: Musím ti říct, že bereš tu válku moc vážně. Minulost neodčiníš, ať zabíjíš jakkoliv. A kromě toho. K čemu je ti nesmrtelnost, když si odpíráš prosté radosti života?

Erika: Musíš se připravit.
Selene: Na co?
Erika: Na večírek. Posel od Amélie přijde každou chvíli.

Erika: Je to ztráta času.
Selene: A co?
Erika: No pochybuju, že by Viktor chtěl, abys tu mrzla a zírala na jeho hrob.
Selene: Teď by chtěl Smrtonoše venku, aby vyčistili každý kout ve městě. Kraven. Nepochopím proč mu Viktor svěřil velení. Je to byrokrat, ne válečník.

Selene: Viktor mi uvěří.

Lucian: Chováte se jako smečka vzteklých psů. A to, pánové, prostě nebudete. Pokud chcete upíry porazit na jejich půdě. Pokud chcete vůbec přežít, pánové.

Selene: Válka zuřila neustále až na kratinkou přestávku. Lucien, nejobávanější z vládců klanu lykanů, byl konečně zabit. Lykanské hordy byly rozprášeny ve větru v jediném večeru plamenů a odvety. Zdálo se, že vítězství jsme uchvátili my. Čistokrevný rod upírů. Od té noci uplynulo téměř šest století. Prastarý krevní spor, však nejevil ochotu následovat Luciena do hrobu. Ačkoliv bylo lykanů co do počtu méně, válka sama začínala být nebezpečná, protože její výkyvy už neovládala luna. Starší, mocnější lykani byli nyní schopni se libovolně přeměnovat. Zbraně se vyvíjely, ale naše rozkazy zůstávaly stejné. Jednoho po druhém je ulovit a zabít. Nejúspěšnější poslání. Možná až příliš úspěšné. Pro takové jako já, pro Smrtonoše, to signalizovalo konec jedné éry. Stejně jako zbraně z minulého století i my začínáme být zastaralí. Škoda. Protože já jsem pro to žila.

Selene: Viktor je vzhůru.

vědec: Napůl upír, napůl lykan, ale silnější než oba!