Něco šermířských soubojů, dělostřeleckých přestřelek mezi majestátními koráby a i nějaká ta honička v kočáře (i když to zrovna není něco, co bych od filmů o korzárech vyžadoval), přesto mám dojem, že akce by ve filmu mohlo (a asi mělo) být víc. Především v té části, kdy se z nezkušeného velitele plachetnice stává ten obávaný titulní tygr sedmi moří. Pan režisér to vyřešil tím nejméně vhodným způsobem, a to tak, že po povedené scéně obsazení nepřátelské lodi zařadil dvouminutovou sekvenci, kdy burácí děla i titulní melodie, lámou se stožáry a potápí se lodě. Poté hudba utichne, kamera se vrací k Barrayovi, jakoby jsme poskočili o pár měsíců vpřed a kamkoli nyní hrdina příjde, vzbuzuje úctu a obdiv.