Antoine. Romantik. Intelektuál.

Z Antoina Doinela vyrostl v Ukradených polibcích beznadějný romantik, kterému zůstala jeho dětská impulzivnost a láska k Balzacovi. Skoro mě až překvapilo, nakolik se mi líbil klasický příběh se schématem „muž A se snaží získat ženu B“. Ani nemůžu říct, že by situace byly zcela netuctové (s přihlédnutím k době), ale jednoduše se mi zdá hezké, když někdo místo esemesky posílá dopis potrubní poštou… Truffaut umí dokonale udržet příběh, který působí autenticky a nevnucuje velká přehnaně neuvěřitelná gesta, ale zároveň nenudí přílišnou obyčejností. Výborná je hlavně postava Antoina, která se sice od dob Nikdo mne nemá rád vyvinula, ale tak nějak uvěřitelně – něco z jeho dětského já mu zůstalo, a zároveň přibyly dospělejší vlastnosti. A jako bonus jsou tu krásné Francouzky oblečené a nalíčené podle módy šedesátých let, které jsou sice svým způsobem samozřejmostí, ale stejně potěší.