RECENZE FILMU

Dokonáno jest! Fenoménu Stmívání jsem se nedávno věnoval zde, kde jsem tvrdil, že slepá nenávist vůči němu je nesmyslná a nespravedlivá, stejně jako slepá nenávist vůči jakémukoliv filmu jakékoliv kvality. Uvádím tam několik nešvarů série, několik konkrétních příkladů, co v ní nefunguje, proto se nyní budu věnovat pouze finálnímu zúčtování a recenzi berte jako jakýsi můj doslov k tomu, co jsem kdysi psal k druhému a třetímu dílu.

Nepovažujte mě za hatera, když sérii nesnáším - jak říkám, odmítám "slepou" nenávist. Twilight nicméně musí ne slepě, ale zcela konkrétně a s dostatečným množstvím argumentů nesnášet každý, kdo má rád kinematografii jako umění, ne jako legální opium.
Už od třetího dílu není ani tak problémem s nekonečnou hloupostí, jako spíš s absencí čehokoliv. Což považuji za mnohem horší než obyčejnou špatnost. Asi jako kdybyste vešli do prázdné místnosti a radovali se z toho, že v ní nemáte na co nadávat. A měli v ní strávit 120 minut.
Těšte se na absence příběhu, absence gradace, absence emocí. Dlouhé scény bez jakéhokoliv obsahu. Hrdinové si například pět minut procházejí nový dům s hláškami "tady máme koupelnu, támhle záchod". Armády upírů se umí pohybovat nadpozemskou rychlostí, přesto posledních dvacet minut pomalu přecházejí po zamrzlé louce jeden ke druhému a povídají si. Děj na deset minut se tak zcela neúnosně natahuje do skoro dvou hodin, pomocí dialogů, jež jsou nejhorší srač... jsou špatné. Vztahy postav, obzvláště protagonistů, postrádají jakoukoli souvislost s chováním živých bytostí. A tak dále. Vyjmenovávat to není o nic příjemnější než na to koukat.

Nemá přitom smysl výtky opakovat, žádná nepřekvapí. Poslední Stmívání je stejné jako všechny předchozí díly (krom Nového měsíce, který byl ze série svou špatností nejvíc ultimátní a měl potenciál tím bavit). Svým způsobem jsem si na ty filmy přesto zvykl. Na to, že existují. Stále jsem si ale nezvykl na to, co si o nich čtu. Šokuje mě, že s každým dílem stoupá počet diváků i recenzentů, kteří si řeknou "ok, dá se to". Samozřejmě se to dá! Kdyby se to nedalo, nekoukaly by na to miliony diváků. Problém spočívá právě v tom, že "se to dá" kýmkoliv, kdykoliv a jakkoliv.
Film je tak tupý a tak vyprázdněný, že nejenže na diváky neklade naprosto žádné nároky, ale dokonce snad až přiznaně počítá s jejich hloupostí. Děj je postavený tak, že by mohla stopáž prořídnout na dvacet minut i nabobtnat na osm hodin, aniž by bylo jakkoliv ovlivnilo vyznění, tempo nebo kvalitu. Nejde změnit něco, co není přítomno.

Jediné, co nacházíme, je produkt, který dokáže naprosto otupit mozek a dostat diváka do až katatonického stavu. Po deseti minutách jsem nebyl schopný vnímat čas, nebyl schopný pořádně myslet. Postavy pomalu se pohybující skrze příběh a reagující s energií voskových figurín dávají vzniknout pocitu jakéhosi nadsvěta, kde nejsou k nalezení lidské emoce, ať kladné nebo záporné, a žije se "ze scény do scény". Neexistuje budoucnost, minulost. Činy (pokud se konání postav dá nazvat "činy") nemají příčiny ani následky.
Málokdy to bylo směšné, málokdy trapné, ale po celou dobu tak odpudivě prázdné! Zároveň bizarní asi jako neustále se točící spirála, kterou pozorujete tak dlouho, až skončíte v transu.
Právě ona vyprázdněnost, kdy je divák podrobován ještě brutálnějšímu brainwashingu, než kdyby byl nucen pozorovat holou zeď, se mi svým způsobem zdá fascinující i odpudivá. To ona mě nutí vymezovat se vůči tomuhle filmu i celé sérii a opovrhovat jimi. Není to ta proklamovaná hloupost, jež by mohla být zábavná. Není to přehnaná romance, ostatně každá správná romance bývá přehnaná. Ale právě to, jak film nakládá se svým publikem. Jak ho zneužívá.

Nejhorší na tom totiž je, že ten úspěch chápu. Lidé se v dnešní době chtějí "vypínat" a odtrhávat od světa mnohem víc a mnohem efektivněji než kdy dřív. Twilight tedy degraduje kinematografii na dvě hodiny výtahové hudby, která vstupuje do mozku jen proto, aby mu dovolovala přehlušit svět a zároveň nevnímat sebe samu. Takže samozřejmě nemůže být ze své podstaty vyloženě nesnesitelná. Ale poslouchat ji na koncertě by vám asi přišlo nepatřičné.
V paralele s tím tvrdím, že Twilight sedřel mainstream až na kost a dal vzniknout frašce, která může paradoxně dokonale splnit účel. Zůstalo žádané otupující prázdno, ke kterému prchají ti, které nebaví život a odvolávají se na to, že mají na odpočinek právo.
Ano, mají, jenže filmy by toho neměly zneužívat. Stmívání tak dělá totéž, co drogový dealer, který ví, že závisláci od něj koupí vše za jakoukoliv cenu.
A stejně tak platí, že dokud si závislák sám neřekne, že musí přestat a dál a dál konzumuje, není mu pomoci a spěje k záhubě.

PS: Nikdy bych nevěřil, že trhání hlav může být nejpovedenější running gag ve filmu. Počkat, to nebyl humor?