seržant Savage: Dobrý den, pane hlavní seržante.
hlavní seržant Basil Plumley: Jak víš, jakej ten zatracenej den bude?

plukovník Hal Moore: Když byl náčelník Bláznivý kůň ještě dítě, kojily ho všechny ženy z kmene. Siouxové své děti tak vychovávali. Každý bojovník nazýval každou ženu z kmene matkou. Každého staršího bojovníka oslovovali "dědečku". Jde o to, že bojovali jako rodina. Starejte se o své mužstvo. Naučte je, aby se starali jeden o druhého. Protože až to začne, nebudeme mít nic víc, než jeden druhého.
hlavní seržant Plumley: Jestli mi, vy parchanti, někdo z vás řekne "dědečku", tak je po něm.

plukovník Hal Moore: Mrtví nebo živí, všichni se společně vrátíme domů.

(Plumley nechce bojovat s M-16.)
plukovník Hal Moore: Možná byste si měl opatřit M-16.
hlavní seržant Plumley: Až bude správný čas, bude se jich tam po zemi válet dost, pane.

voják: Naši pro nás přiletí, že ano?
seržant Savage: Ano.
voják: Kdy?
seržant Savage: Zacpi mu tu ránu.

(Galloway chce do vrtulníku, který odváží zásoby a posily na bojiště.)
Joe Galloway: Máte tam místo ještě pro jednoho?
major Bruce "Snake" Crandall: Jestli jste cvok, nastupte.
Joe Galloway: Ano, pane.

kapitán Ed "Too Tall" Freeman: To byl den, co?
major Bruce "Snake" Crandall: Jo, zítra bude hůř. Jestli to do zítřka vydrží.

plukovník Hal Moore: Vás život už omrzel, Gallowayi?
Joe Galloway: Ne, pane.
plukovník Hal Moore: Tak proč tu jste?

hlavní seržant Basil Plumley: Zalehni sem a buď tady.
(Hodí Gallowayovi M-16.)
Joe Galloway: Ale já nejsem bojovej!
hlavní seržant Basil Plumley: To dneska neplatí, chlapečku.

(Uprostřed bitevního pole, všude samí mrtví a zranění.)
hlavní seržant Basil Plumley: Tohle je pěknej den, seržante Savagi.

plukovník Hal Moore: Jen by mě zajímalo, co si asi říkal Custer, když mu došlo, že vedl svý lidi na smrt.
hlavní seržant Basil Plumley: Pane, Custer byl srab. To vy nejste.

Joe Galloway: Nevím, jak o tom mám vyprávět, pane.
plukovník Hal Moore: Ale musíš to udělat, Joe. Musíš Američanům vypovědět, co tu ti muži dokázali. Povědět, jak moji vojáci umřeli.
Joe Galloway: Ano, pane.

Joe Galloway: (o návratu vojáků do vlasti) Nevítaly je žádné kapely, žádné vlajky, ani žádné čestné stráže. Odešli do války, protože je tam poslala jejich vlast. Ale nakonec nebojovali za svou vlast, ani za vlajku. Bojovali za sebe navzájem.

Joe Galloway: My, kdo jsme viděli válku, ji už nikdy vídat nepřestaneme. V nočním tichu budeme pořád slýchat křik. A to je náš příběh.